13:24:07 07/18/2026
Memoriál Rudolfa Utěšila
Brzy ráno jsem se probudil, zapnul notebook i televizi a pustil si přenos ze 154. ročníku The Open. Ještě předtím jsem zadal bance příkaz k odeslání peněz. Zajímalo mě, jestli bude Rory McIlroy o víkendu pokračovat ve hře. Potěšilo mě, že postoupil a věřím, že během víkendu předvede lepší výkon než v prvních dvou kolech a posune se výše v průběžném pořadí.
Připravil jsem si borůvky a pomocí kladívka jsem nadzvedl garážová vrata, která nešla snadno otevřít. Zatím jsem sledoval páteční záznam The Open.
Nasadil jsem si zubní protézu, nakrmil psa a ten se vydal nahoru vzbudit holky i páníčka. Já jsem mezitím tiše vyrazil na sraz veteránů. Jel jsem oklikou, abych nepřijel příliš brzy, ale nakonec už bylo parkoviště plné přijíždějících historických vozidel. Několikrát jsem areál objel, fotografoval vystavené automobily a potkal řadu přátel i známých.
Velkým překvapením bylo představení operní pěvkyni Dagmar Peckové, se kterou mě seznámil pan Ferdinand Polák. Bohužel jsem zjistil, že se mi vybila baterie ve fotoaparátu, takže jsem musel pokračovat ve focení mobilním telefonem.
Poté jsem se na chvíli vrátil domů, upravil zubní protézu a znovu vyrazil, tentokrát na oběd. V restauraci Babiččina Beseda jsem si z mobilu e-mailem poslal pořízené fotografie. Doma jsem je stáhl do počítače, upravil a roztřídil.
Zbytek dne jsem strávil sledováním golfu a to na 154. ročníku turnaje The Open.
Fotky
12:43:31 07/06/2026
Okolo Vidrholce
Okolo Vidrholce je tradiční setkání a orientační jízda historických automobilů, motocyklů a bicyklů, kterou v pražských Klánovicích pořádá místní Okrašlovací spolek Klánovice. Tato veteránská akce vznikla jako novodobé navázání na spolkovou činnost z počátku 20. století a smazává temnou loupežnickou pověst zdejšího lesa Vidrholec.
Historické kořeny, průběh i vývoj této motoristické tradice mají specifický charakter.
Historický původ akce
Pořádající Okrašlovací spolek (původně zábavní spolek založený v Klánovicích již před první světovou válkou) byl po dlouhé pauze obnoven v roce 1999. Jeho hlavní novodobou náplní se stalo právě pořádání veteránských jízd.
- První ročníky: První ročník jízdy se uskutečnil na přelomu tisíciletí (kolem roku 2000). Akce si rychle získala pevné místo v kalendáři českých veteránistů.
- Spojení s divadlem: Legendární záštitu nad akcí držel režisér a herec Ladislav Smoljak. Právě on za doprovodu dalších členů Divadla Járy Cimrmana po mnoho let osobně odmávával starty jednotlivých vozidel.
Pravidla a kategorie vozidel
Sraz je od počátku koncipován jako přehlídka elegance a technického umu. [1]
- Věkový limit strojů: Hlavní soutěžní pole tvoří historická vozidla s rokem výroby do 1950. Mladší ročníky (např. youngtimery z 60. či 70. let) se mohou zúčastnit pouze po předchozí dohodě s pořadateli, aby nebyl narušen historický ráz akce.
- Typy strojů: Na startu se pravidelně scházejí nejen předválečné automobily (např. značky Tatra, Škoda, Aero či Praga), ale také historické motocykly a nadšenci na historických vysokých bicyklech (kategorie velo).
- Dobové kostýmy: Nedílnou součástí je soutěž o nejlepší dobové oblečení posádky. Řidiči i spolujezdci ladí své oděvy přesně do éry, ze které pochází jejich stroj.
Průběh a trasa orientační jízdy
Akce se tradičně koná během třetí červencové soboty a jejím centrem býval historicky prostor u hotelu Smolík v Klánovicích.
