Josef Charvát a Josef Truhlář

Dne 19. března letošního roku uplynulo 105 let od narození významného člena

Síně slávy českého golfu Dr. Ing. Josefa Charváta. Je až neuvěřitelné, v jak

širokém záběru prokopával cestu českému golfu, ať v oblasti organizační

a popularizační, architektonické a greenkeeperské, pravidlové, či společenské

a diplomatické... Proto bychom rádi na tyto skutečnosti upozornili v rámci nově

otevírané rubriky, která bude sondovat pozapomenuté osobnosti a osudy hřišť.

Do služeb Golf Clubu Praha vstoupil Josef Charvát ještě jako student 1. října 1925. Administroval práce přípravného výboru, po založení GCP se stal jeho sekretářem. V zaměstnaneckém vztahu setrval 20 let – do 30. června 1945. Teprve v létě toho roku byl přijat za člena klubu a kooptován do jeho výboru. V různých funkcích pak působil až do hořkého konce GCP v r. 1948. Na přelomu let 1949–1950, která trávil v tuberkulózním sanatoriu ve Vyšných Hágách, s  ním představitelé Českého golfového klubu komunikovali dost nevybíravým způsobem a již jen prostřednictvím advokátů…

Golf není pro bohaté, hole budou dřevěné

V roce 1928 začal vycházet časopis Tennis-Golf-Revue (TGR), který s podtitulem Ofic. orgán Čs. LawnTennisové Associace a Golf-Clubu v Praze redigoval Karel Roth. Nejčastějším přispěvatelem do jeho golfové části byl právě J. Charvát. Již v prvním čísle uveřejnil článek Golf v Československu, ve kterém shrnul dosavadní historii tohoto sportu u nás. Pravidelně zde potom informoval o činnosti GCP. Z jeho pera je i popis začátků golfu v Piešťanech. Charvát pravidelně podával informace z dění ve světovém golfu, jako např. o polemice kolem velikosti golfového míče či aktuální světový žebříček nejlepších hráčů. S přístupem k pravidlům a o způsobech rozhodování v golfu seznamuje čtenáře TGR v článku Soudce a rozhodčí. Nevyhýbá se ani otázkám techniky a taktiky hry. Svědčí o tom např. články Spoon nebo O hře na greeně a řada dalších. Metodice výuky golfu se věnoval v článku Jak se naučím golfu. Charvát byl neúnavným propagátorem a popularizátorem hry. Jeho článek Kouzlo golfu je toho stále platným dokladem. Byl rovněž nositelem silného sociálního cítěn že „prvotřídní hole ze dřeva hickory jsou ocelovými holemi nedostiženy a zůstanou idolem pro skutečného znalce. Proto budou steel-shafts používány hlavně slabšími hráči, kteří stejně nemají potřebnou zkušenost, aby cítili v ruce dobrou pálku…“ Praha centrem slovanského golfu V roce 1931 byl již J. Charvát vystudovaným inženýrem – zřejmě ekonomem. Tomuto zaměření odpoví a bojovníkem proti vžitému názoru o golfu jako sportu pro bohaté. V článku Pro golfový dorost z r. 1929 vyvrací představu o golfu jako „sportu pro staré“. Čtenářům TGR uměl dobře poradit i s oblékáním do nepříznivého počasí: článek Golf v dešti je dobrým návodem pro každého pravého golfistu, který se „nedá od svého sportu odradit naprosto ničím“. Přes svůj přehled se dopouštěl i omylů – v roce 1929 například neodhadl dobře další vývoj golfových holí. Po uznání ocelových shaftů i pro turnajovou hru předpokládal dá článek Jak se dělá cizinecký ruch, který byl předzvěstí