


Dne 28. 02 2001 zemřel
Také vzpomínám na Hanuše Goldscheidera, kterímu jsem dělal Caddio a poslese jsem byl joho osobní caddie. když nehrál tak mě pujčoval jiným golfustům. Hlavně každý rok švédovi Kennetovi Strihovi




Lady Luisa Abrahams Dagmar a Hanuš Goídscheiderovi

V Mariánských Lazních golf

Vnuk Robert Mach Hanuš Goldscheider caddie Tomáš Hradecký Vladimíra Hradecká ( Dadula )

Hanuš Goldscheider na vznikajicím hřišti v Nové Bistřici

Silva Machová Skábová Rená Goldscheiderová Machová a syn Robert Mach
Caddie Tomáš Hradecký s obrazem Hanuše Goldscheider


Jméno Jiří Staněk je v kontextu golfu v Mariánských Lázních spojeno se dvěma významnými postavami české golfové historie:
Významná osobnost spojená s údržbou a chodem hřiště v Royal Golf Clubu Mariánské Lázně.
V historických přehledech figuruje také hráč stejného jména. V první polovině 60. let patřil k nejlepším československým golfistům a stal se dvakrát mistrem republiky (v té době byl mariánskolázeňský klub jedním z mála fungujících center golfu u nás).
příběh či vzpomínka na pana Staňka
Na legendárního greenkeepera Jiřího Staňka vzpomínají pamětníci mariánskolázeňského golfu především skrze osobní svědectví, která zachytil golfový historik Tomáš Hradecký na svých Stránkách Tomáše Hradeckého.
Příběh pana Staňka v sobě nese jak bezstarostnost starých golfových časů, tak dramatický zvrat tehdejší doby:
Jízdy na traktoru po druhé devítce
Místní pamětníci vzpomínají, že pan Staněk byl nesmírně přátelský člověk, který měl rád děti. Když byli jako malí kluci na golfovém hřišti v Royal Golf Clubu Mariánské Lázně, pan Staněk je posadil k sobě na traktor a společně s nimi sekal ferveje na druhé devítce hřiště.
Náhlé zmizení a emigrace
Tato idyla skončila kolem roku 1960. Jiří Staněk tehdy ze dne na den z mariánskolázeňského golfu náhle zmizel. V tehdejším komunistickém Československu se brzy rozkřiklo, co se stalo – panu Staňkovi se podařilo emigrovat do USA. Láska k zeleným pažitům ho neopustila ani v zámoří, kde se opět úspěšně živil jako greenkeeper na amerických golfových hřištích.
Nečekaný návrat a velké „haló“
Nejsilnější vzpomínka se váže k jeho nečekanému návratu v 70. letech, kdy se jako emigrant z USA přijel do Mariánských Lázní podívat. Pro celou tamní golfovou komunitu to byl obrovský šok a pozdvižení.
Pamětníci popisují moment, kdy pan Staněk neohlášeně přišel na klubový golf, přistoupil k babičce Karolínce a s úsměvem řekl: „Dobrý den, Karolínko.“ Ta se překvapeně otočila, načež dodal: „Karlička mě asi nepoznává...“ Setkání po letech s mužem, o kterém si všichni mysleli, že už ho v totalitním Československu nikdy neuvidí, vyvolalo v klubu obrovské emoce a stalo se pevnou součástí klubové historie.

V osobních rodinných zápiscích golfového historika Tomáše Hradeckého se objevuje také rázovitá figurka známá jako „doktor Klement z golfu“.
Dr. Otto Spazier, v golfovém prostředí známý pod přezdívkou „Boťan“, byl jednou z nejvýraznějších historických osobností československého golfu. Patřil k průkopnické generaci, která formovala základy tohoto sportu u nás, a zapsal se do paměti jako hráč, dobrovolný trenér i originální rváč za rozvoj golfových hřišť.
Klíčové působení a zajímavosti
historické detaily, vzpomínky pamětníků
Historické detaily a osobní vzpomínky pamětníků vykreslují Dr. Otto Spaziera jako neuvěřitelně svérázného a oddaného člověka, bez kterého by poválečný československý golf vypadal úplně jinak.
Životní styl a mariánskolázeňské zázemí
Symbolické sepětí s Líšnicí
Vzpomínky pamětníků ožívají zejména během tradičních klubových turnajů, jako je Hickory Cup na Líšnici. Hráči v dobovém oblečení a s dřevěnými holemi se dodnes pravidelně zastavují u jeho pomníčku. Ten je umístěn přímo v herním prostoru hřiště mezi jamkami číslo 2 a 4 (v některých historických pramenech uváděno mezi 2 a 3 podle tehdejšího modelování jamek). Místo slouží jako trvalá připomínka poválečné generace, která udržela český golf při životě i v dobách, kdy mu tehdejší politický režim vůbec nepřál.