- Dopolední výstava: Od ranních hodin probíhá statická výstava strojů pro veřejnost, spojená s hodnocením divácké elegance.
- Orientační závod: Kolem poledne startují vozidla do jízdy, která obvykle měří kolem 30 až 40 kilometrů. Trasa vede skrz obce obklopující klánovický les (např. Újezd nad Lesy, Koloděje, Jirny či Škvorec).
- Soutěžní úkoly: Nejedná se o rychlostní závod, ale o jízdu pravidelnosti a plnění dovednostních úkolů na kontrolních stanovištích (např. vědomostní kvízy, jízda zručnosti nebo recesní disciplíny jako hod mokrou žínkou na cíl).
Dobročinný rozměr
Akce od svých počátků funguje na principu dobrovolného startovného. Veškerý výtěžek z akce pořadatelé tradičně věnují na charitativní účely, konkrétně Nadačnímu fondu Slunce pro všechny, který pomáhá dětem a dospělým se speciálními potřebami.¨
Memoriál Rudolfa Utěšila
Memoriál Rudolfa Utěšila je prestižní veteránská akce, která přímo navazuje na tradici jízdy „Okolo Vidrholce“. Koná se každoročně v pražských Klánovicích a oslavuje zakladatele zdejšího charakteristického zahradního města. [1]
Hlavní fakta o této motoristické události:
Kdo byl Rudolf Utěšil?
Rudolf Utěšil bol významný český stavitel a podnikatel. V roce 1910 zakoupil rozsáhlé pozemky u tehdejšího lesa Vidrholec. Navrhl unikátní urbanistický koncept Klánovic s ulicemi lemovanými akáty. Vybudoval zde moderní vily a v roce 1920 také známé klánovické lázně, čímž z lokality vytvořil luxusní rezidenční čtvrť pro pražskou smetánku. Byl zároveň velkým milovníkem motorismu.
Historie a formát memoriálu
Novodobou vzpomínkovou akci organizuje Společenský klub Klánovice.
- Založení tradice: První oficiální ročník pod tímto názvem se uskutečnil v roce 2019. V roce 2026 se koná již 8. ročník této akce.
- Kdy a kde: Setkání probíhá tradičně během předposlední červencové soboty. Centrem dění je park u kostela Nanebevzetí Panny Marie (ulice Ke Znaku) v Klánovicích.
- Kategorie vozidel: Výstava a jízda jsou primárně určeny pro historické automobily a motocykly do roku výroby 1969. Vítány jsou předválečné skvosty i youngtimery, přičemž posádky často doplňují atmosféru dobovými kostýmy.
Průběh závodu
Akce kombinuje statickou výstavu pro veřejnost s orientačním závodem. [1, 2]
- Dopolední program: Od 9:00 probíhá registrace vozidel a přehlídka pro diváky.
- Soutěžní jízda: Okolo 11:30 odstartuje měřená jízda pravidelnosti.
- Pravidla na trati: Řidiči jedou podle takzvaného slepého (šipkového) itineráře. Trasa je zavede do okolních obcí a na zajímavá místa v regionu (např. zámek Savoia v Škvorci), kde posádky plní různé dovednostní a vědomostní úkoly.