jeho pozdější profesní orientace. V r. 1932 začíná vycházet měsíčník Golf in der Tschechoslowakei – jako redaktor je uveden Ing. J. Charvát. Časopis byl tištěn ve Frankfurtu n. M. a byl vydáván jako společná tiskovina Golf Clubu Praha, Golf Clubu Piešťany, Golf Clubu Marienbad a Golf Clubu Karlsbad. V  témž roce přestal vycházet časopis TGR v  daném složení a  věnoval se nadále pouze tenisu. Začátkem r. 1932 byl založen Golfový svaz ČSR a J. Charvát in der Tschechoslowakei – jako redaktor je uveden Ing. J. Charvát. Časopis byl tištěn ve Frankfurtu n. M. a byl vydáván jako společná tiskovina Golf Clubu Praha, Golf Clubu Piešťany, Golf Clubu Marienbad a Golf Clubu Karlsbad. V témž roce přestal vycházet časopis TGR v daném složení a věnoval se nadále pouze tenisu. Začátkem r. 1932 byl založen Golfový svaz ČSR a J. Charvát se stal jeho generálním sekretářem. V této funkci se stal hlavou a motorem celostátního rozvoje golfu… Od r. 1933 začalo Mezinárodní golfové nakladatelství Ferdinand Profeld pod Charvátovým redakčním vedením vydávat měsíčník Slovanský golf (orientovaný mj. i na vývoj v Polsku a Jugoslávii, o čemž 4. dubna t. r. nadšeně informovaly Národní Listy pod titulkem Praha tiskovým střediskem slovanského golfu) aa dáleněmecky psaný měsíčník Mitteleuropäische Golf Revue. V obou publikuje odborné články z celé šíře golfové problematiky. Z nich jmenujme alespoň seriály Zásady moderní golfové architektury a Greenkeeping. Od dalšího roku vychází ve stejném nakladatelství Sportovní Revue – velká část tohoto měsíčníku je věnována golfu. Většina odborných článků je opět z Charvátova pera. Vedle činnosti v obou revue redakčně zajišťuje od r. 1936 vydávání anglicky psaného měsíčníku Golfing in Czechoslovakia, který byl orgánem Golfového svazu ČSR. Na podzim se spolu s Miroslavem Švestkou zúčastnili přípravné konference k založení budoucí Evropské golfové asociace, konané v  Lucembursku. Na konferenci přijelo 11 států s velmi rozdílnými představami, což odpovídalo tehdejší evropské politické situaci. Oba českoslovenští delegáti se značnou měrou zasloužili o  její zdar, když napomohli překonat původně nesmiřitelná stanoviska Anglie a Německa. V listopadu 1937 se pak konala ustavující konference EGA… Konec zlaté golfové éry V roce 1938 bylo otevřeno nové hřiště GCP. Čtenářům Sportovní revue jej přiblížil v článku Dovoluji si vám představiti Klánovice. V září 1938 přišly neblahé politické události a zlatá doba golfu se začala nezadržitelně hroutit. Centrum celostátního golfového dění se po ztrátě západočeských hřišť přeneslo do Klánovic a Charvát se stal jeho neúnavným udržovatelem. Příloha Sportovní revue stále přinášela zprávy z golfového světa i články výchovné, jako byla na pokračování vycházející Golfová etiketa. Pět dní po konání Mezinárodního mistrovství 1939 vypukla II. světová válka. Veškeré další dění bylo touto událostí významně poznamenáno. V letech 1940–1941 vycházela Sportovní revue alespoň jako dvouměsíčník. Zatímco ročník 1940 přinášel ještě informace z domácích soutěží, ročník 1941 byl již obsahově velmi chudý. Pak revue vycházet přestala docela.

