Menu



Vzpomínka na Hanuše Goldscheidera 

Dne 28. 02 2001 zemřel

Také vzpomínám na Hanuše Goldscheidera, kterímu jsem dělal Caddio a poslese jsem byl joho osobní caddie. když nehrál tak mě pujčoval jiným golfustům. Hlavně každý rok švédovi Kennetovi Strihovi 

Lady Luisa Abrahams Dagmar a Hanuš Goídscheiderovi 

V Mariánských Lazních golf 

Vnuk Robert Mach Hanuš Goldscheider caddie Tomáš Hradecký Vladimíra Hradecká ( Dadula ) 

Hanuš Goldscheider na vznikajicím hřišti v Nové Bistřici  

Silva Machová Skábová Rená Goldscheiderová Machová a syn Robert Mach  

Caddie Tomáš Hradecký s obrazem Hanuše Goldscheider 

Vzponka na Hanuše Goldscheidera od synovce Alexandera Goldsscheidera 

Dnes je to už 25 let, čtvrt století, kdy zemřel můj drahý strýc Honza, který později přešel ke jménu Hanuš.
Když jsem dnes vzal jeho fotku z doby krátce po válce, abych z ní udělal kratičké video, byl jsem šokovaný: aniž bych vyjádřil jakékoliv přání, Honza se dal do kroku a nasadil svůj přesně takový rozhodný výraz, jaký s ním mám spojený! I umělé inteligenci bylo vše hned jasné!
A také jaký mi byl vzorem: nic nebylo nepřekonatelné, všechno bylo možné! Zatímco můj táta byl něžný, Honza byl rázný, ale jedno měli společné: moc se jim nedalo odmítnout.
Na videu vpravo je Honza vpravo, uprostřed jeho žena, má tetička Dagmar, a můj táta vlevo.
"Je po válce a nás nedostali. A už nikdo nedostane! A kéž budeme konečně šťastní!"
V podstatě pravda: válku přežili Honza s tátou z rodiny jediní, jen Honza byl v první polovině 50. let v době Slánského procesů zavřený pro změnu komunistickým režimem kousek od slavné továrny v Plzni, Goldscheiderovce, v naopak neslavné věznici Na Borech.
Ale pak byli v rámci možností šťastní všichni, dlouhá léta jsme bydleli ve Zlatnické ulici takřka pospolu, 50 metrů od sebe, a co bych za to dal se na jakkoliv dlouhý moment se do té doby vrátit a všem říci, jak jsem jim za vše vděčný a jak jsem všechny miloval.
Táta Saši Goldscheider, Dagmar a Hanuš Na Příkopě po válce 
 

Jiří Staněk golf Mariánské Lázně

Jméno Jiří Staněk je v kontextu golfu v Mariánských Lázních spojeno se dvěma významnými postavami české golfové historie:

  1. Jiří Staněk – Legendární greenkeeper

Významná osobnost spojená s údržbou a chodem hřiště v Royal Golf Clubu Mariánské Lázně.

  • Působení: V Mariánských Lázních pracoval jako greenkeeper (správce hřiště), kde se staral o sekání fervejí a celkový stav trávníků.
  • Emigrace: Okolo roku 1960 z mariánskolázeňského klubu náhle zmizel a emigroval do USA. I v zámoří pokračoval v práci kolem golfových hřišť.
  • Návrat: V 70. letech minulého století se do Mariánských Lázní vrátil na návštěvu, což tehdy vyvolalo v místní komunitě velký rozruch. Vzpomínky pamětníků na něj uchovávají například Stránky Tomáše Hradeckého.
  1. Jiří Staněk – Dvojnásobný mistr z 60. let

V historických přehledech figuruje také hráč stejného jména. V první polovině 60. let patřil k nejlepším československým golfistům a stal se dvakrát mistrem republiky (v té době byl mariánskolázeňský klub jedním z mála fungujících center golfu u nás).

příběh či vzpomínka na pana Staňka

Na legendárního greenkeepera Jiřího Staňka vzpomínají pamětníci mariánskolázeňského golfu především skrze osobní svědectví, která zachytil golfový historik Tomáš Hradecký na svých Stránkách Tomáše Hradeckého.

Příběh pana Staňka v sobě nese jak bezstarostnost starých golfových časů, tak dramatický zvrat tehdejší doby:

Jízdy na traktoru po druhé devítce

Místní pamětníci vzpomínají, že pan Staněk byl nesmírně přátelský člověk, který měl rád děti. Když byli jako malí kluci na golfovém hřišti v Royal Golf Clubu Mariánské Lázně, pan Staněk je posadil k sobě na traktor a společně s nimi sekal ferveje na druhé devítce hřiště.

  • Mezi kluky, kteří takto na traktoru jezdili, patřil například pozdější mariánskolázeňský golfista Jiří Fürst.
  • Tehdejší známá klubová osobnost, „babička Karolínka“, o děti měla strach a pokaždé na něj volala: „Jirko, máš tam děti!“ Pan Staněk ji však s klidem vždy ujišťoval, že dává pozor a jezdí opatrně.