LETOS JE TO 18. 07. 3026 u KOSTELÍČKA
Hurááá na prázdniny
Ráno jsem si udělal vzpomínkovou stránku Invazi 1968 a to v AI jak text, tak i fotky. Vyndal jsem si Borůvku z garáže a dal jsem si ji pod schody. Do KC Beseda jsem vyjel dřív a chvil jsem tam byl jsem tam chvíli a zjistil bráchové auto, že je brzo, tak jsem se jel projet a zajel jsem si domu si stáhnout fotky a zjistil jsem, že bráchové auto není. Tak odemknul a zjistil jsem, že pes je doma. Stáhnul jsem si ty fotky, a ještě jsem se jel projet, protože bylo brzo jet na oběd. Tak jsem to vzal kolem školy a k Babiččině Besedě zaparkoval jsem a šel na dobrý oběd. Naobědval jsem se, a ještě jsem se jel kouknout do KC Beseda. Zjistil jsem, že Babiččina Beseda obsluhuje na pláži, která patři k KC Beseda a chodí tam SERVÍRKA Kačka. Ještě jsem tam udělal několik fotek a jel jsem domů. Měl jsem už jednu zelenou diodu. U vrat jsem zjisti že auto ještě není tak jsem otevřel vrata a zjistil jsem že zahýbá bracha tak jsem ty vrata nechal otevřené a když zajel tak jsem je zavřel a zapnul nabíječku a poslal mail kdy jsem tu nabíječku zapnul a šel jsem domů a cestou jsem zavřel holi dveře u auta. Foto
Jízda po obědě domů
a jestli je nadchnou pro vědu asi budou muset odpovědět rodiče školáků co se dnes účastnili…Přispěvek od Masarykové školy Klánovice
Věda na kolech v Klánovicích!
Dnes a zítra (27. a 28. května) parkuje v areálu dětského domova unikátní mobilní laboratoř Curiosity Cube! Žáci 3. až 7. tříd se mohou těšit na interaktivní program plný moderních technologií.
Co děti čeká?
Pod vedením skutečných vědců se ponoří do tajemství syntetické biologie. Připraveny jsou tři praktické experimenty, při kterých si vyzkouší práci s DNA, modely buněk a další vědecké vychytávky, které v běžné lavici nezažijí.
Děti uvidí laboratoř budoucnosti, která je poháněná sluncem a šíří nadšení pro vědu po celém světě!
Malování na tělo neboli Body painting 2026
Jedu na oběd a v KC Besedda byli otevřený vrata a vevnitř plno lidí. Tak jsem tam vjel a udělal jsem dvě fotky a jel jsem na jídlo. Po obědě jsem se tam ještě zastavil abych si ještě udělal několik fotek. U vchodu seděla paní a od ní jsem se dozvěděl co je to za akci a dali jsme se do řeči. Dozvěděl jsem se že to bylo i minulí týden a že tam byla i Klárka dcera ženy mého brachy z prvního manželství a už jsem byl doma, když minulí týden přijela s obličejem zeleným a zrzavými vlasy pro sestru Dianku s matkou. Ještě jsem jel několik fotek nafotit a jel jsem domů. Foto
Návštěva Tomáše Slavíčka u mě v Klánovicích
Na dnes jsme s Tomášem Slavíčkem domluvili že ke mně přijede a půjdeme na jídlo do Babiččiny Besedy. Sešli jsme se tam a dali jsme si jídlo a popovídali jsme si a zavzpomínali jsme si jak jsme spolu jezdili na golf na Zbraslavi, do Pyšel a do Erpetu na dětské turnaje
Dobové oblečený
retro
Újezdský Mini Adventure 26' zážitkový závod dvojic
Dnes jsem se jel projet a v ulici Lovčické jsem potkával ciklisté s čísli ´. tak jsem si několik ciklistů vyfotil a doma jsem se kouknul na internet a zjištil jsem že je to zavod,
08. 05. 2006 CASA C-295 nad Klánovicemi
CASA C-295 je dvoumotorový taktický vojenský transportní letoun, který byl navržen a původně vyráběn španělskou leteckou společností CASA, dnes součástí divize Airbus Defence and Space nadnárodního evropského koncernu Airbus. Práce na projektu, ze kterého vzešel C-295, začaly v 90. letech jako derivát úspěšného transportního letounu CASA/IPTN CN-235. Prototyp uskutečnil svůj první let 28. listopadu 1997; sériová výroba začala krátce poté. V dubnu 1999 se španělské letectvo stalo prvním zákazníkem s objednávkou devíti vojensky konfigurovaných C-295; o dva roky později byl typ u letectva prohlášen za operační. Brzy následovaly další objednávky. Po začlenění CASY do panevropské skupiny EADS v roce 2000 byl letoun přejmenován na EADS CASA C-295. V roce 2015 se EADS přejmenoval na Airbus.