Wehrmacht macht golf nicht frei

Charvát dál zastával funkci generálního sekretáře GCP i Českomoravského golfového svazu, i když to za okupace byla činnost velmi obtížná a neradostná. Spolu s čestným tajemníkem klubu M. Švestkou byl nucen administrovat i krajně nepopulární, Jakým byl Charvát golfistou? Jedna stránka Charvátovy osobnosti nebyla vzpomenuta. Jakým byl vlastně golfistou? Historické prameny se o něm jako o hráči téměř vůbec nezmiňují. Je to zřejmě tím, že povaha jeho práce, která zahrnovala i organizační zabezpečení sportovního života, mu účast v soutěžích neumožňovala. A tak se s Charvátem hráčem setkáváme jen asi třikrát. Poprvé při druhém utkání GCP-GKL hraném v roce 1932 v Líšnici. Nastoupil ve dvou hrách a rozdrtil místního prezidenta L. Vaňka 9/7. Přispěl tak k výhře GCP 10,5:7,5 bodu. Podruhé se s ním setkáváme opět v Líšnici – při obdobném utkání v roce 1935. Zde se projevil jako velký bojovník. Za stavu 4:4 vše záleželo na jeho posledním zápase proti místnímu Kopeckému, dobrému hráči a známému hokejistovi. O této skutečnosti se hráči dozvěděli po 14. jamce, kdy Charvát prohrával již o 3. Neskutečně se však vzchopil a vyhrál všechny čtyři zbývající jamky. Rozhodující dvoumetrový putt na posledním greenu jeho vítězství završil. Třetí zmínka o něm je z roku 1940, kdy byl členem družstva GCP v soutěži družstev – Ringhofferově memoriálu. Více o něm jako o hráči bohužel nevíme. nového velkého golfového hřiště v Praze“. Od následujícího roku zde autor začal uveřejňovat na pokračování články s názvem Klánovický projekt. V nich je podrobně popsáno, jak architekt při své práci na svém opus magnu postupoval. Hřiště tak bylo budováno doslova „v přímém přenosu“. Ocenění jeho kvality přišlo i od jinak přísného kritika Artura Štiky. V článku Nový golf v Klánovicích chválí autora, že „svěřený projekt promyslel do všech podrobností“… Nejvyššího uznání se Charvátovi dostalo z pera předsedy EGA majora P. C. Burtona, který po návratu z inspekční cesty po střední Evropě shrnul své zážitky v rozsáhlém příspěvku pro Golf Illustrated. V článku pod názvem Klánovice Golf Club (New Course Being Bulit at Prague) mimo jiné říká: „Nejzajímavějším projektem, který jsem na své cestě viděl, bylo vskutku překrásné hřiště nedaleko Prahy,“ a dále popisuje: „… obtížný úkol, který stál před mladým českým architektem Charvátem.“ Závěrem vyjádřil přesvědčení, že „po dokončení půjde o jedno z nejhezčích vnitrozemských hřišť v celé Evropě“! Chvála z úst nejvyšší evbyť vynucená, opatření. Sám čelil řadě „návštěv“ gestapa, které se v rámci domovních prohlídek snažilo dostat k seznamům členů, dokladům o původu majetku klubu, informacím o „židovském kapitálu“ apod. Absolvoval zatčení do Újezda n. Lesy o „výslechů v neblaze proslulé „Petschkárně“. Spolu s místopředsedkyní GCP Z. M. Havránkovou udržovali spojení s nepřítomným předsedou Mikulášem z Bubna (zvoleným po smrti F. Ringhoffera) a za spontánní pomoci pražského diplomatického sboru úspěšně čelili snahám NSDAP o poněmčení klubu a  jeho likvidaci. Záboru pro wehrmacht a uzavření hřiště na sklonku války však již zabránit nemohli…  Bezprostředně po válce se J. Ch. zapojil do obnovy golfového života. Společně s  pěti (s pěti dvanácti) zbylými členy výkonného výboru připravil první poválečnou schůzi – společnou pro Golf Club Praha, Golfový klub Líšnice a Golf Klub Třemšín. Na XVIII. valné hromadě GCP v červnu 1946 podal obsáhlou zprávu o činnosti a  hospodaření od minulé schůze v r. 1942. Podstatnou část referátu věnoval stavu hřiště a výhledovému plánu jeho dostavby a  údržby. Rezignoval sice na svoji zaměstnaneckou funkci (spolu s A. Štikou zůstal nějaký čas sekretářem Golfového svazu ČSR), dalšího klubového dění se aktivně účastnil jako člen výboru, do něhož byl posléze znovu zvolen v září 1947.  Golfem k velezradě? S  využitím svých bohatých zahraničních kontaktů napomáhal při mezinárodním amatérském mistrovství 1947 v Mariánských Lázních. V témže roce ještě zorganizoval coby nehrající kapitán reprezentační výjezd GCP do Švýcarska. Proti snahám některých členů „nového vedení“ bojoval za zachování náročného charakteru klánovického hřiště až do 28. února 1948, kdy se konala poslední valná hromada. Ta ovšem již nebyla de facto (ani de iure) schůzí „volební“! V březnu 1948 došlo ke sloučení GCP s Českým golfovým klubem, který se záhy stal golfovým oddílem Sokola Závodů J. Švermy. Záhy po komunistickém puči byl zatčen a obviněn z napomáhání k velezradě. Několik měsíců byl nelidsky vyslýchán v pankrácké věznici, než byl jako těžce nemocný s otevřenou tuberkulózou a perspektivou brzké smrti propuštěn. Nemoci se dokázal ubránit za cenu ztráty 60 % plic, ale jeho zdravotní stav už vyžadoval stálou léčbu. V té době jej vedení Českého golfového klubu pro nezaplacení příspěvků přimělo k vystoupení s odůvodněním, že „podle směrnic sjednocené tělovýchovy nelze nyní ponechávati členství v klidu“. Navzdory této nespravedlnosti na golf nezanevřel. Udržoval četné předválečné kontakty – zejm. s maďarskými golfisty – a marně se je snažil novému vedení předávat. V průběhu padesátých let, když karlovarští nadšenci obnovovali zašlé hřiště, byl jejich hlavním poradcem. Poté se z českého golfového dění definitivně vytratil… V roce 1968 Dr. Ing. Josef Charvát opustil nevděčnou republiku. Ve Švýcarsku, kam se uchýlil, vyučoval na ekonomické škole řízení turistického ruchu. Zemřel v roce 1975. In memoriam byl jmenován čestným členem Golf Clubu Praha. V roce 2001 byl Českou golfovou federací uveden do Síně slávy českého golfu.

