Je tomu 12 let co nás opustil Antonin Krčmář
Antonín Krčmář foto Ivan Paggio?
Stary pán Antonin Krčmář 1. 1. 2013 7:30 zemřel vzpomínám. Bylo mu 103 let
Moje matka se s jeho otcem seznámila v Troji v jezdeckým klubu, kde, kam ji snad doporučil její otec, který snad znal majitelku Špačkovou. Matky byla tak dobrá že ji dávali koně PREZIDENTA Beneše aby mu ho odrajtovala aby byl klidný. Měla s ním trápení, protože se ošíval a nechtěl mít na sobě sedlo. Co si pamatuji že říkávala, že se vyválel v parku v záhoně tulipánu a chtěl si sundat to sedlo. Po několika letech se s Krčmářem potkali na golfu, kam ho přivezl jeho syn Antonin Krčmář. Tak matka s ním zavzpomínali na jejich mládí. S Antonínem Krčmářem jsme se potkávali na golfovými turnaji. Když jsem v roce 2003 začal fotit tak byl můj učitel focení, a to tím že mě stavěl k sobě, když mě někdo oslovil že nemohu tam fotit a být, tak mě ochránil. Já totiž neměl agretaci na focení velkých turnajů. Také mě brával k nim do místnosti, kde byli jen redaktoři, fotografové. proto mám i hodně kamarádů v mediích. Jednou mě při focení říkal že mám lepší fotky než oni.
Autor Tomáš Hradecký 17. 1. 2024
Martin Kabat | Published 4.3.2012
Je mi moc líto, že dnes 3. března 2012, zemřel
můj kamarád a skvělý fotograf golfu Antonín Krčmář. Upřímnou soustrast manželce Petře a dceři
Anně.
Tondovi chci moc poděkovat za velmi milé a pozitivní setkávání při focení golfu. Kdo se pohybuje
kolem českého golfu ví, že za posledních několik desítek let nebyla snad akce, kde by chyběl.
Jeho fotografie a ohromný archiv jsou nesdílnou součástí všech magazínů a periodik věnovaných
golfu. Nikdo u nás se tolik nevěnoval a asi dlouho nebude věnovat focení golfu v takové míře….
Tondu jsem osobně poznal až před ca 5 lety na Casa Serena Open, když jsem sám s focením
golfu teprve koketoval. A je nutno přiznat, že toto setkání rozhodně nebyla láska na první pohled
. Aniž bych tušil, o koho se jedná (!), zeptal jsem se ho tehdy na jakousi radu uprostřed jeho
focení a dostal jsem málem stativem do hlavy. Posléze jsme se ještě skoro pohádali na jiné
jamce kvůli divákovi, který fotil uprostřed patování nad mou hlavou a všichni si samozřejmě
mysleli, že jsem to byl já :) Dnes mi ta vzpomínka přijde komická, tak sorry Tondo, ale tehdy
jsem to vnímal jinak. Ani jeho fotografie jsem zprvu příliš neadoroval, i když sebekriticky musím
uznat, že to bylo z velké části pro ten první, a mylný dojem. Až po delší době jsem pochopil, že
to tak Tonda nemyslel, ale když byl v zápalu focení, skoro nevnímal a utíkal lovit další záběr.
Hodně mu taky záleželo na profesionální etice, ale rozhodně se pro dobrou fotku nebál udělat
maximu. Jak mnoho našich profesionálů ví, neváhal se proto postavit třeba přímo před
drivujícího hráče. To by asi nikomu jinému, než Toníkovi neprošlo :)
O to víc a hlouběji jsem ho pak Tondu a jeho přítomnost docenil, když jsme jsem měl možnost ho
blíže poznat v době, která pro něj a jeho rodinu jistě nebyla vůbec lehká. Bylo to krátce po jeho
první operaci nádoru, díky které prakticky přišel o možnost plynule komunikovat. Ale jako
zázrakem měl stále možnost a schopnost skvěle fotit. Myslím, že nemoc nezměnila ani tolik
Tondův, jako můj přístup k jeho osobě. Velmi záhy jsme se zcela spontánně spřátelili a přes
Toníkův hendicap v komunikaci, jsem pocítil jeho neuvěřitelně milou a srdečnou povahu. Bylo to
tak nečekaně intenzivní a opravdové, že jsem se musel zastydět za svůj předchozí pohled a
pocity. Každé setkání jsem víc a víc oceňoval jeho snahu poprat se s nemocí. Nikdy jsem ho
pak už nezažil naštvaného nebo mrzutého. Naopak, zdáli jsme se tolikrát přátelsky zdravili, že
právě odpalující hráči na nás vrhali nepěkné pohledy :) Kromě toho se vždy zajímal o mé fotky a
nadšeně gratuloval, když se mu nějaká líbila. Společné focení v jeho přítomnosti bylo pokaždé
spojené s nějakou legrací a šibalským úsměvem. Jak se člověk často mýlí v první úsudku…
Nemyslím, že je nutné touto formou vyjadřovat více.