Výroba i finální montáž C-295 se obvykle provádí v závodě Airbus Defence and Space na letišti San Pablo v Seville ve Španělsku.[2] U některých zákazníků byly sjednány i další výrobní dohody. Od roku 2011 vyrábí společnost Indonesian Aerospace licenciční verzi CN-295 ve svých závodech v Bandungu v rámci průmyslové spolupráce s Airbus Defence & Space.[3] V roce 2021 bylo dohodnuto, že v rámci rozsáhlejšího nákupu bude 40 letounů C-295 pro Indické letectvo vyráběno v licenci v Indii společností Tata Advanced Systems v továrně ve Vadódaře v Gudžarátu. V rámci další objednávky pro indické námořnictvo a Indickou pobřežní stráž bude zařízení vyrábět a dodávat dalších 12 letounů pro námořní hlídkové úkoly.
Kromě role taktického transportního letounu může C-295 efektivně plnit celou řadu dalších misí, včetně výsadkových a nákladních shozů, ELINT (elektronický průzkum), MEDEVAC (lékařská evakuace) a námořní hlídkové činnosti. Část vybavení pro různé mise je umístěna na paletách, což umožňuje jeho rychlou instalaci a demontáž. Stroje CASA C-295 se vyrábějí v několika variantách. Letoun dovede přepravit až 71 vybavených vojáků (či 49 výsadkářů) nebo tři lehká vozidla, například typu Land Rover. Vzhledem k nedostatku komerčních prodejů typu CN-235 v civilním sektoru – i přes získání civilní certifikace pro vládní účely – nebyla civilní verze C-295 dlouho vyvíjena. Až v roce 2017, více než deset let po zahájení provozu vojenských C-295, byl uzavřen první kontrakt na civilní C-295.
Letoun C-295 byl pořízen řadou států, včetně Indie, Španělska, Egypta, Polska, Kanady, Brazílie, Mexika, Portugalska, Irska a dalších. Vzdušné síly AČR obdržely 4 kusy typu C-295M, přičemž první letoun přistál v lednu 2010 na letišti Praha-Kbely.
Oslava Dne Vítězství v Klánovicích
Vitvořeno v AI
Ráno jsem si objednal jídlo v Restauraci Dasch. Připravil jsem si ke schodům Borůvku, kterou v garáži nabíjím abych jen nasedl a vyjel ke kostelíčku oslavit Den vítězství. Z domova jsem vyjel kolem půl desáté. Jako vždy jsem byl první a zamnou šly Hasiči. Kolem desáté se tam sešlo pár klánovických občanů. Promluvila Místostarostka po projevu jsme uctili minutou padlé a vyslechli jsme Českou hymnu a šli jsme domů. Cestou jsem viděl, jak krouží letadlo, tak jsem si ho vyfotil. Zandal jsem do garáže Borůvku a šel jsem donů. Než jsem se svléknul tak jsem měl SMS od nějaké Míši, že jsem si objednal jídlo které o víkendu nemají tak jsem si musel objednat něco jiného a tak jsem si objednal řízek s kaší. Dovezl mě to budoucí vedoucí Babiččiny Besedy. Foto
Moje Vzpomínka na rok 2018
Čarodějnice
Kolem pul čtvrté jsem pomalu vyjel na Přímské náměstí, kde se byli Čarodějnice. Cestou jsem potkal Pavla Jankovského se psem. Říkal, že za chvíli také jde. Na přímské náměstí jsem dojel a už tam byli Klánovičtí Hasicí restaurace Bazar a další. Několikrát jsem to tam objel a fotil. Potkal jsem tam moje známí neboli známí, kteří mě znají a já je moc neznám jen když se potkáme na nějaké té akci. Byl jsem tam asi hodinu a jel jsem domu, protože jsem zjistil že mám vybitou baterku Ve fotoaparátu a i u Borůvky a ještě mě boleli záda z dopoledne, kdy jsem fotil golfové plakáty, které jsem dostal z GOLFOVÉ KLUBOVNY Klánovice