Jakým byl Charvát golfistou?

Jedna stránka Charvátovy osobnosti nebyla vzpomenuta. Jakým byl vlastně golfistou? Historické prameny se o něm jako o hráči téměř vůbec nezmiňují. Je to zřejmě tím, že povaha jeho práce, která zahrnovala i organizační zabezpečení sportovního života, mu účast v soutěžích neumožňovala. A tak se s Charvátem hráčem setkáváme jen asi třikrát. Poprvé při druhém utkání GCP-GKL hraném v roce 1932 v Líšnici. Nastoupil ve dvou hrách a rozdrtil místního prezidenta L. Vaňka 9/7. Přispěl tak k výhře GCP 10,5:7,5 bodu. Podruhé se s ním setkáváme opět v Líšnici – při obdobném utkání v roce 1935. Zde se projevil jako velký bojovník. Za stavu 4:4 vše záleželo na jeho posledním zápase proti místnímu Kopeckému, dobrému hráči a známému hokejistovi. O této skutečnosti se hráči dozvěděli po 14. jamce, kdy Charvát prohrával již o 3. Neskutečně se však vzchopil a vyhrál všechny čtyři zbývající jamky. Rozhodující dvoumetrový putt na posledním greenu jeho vítězství završil. Třetí zmínka o něm je z roku 1940, kdy byl členem družstva GCP v soutěži družstev – Ringhofferově memoriálu. Více o něm jako o hráči bohužel nevíme

Pan Josef Truhlář

Skupina členů karlovarského golfu při návštěvě Josefa Truhláře v Klánovicích v roce 1952:  Waldert, Štětina. Suchánek, Venzara, soukal, Štětinová, Červenka Řezčová, Mochová, Robětín, Červenková, Mikutová, Müller, M. Chlapec, J. Chlapec. Štětina ml. p. Truhlář, sourozenci Mikutovi

Josef Truhlář greenkipr z Klánovic

Pan Truhlář byl tady v Klánovicích greenkipr. O hřiště se staral jako o svou zahrádku. Každý den 18 greenu bičoval s bambusovou tyčí, aby se rosa dostala do hlíny, aby se dostala ke kořenům trávy. Potom vyjel sekačkou a ty greeny sekal. Tráva se má sekat suchá aby byla učesaná a ne rozcuchaná. Rozcuchaná tráva je, když se seká za mokrá. Když tady v Klánovicích golf skončil tak pan Truhlář bydlel v caddiehouse kam se přestěhoval, když opustil baráček u hájovny kam  jsme s matkou chodil k němu na návštěvu a popovídat. Potom jsme za ním a jeho manželkou chodili do vily vedle zahradnictví a KC Nová Beseda. Vždy když jsme k nim přišly, tak paní truhlářová dělala cmundu a rovnou z pánve jsme ji dostávali. Nevím jestli tam byli v nájmu.

PS: Podle svědectví Prokopa Sedláka to setkání Členů Karlovarského golfového klubu s panem Josefem Truhlářem zařídil Josef Charvát ( rodák z Klánovic )