Náhlé zmizení a emigrace

Tato idyla skončila kolem roku 1960. Jiří Staněk tehdy ze dne na den z mariánskolázeňského golfu náhle zmizel. V tehdejším komunistickém Československu se brzy rozkřiklo, co se stalo – panu Staňkovi se podařilo emigrovat do USA. Láska k zeleným pažitům ho neopustila ani v zámoří, kde se opět úspěšně živil jako greenkeeper na amerických golfových hřištích.

Nečekaný návrat a velké „haló“

Nejsilnější vzpomínka se váže k jeho nečekanému návratu v 70. letech, kdy se jako emigrant z USA přijel do Mariánských Lázní podívat. Pro celou tamní golfovou komunitu to byl obrovský šok a pozdvižení.

Pamětníci popisují moment, kdy pan Staněk neohlášeně přišel na klubový golf, přistoupil k babičce Karolínce a s úsměvem řekl: „Dobrý den, Karolínko.“ Ta se překvapeně otočila, načež dodal: „Karlička mě asi nepoznává...“ Setkání po letech s mužem, o kterém si všichni mysleli, že už ho v totalitním Československu nikdy neuvidí, vyvolalo v klubu obrovské emoce a stalo se pevnou součástí klubové historie.

Dr. Klement – Golfista a roztržitý gynekolog

V osobních rodinných zápiscích golfového historika Tomáše Hradeckého se objevuje také rázovitá figurka známá jako „doktor Klement z golfu“.

  • Příběh ze života: Pamětníci na něj vzpomínají jako na uznávaného gynekologa a vášnivého golfistu, který byl však v soukromí neuvěřitelně roztržitý. Traduje se historka, jak odjel od benzínové pumpy směr Mariánské Lázně a až po několika kilometrech se vyděšeně ptal manželky, zda naložili psa – samozřejmě ho zapomněli na benzínce.

Dr. Otto Spazier golf

Dr. Otto Spazier, v golfovém prostředí známý pod přezdívkou „Boťan“, byl jednou z nejvýraznějších historických osobností československého golfu. Patřil k průkopnické generaci, která formovala základy tohoto sportu u nás, a zapsal se do paměti jako hráč, dobrovolný trenér i originální rváč za rozvoj golfových hřišť.

Klíčové působení a zajímavosti

  • Trenérská činnost: Společně s Dr. K. Havelkou patřil k vůbec prvním, kteří v poválečném Československu dobrovolně převzali roli golfových trenérů. Působil jako hráč TJ Slavoj Praha a jako obětavý brigádník pomáhal udržovat a rozvíjet hřiště v Karlových Varech či Mariánských Lázních.
  • Pomníček na Lišnici: Jeho oddanost golfu symbolizuje netradiční místo jeho posledního odpočinku. Malý pomníček a hrobeček Dr. Otto Spaziera se nachází přímo na hřišti Golf Klubu Lišnice, konkrétně mezi jamkami číslo 2 a 4.
  • Turnaj na jeho počest: Jeho jméno nese tradiční golfový turnaj Dr. Otto Spazier Classic Open, který se každoročně hraje v resortu Golf & Country Club Svobodné Hamry. Jméno absolutního vítěze na rány se zapisuje na historickou hůl vystavenou v tamní klubovně.

historické detaily, vzpomínky pamětníků

Historické detaily a osobní vzpomínky pamětníků vykreslují Dr. Otto Spaziera jako neuvěřitelně svérázného a oddaného člověka, bez kterého by poválečný československý golf vypadal úplně jinak.

Životní styl a mariánskolázeňské zázemí

  • Letní azyl: Podle vzpomínek golfového pamětníka Tomáše Hradeckého prožíval „Boťan“ golfové sezóny velmi skromně. Každý rok jezdil do Mariánských Lázní, kde bydlel v malém domku u pana Kavky. Tento objekt dodnes stojí a v současnosti slouží jako malý penzion „U mé paní“.
  • Pověstný výrok: Dr. Spazier měl svůj osobitý rituál. Kdykoliv se mu na hřišti povedla výjimečně hezká a čistá rána, doprovodil ji svým vlastním, pro něj typickým výrokem, který si dokonce s oblibou zapisoval do památníků svých přátel. 
  • Zranění na hřišti: Mezi golfisty koluje autentická vzpomínka z 17. srpna 1971, kdy Otto Spazier utrpěl kuriózní zranění přímo během hry – byl „zasádrován“ přímo na 15. jamce, což dokládá tehdejší zápis v historických památnících.

Symbolické sepětí s Líšnicí

Vzpomínky pamětníků ožívají zejména během tradičních klubových turnajů, jako je Hickory Cup na Líšnici. Hráči v dobovém oblečení a s dřevěnými holemi se dodnes pravidelně zastavují u jeho pomníčku. Ten je umístěn přímo v herním prostoru hřiště mezi jamkami číslo 2 a 4 (v některých historických pramenech uváděno mezi 2 a 3 podle tehdejšího modelování jamek). Místo slouží jako trvalá připomínka poválečné generace, která udržela český golf při životě i v dobách, kdy mu tehdejší politický režim vůbec nepřál.