Čary 2026
Dědek na kštěty nad golfovou klubovnou
Harry Potter s golfovými přátewli v Royal Golf Club Mariánské Lázně
Veselé Velikonoce
03/14/2026 12:29:20
Školní ples = 30 let internet ve škole
Dnes jsem byl v Babiččina Beseda a přišel tam Pavel Jankovský a zhlídnul mě a řekl, přijď večer na ples je to povinnost. Při obědě a celou cestu domů jsem přemýslel jak to udělám s nabíjením Borůvky protože zítra jedu do Motola na golf s Bezba doprava na oslavu Golf Club Praha, který slaví 100 Let trvání od roku 1926–2026 a to 15. 3. 1926 vznikl. vyřešil to brachy pes Tornádo. který mě řekl nabíj si Borůvku a já ti to pohlídám. Tak Borůvku nabíjím
Brachy pes Tornádo hlídá nabíjení Borůvky
02/24/2026 20:46:53
Dnešní návštěva neteře Anety Hradecké v Klánovicích
Bracha mě řekl že v pondělí přijede Aneta s přítelem a že v utery přijedou do Klánovic. Zrovna tady byli Dianka a Lada. Tak jsem zamluvil stul v Babiččině Besedě na 12 hodinu. Ráno bracha tady uklidil, a i já jsem mu tak trochu pomohl. Po půl dvanácté jsem chtěl pomalu vyjet abych tam byl jako předvěst a vyjdu ven a před vraty bylo auto a z něho vylezla jedna neteř, a i druhá a přítel Anety. Tak jsem brachovi řekl že už jsou tady. My jsme si mysleli že se sejdeme v Babiččině Besedě. Tak jsem se s nimi přivítal a jel do Babiččiny Besedy. Seděli jsme v salonku. Po obědě jsem zaplatil a jel jsem napřed domů abych se nepotkal s autobuskem v jednosměrce a abych se mu nemusel mu uhýbat na stranu buď někomu do vjezdu do zahrady anebo do strany. Zandal jsem Borůvku do garáže a šel jsem domů. Za chvilku přišli a prohlídli si vše a vyfotili jsme se. Já jsem totiž chtěl abych byl vyfocen s čtyřmi neteřinkám. Ještě jsme se vyfotili všechny. Ještě jsme šli do cukrárny na zmrzlinu. Já jsem si dal banán v čokoládě, který jsem měl jako malí kluk nahoře na Václaváku. Tak jsem si pochutnal. Šli jsme domů a před vrátku jsme se rozloučili s neteřinkámi Anetou a Verunkou a Anetiným přítelem FOTO
Klánovický Masopust
Klánovický Masopust 2026
Dnes jsem se po jídle stavil na Masopust. Tak jsem po obědě jel do KC Beseda na Masopust, kde jsem potkal mnoho známých a kamarádu. Co se dalo vyfotit tak jsem vyfotil. Stavil se tam i brácha s neteřinkám a šli na kolotoč. Na kolotoči jsem viděl jen Ladu a na něm byla jen jediná a měla kolotoč jen pro sebe. Dlouho jsem tam nebyl, protože mě byla zima. Tak jsem jel domů a doma jsem si vlezl na chvíli pod sprchu a koukám na olympiádu na hokej Foto
Klánovický Masopust 2024 černobílí
01/12/2026 07:12:30
S Borůvkou na sněhu
V těchto dnech jsem si připadal jako v televizním pořadu Trucky na ledě ale ve vyježděními kolejemi od aut a vysokým sněhem, kde jsem zapadl a prokluzoval jsem a řidiči chodci na chodníku mě museli roztlačovat abych vyjel. Snad to tento týden povolí a bude líp. Tu baterku jsem musel nabíjet za dva dny a ne až za 5 až 8 dní jako bez sněhu. Foto
01/11/2026 04:19:03
Zimní jízda Klánovice Leden 2026
Video natočil bracha
Neteřinky Dianka a Lada na kopci ( Přimské náměstí )
Parkování Borůvky a jízda Klánovicemi
01/02/2026 06:56:09
Prvni dny Nového roku 2026 v Klánovicích
Rozhovor s Michalem Černým, odcházejícím ředitelem.
