Na místě bývalé předměstské viniční usedlosti Serpontky dnes stojí letohrádek Hadovka. Název vznikl počeštěním zkomoleného jména dřívějšího vlastníka Ferdinanda de Serponte. K proměně barokního statku v novogotický zámeček došlo v první polovině XIX. století. Nevšední architektonické dílo, dobře viditelné z dnešní Evropské třídy (čp. 10) dostalo svoji současnou podobu o sto let později, přičemž – a to nás zajímá – sehrálo zvláštní roli v dějinách pražského i československého golfu. V jeho zahradě bylo v první polovině 30. let minulého století vybudováno a minimálně po pět následujících sezon udržováno v provozu jedno z prvních soukromých golfových hřišť u nás…

Dejvický zámeček Hadovka připomíná šlechtické sídlo z viktoriánské Anglie. Tato neobyčejná patrová stavba podkovovitého půdorysu, která jako by do Čech ani nepatřila, upoutává pozornost zejména svou nezaměnitelnou, bohatě členěnou fasádou se stupňovitými štíty, krytými sedlovými stříškami a bohatě rámovanými okny a portály s režným ostěním. Někdejší usedlost, později přestavěná v romantickém stylu, se nachází v místech sedmi vinic s objektem viničního lisu, které během první poloviny XVI. století zakoupil novoměstský sladovník Matěj z domu U Bílého kříže. Od Serpontky k Hadovce Po třicetileté válce pozemek získal císařský notář a právník, malostranský měšťan František Ferdinand de Serponte et Bregaziis. Obnovil vinice i usedlost, které se po něm začalo říkat „Serpontka“, později zkomoleně „Serpentka“. Lidé si toto pojmenování časem mylně přeložili (z domněle lat. serpens či ital. serpente = had), takže koncem XVIII. století se ujal poněkud zmatečný, rádoby počeštěný název „Hadovka“, který se – jako pomístní – užívá dodnes. De Serponte vinici sice zvelebil, ale zadlužil se při tom natolik, že po jeho smrti roku 1705 musela být jako dědictví prodána v dražbě. V roce 1743 získal Hadovku farář Antonín Messler, který její pozemek rozšířil o sousední statek Pušrajbku a na stejném místě vybudoval novou, ještě větší usedlost. Kolem r. 1850 ji zakoupil pražský továrník G. F. Janoušek. Do r. 1859, než byla prodána dál, se zásluhou architekta Josefa Niklase, absolventa a pozdějšího profesora pražské polytechniky, proměnila v podivuhodný novogotický letohrádek s úpravnou zahradou. Po roce 1872 přešla do vlastnictví Metropolitní svatovítské kapituly jako tzv. Proboštský letohrádek, po vzniku samostatné ČSR pak do majetku hlavního města.

...a k Havránkovi

Koncem 20. let minulého století nemovitost od pražského magistrátu zakoupil Ing. Dr.h.c. Josef Havránek, v letech 1925–1930 náměstek generálního ředitele koncernu a vrchní technický ředitel Škodových závodů v Plzni. Po jeho předčasné smrti v r. 1930 ji manželka Zdeňka Marie přestavěla a navíc zde – na ploše necelého půl hektaru – vybudovala krátké golfové hřiště. Dnešním jazykem bychom je označili jako „pitch & putt“. Devět jamek mělo délky 30–130 m, nechyběly pečlivě udržované malé greeny ani četné bunkery. Obtížnost hřiště zvyšovalo množství stromů, jeho par (v té době označovaný pojmem „bogey“) byl stanoveno na 2x 24 ran… I když o tom chybějí přímé důkazy, lze – vzhledem k mimořádně dobrým vztahům uvnitř vedení Golf Clubu Praha – podle našeho mínění úspěšně spekulovat o tom, že minimálně radou byli při budování hřiště investorce nápomocni jak tehdejší jednatel a pozdější prezident GCP baron Fr. Ringhoffer (sám stavitel soukromého hřiště ve Volešovicích), tak i jeho sekretář a náš první golfový architekt Ing. Josef Charvát.

Pro nejvybranější společnost pražskou

Ivan Vávra poněkud nepřesně datoval „zahajovací turnaj“ na Hadovce dnem 22. května 1932, k čemuž jej zřejmě svedla zpráva z Tennis-Golf revue, popisující ovšem zahajovací turnaj sezony, v němž zvítězili H. Tonder a M. Wepsová. Původní zpráva o „Prvním miniaturním hřišti v Praze“ totiž byla publikována již v TGR, roč. 1930 – přibližuje slavnostní zahájení dne 17. června, k němuž „se dostavila nejvybranější společnost pražská“. Kromě členů GCP se jej zúčastnila řada představitelů pražského diplomatického sboru. Ve finále úvodního turnaje zvítězil Ing. Teller nad kons. Lechnerem. O intenzitě společenskosportovního dění svědčí dále např. reportáž z 6. čísla časopisu Golf in der Tschechoslovakei, popisující „Golfovou garden-party“, konanou 17. května 1932, v jejíchž soutěžích zvítězili J. Lüftner a W. Hechtová. Tímto skoupým výčtem však veškeré informace z otevřených zdrojů končí – v dalších letech z dobového tisku stopy zcela mizí. Chronologicky nejmladší zprávy se opírají již pouze o svědectví I. Vávry, podle něhož volešovický (později klánovický) trenér F. Doležal vyprávěl o tomto hřišti jako „udržovaném ještě v sezoně 1935 či 1936“. Byt, který tvořil dějiny Rozsáhlé stavební práce, prováděné pro majitelku stavitelem Nekvasilem až do r. 1936, zahrnovaly kromě zahradnicko-sadových úprav též zboření stodoly a rekonstrukci přízemí i prvního patra hlavní budovy. Přibyla ovšem i nová kotelna, garáž a modernizováno bylo další technické vybavení. Z nedávno zpřístupněných archivních podkladů GCP vyplývá, že na přelomu 30.–40. let se „byt pí Havránkové“, jak bylo toto sídlo skromně označováno v zápisech ze schůzí, stal místem řady jednání různých klubových orgánů. Ještě důležitější roli pak sehrálo za války, zejm. v období heydrichiády a po následném zákazu veškeré spolkové činnosti, kdy již nebylo možné využívat k prvotnímu účelu klánovickou klubovnu a GCP tak musel být odtud svou „úřadující místopředsedkyní“ (za trvalé nepřítomnosti prezidenta v Praze) de facto řízen…  Roku 1948, těsně před znárodněním, se Z. M. Havránkové podařilo letohrádek i s přilehlým parkem pronajmout kanadskému velvyslanectví. Jeho potřebám od té doby slouží trvale – bylo tomu tak po celé období minulého režimu, stejně, jako je tomu dnes, po navrácení nemovitosti potomkům její nezletilé kmotřenky H. Lohrové, jíž majitelka nemovitost před svou smrtí v r. 1954 odkázala (a stát ji v r. 1960 vyvlastnil, aby ji podle restitučních zákonů v r. 1991 zase vrátil). Od poloviny 60. let je objekt chráněn zákonem jako nemovitá kulturní památka. Letohrádek Hadovka je mezi diplomaty všeobecně považován za nejkrásnější kanadskou rezidenci v celé Evropě.