Chci především Tondovi dodatečně moc poděkovat za to, jak se ke mě choval a za skvělé
společné okamžiky.
Mrzí mě moc, že už nebudu mít možnost ho vidět v jeho typickém kloboučku, kra’tasech
utíkat někam s obřím objektivem někde po fairwai .
Tondo, ať Tě Pán Bůh opatruje a celou Tvou rodinu!
Kamarád, skvělý člověk a fotograf, to byl Antonín
Krčmář
6.3.2012 |
autor: Alois Žatkuliak
Nerad píši v minulém čase. Většinou to znamená něco nevratného. A nerad se loučím. O to víc, když vím,
že se už příště nepotkáme. V sobotu zemřel po dlouhé nemoci skvělý člověk a vynikající fotograf Antonín
Krčmář. Bolestná zpráva pro všechny, kdo ho znali. V golfovém prostředí snad nebyl člověk, kterého by
Tonda nepotěšil. Úsměvem, slovem, vtípkem…
Antonín Krčmář na Prague Golf Maters 2011.
Tenhle článek má být jen malinkou poctou člověku, který golf miloval, fotil ho a znal, jako málokdo jiný.
Vzpomínkou na fotografa, který pravděpodobně jako jediný měl to privilegium, aby si mohl stoupnout se svým
fotografickým nádobíčkem před odpalující hráče.
"Toník byl jediný, koho hráči snesli, aby si jim stoupl do dráhy drivu. To byla Tondova pozice," prozradil
Ivan Paggio, jeho blízký přítel. "Jako první vzpomínka na Tondu se mi vybaví neustálý pohyb. Pracoval a žil
na vysoké obrátky. Buď povídal, nebo kmital po hřišti, nebo po ateliéru. Byl neustále činorodý," dodal
Paggio.
Už tak známou věcí nebylo, že Antonín Krčmář byl i velice dobrým golfistou. "To věděl jen málokdo. Měl
handicap jedenáct," poznamenal Ivan Paggio. To bylo znát i na jeho fotografiích. "Bohužel vím, že takové
fotky už neuvidím. Ty jeho se daly poznat. Měl cit, věděl, kam se postavit, jak hráči hrají. A taky proto, že
fotil čtyřstovkou, kterou dnes už skoro nikdo nepoužívá," vzpomíná Paggio.
Dobrá nálada a úsměv, to byla další charakteristická vlastnost Tondy Krčmáře."Vždycky si vybavím jeho
rozzářenou a usměvavou tvář. Pořád byl v dobré náladě a dokázal ji přenést i na druhé. Pokud jste měli
blbou náladu, po setkání s ním už ne," přidal svou vzpomínku Jiří Nikodým, který s ním spolupracoval pro
českou PGA.
"Pořád ho vidím v tom jeho typickém klobouku, jak jezdí po hřišti a číhá na obrázek," doplnil Nikodým a
přidal i vzpomínku z jeho ateliéru. "S velkou radostí ukazoval své fotky. Stačilo se zeptat, nemáš tuhle? A on
sáhl do svého archívu a vytáhl fotky. Znal všechny lidi, co na nich jsou. Ke každé přidal i příběh," dodal
Jiří Nikodým.
Pro dobrou fotografii byl schopný všeho možného. "Pro dobrý obrázek by byl schopen přeplavat i jezero. Byl
jsem s ním na Ryder Cupu v roce 2010. Už tehdy měl zdravotní potíže, ale nijak se tím nenechal omezovat.
Pro dobrou fotku si i klekl do bahna. A že ho tam tehdy bylo víc než dost. Byl takovou kronikou českého
golfu za posledních čtyřicet let," uzavřel Nikodým.
"Kamarád. To je první, co se mi vybaví," přidal se ke vzpomínání i profesionální forograf Martin Malý. S
Tondou strávil na hřišti spoustu hodin. "Výborný fotograf, výborný člověk a golfista. Nikdy nezkazil žádnou
srandu. Loni v Čeladné byl po operacích, pomáhal jsem mu nosit objektiv, ale byl šťastný, že může být na
hřišti a fotit," konstatoval Martin Malý.
Zákeřná nemoc byla silnější než věčně dobrá nálada a životní elán Tondy Krčmáře. Jeho fotografie (některé z
nich jsou přiloženy k tomuto článku) ale zůstanou jako vzpomínka na báječného člověka, který se nebál postavit
se před hráče s driverem v ruce. Poslední rozloučení s Antonínem Krčmářem se koná v pátek 9. března v 11
hodin ve Velké obřadní síni Krematoria Strašnice v Praze 10