14. 3. 2026 Michal Černý host Školního plesu v Klánovicích
Šikanu si nepřipouštějte a nepodléhejte jí, odreagujte se od ní v prostředí, kde se cítíte dobře... O šikaně, ale hlavně o 28 letech v Klánovicích si povídáme s PaedDr. Michalem Černým.
Michal Černý je ředitelem klánovické školy 28 let a mnozí Klánovičané jiného ředitele nepamatují. Pan Černý letos uspěl ve výběrovém řízení na pozici "ředitele ředitelů", a to odboru základního vzdělávání a mládeže na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT), kam nastupuje od července. Na rozloučenou se ve Zpravodaji spolu ohlížíme za klánovickými roky.
Jste ředitel školy, učitel matematiky, prezident Asociace ředitelů základních škol, vystupujete v médiích s informacemi pro veřejnost. A kdykoli se na Vás obrátím, vyhovíte mi a odpovíte mi, za což Vám velmi děkuji. Ale – jak to zvládáte? Máte nějaké kouzlo na natahování času?
To kouzlo nemám, odnášejí to moji blízcí. Směrem k rodině a kamarádům působím jako sobec, který své práci obětoval osobní rovinu. Snažím se to vynahrazovat o prázdninách a podobně, ale v průběhu školního roku jsem doma skoro nepoužitelný.
Do Klánovic jste přišel před 28 lety. Čím jste přesvědčil tehdejšího zřizovatele, že vybral právě Vás?
Po pravdě, moc jsem přesvědčovat nemusel. Panovaly obavy, aby se vůbec někdo sehnal. Do prvního kola konkurzu se nepřihlásil vůbec nikdo, ve druhém kole jsme byli dva. Nicméně tím nechci říct, že jsem nebyl připraven, měl jsem velmi jasnou koncepci vzdělávání, kterou jsem představil a během svého působení také do značné míry naplnil. Samozřejmě i mé názory se během těch 28 let trochu posunuly.
Jaká byla klánovická škola, když jste přišel? Pamatujete si, jaké byly Vaše první kroky? První slepé cesty? A první úspěchy?
Vtipné bylo, že v době příchodu jsem byl ve škole třetí nejmladší, z učitelů vůbec nejmladší. Bylo potřeba si zjednat respekt, taky proto trvalo asi dva roky, než jsem si s některými učiteli začal tykat .
Za první rok jsem zavedl desítky, možná stovky opatření, z nichž přežila tak pětina. Musel jsem přijít na to, že i když máte dobrý nápad, neprosadíte ho, pokud lidi nepřesvědčíte, aby ho chtěli taky.
Některé cesty byly opravdu slepé. Třeba si vzpomínám, jak jsem si někde přečetl, že oranžová barva stimuluje myšlení a nechal jsem první třídy vymalovat na oranžovo. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu, ale děti v těch třídách byly šíleně divoké a paní učitelky byly doslova na nervy, takže jsme učebny velmi brzy pokorně přemalovali na bílo.
Na druhou stranu, některé tradiční akce, školní časopis, základní principy komunikace s rodiči a další věci nám z té doby vydržely dodnes.
A z jaké školy dnes, po 28 letech odcházíte? Za čím se můžete s dobrým pocitem ohlédnout?
Myslím, že škola si zjednala v okolí určitý respekt a renomé. Vždy jsme se snažili v první řadě kvalitně pracovat, ale zároveň to i „prodat“, dbát i na PR. Jsou školy, které mají PR fantastické, ale v praxi je to „naleštěná bída“. A jsou školy, které pracují úžasně, ale nikdo o tom neví. Doufám, že my nejsme ani jeden z těchto případů.
Za dobu mého působení se několikrát přistavovalo, škola má dnes poměrně moderní prostory i dobré vybavení, přesto je v tomto směru pořád co zlepšovat, zejména v zázemí pro učitele je pořád hodně rezerv.
Co se týče pedagogického sboru, vždy jsem raději sázel na osobnosti než na formálně bezchybné, ale lidsky nezajímavé typy. Tím pádem jsou ve sboru výrazné osobnosti s mnoha originálními vlastnostmi. Je obtížné tento soubor uřídit, ale když se to povede, výsledky jsou velice zajímavé. Mou snahou rozhodně vždy bylo, aby se děti ve škole nenudily.
Co vidíte jako hlavní úkol pro svou nástupkyni nebo nástupce?
Citlivě navázat na to dobré, co ve škole je. Dotáhnout věci, které jsem nedotáhl a případně odhalit nedostatky, které už jsem neviděl kvůli „provozní slepotě“. Teď bude potřeba přepracovat školní vzdělávací program, zapracovat do něj novou výuku informatiky.
A co se týče prostor, ve škole moc chybí dílny a také školní klub pro starší děti.
S trochou nadsázky odcházíte nyní z první linie do velína. Budete mít svobodu pracovat na smysluplných věcech? Nepřepadla Vás obava, zda nevstupujete do Kafkova zámku?
Já doufám, že Kafkův zámek to úplně nebude, protože z ministerstva i teď občas vypadne něco smysluplného. Že to bude úplně jiný, a pro mě ze začátku obtížně pochopitelný svět, na to se snažím připravit. Budu se ale snažit si vybojovat to, abych skutečně mohl dělat na smysluplných věcech, aby mě úřední šiml zcela nepřeválcoval.
Čemu se chcete na ministerstvu zejména věnovat?
Určitě revizi rámcového vzdělávacího programu, po zhruba patnácti letech se chystá naprosto zásadní změna a modernizace „osnov“. Stejně tak se chystají velké změny v systému a organizaci vzdělávání, má být třeba obnoveno cosi jako bývalé školské úřady, ale mělo by to být mnohem méně byrokratické a školám, ale i zřizovatelům především pomáhat.
Také způsob financování školství bude přecházet od rozvojových programů k systematickému státnímu financování. Laicky řečeno, v současnosti nemá třeba školní psycholog nebo asistent pedagoga žádnou dlouhodobou jistotu, že na svém místě zůstane. Tohle chceme změnit.
Poslední otázkou se dotknu šikany. O Vás je známo, že jste k šikaně nesmlouvavý, že poznáte skutečnou oběť i pravého agresora, mnohdy skrytého v pozadí. Ale – dokázal byste zkušenost ze školní šikany zevšeobecnit pro veřejný prostor? A poradit, jak s šikanou účinně bojovat?
To je velmi dobrá otázka, šikana se určitě neomezuje jenom na školy a podobné instituce.
Zvlášť v dnešní době informačních technologií se veřejný prostor stává velmi těsným a propojeným, takže skutečně připomíná instituci, ze které „není úniku“.
Bylo by to na dlouhé povídání, ale ta nejjednodušší rada pro oběť zní: šikanu si nepřipouštějte, nepodléhejte jí, odreagujte se od ní v prostředí, kde se cítíte dobře a kde vám nikdo neubližuje. Pokud se konfrontaci s agresorem nevyhnete, nevkládejte do komunikace emoce, nepouštějte si agresora k tělu, nenechte se vtáhnout a zasáhnout. Pokud se vám to nedaří, neváhejte se obrátit na psychologa.
Pane řediteli, Váš odchod je pro Klánovice velká změna. Dovolte mi, abych Vám za Klánovický zpravodaj velmi poděkovala a popřála Vám do nové pracovní etapy vše dobré, úspěch a spokojenost. Co vzkážete na rozloučenou našim čtenářům?
Klánovice jsem si opravdu zamiloval. Určitě také víte, že žijete v jednom z nejlepších míst pro život, minimálně v rámci Prahy. Držím vám palce, aby se tato situace měnila pouze a jenom k lepšímu!
Rozhovor vedla Zita Kazdová
text převzat ze stránek Městské části Praha Klánovice