Nevím, jak se matka seznámila s Habartem, jestli na golfu nebo v T Klubu v ulici v Jámě kam chodili s mým otcem na něj, když tam hrál.
V roce 1929 založil na gymnáziu taneční soubor a hrál na housle v kině v Písku při němých filmových představeních. Po maturitě hrál v Praze ve studentských orchestrech; od poloviny třicátých let byl jako klarinetista a altsaxofonista členem legendárního Orchestru Gramoklubu, vedeného skladatelem a aranžérem Janem Šímou, v němž hrál rovněž klavírista a skladatel Jiří Traxler. Prošel pak souborem Blue Music a skupinou Blue Boys, v jejímž čele stál Karel Vlach. V letech 1939–41 byl Habart členem orchestrů Emila Ludvíka, Bobka Bryena a Karla Vlacha, u něhož působil jako leader saxofonové skupiny a s nímž nahrál pro firmu Ultraphon orchestrální skladby Setkání v pustině, Opium, Vel-Velvary.
Roku 1945 založil a vedl velký swingový orchestr, který v kavárně Fénix v Praze uváděl jazzovou produkci po vzoru Stana Kentona; po půlročním působení však byl nucen odejít od této vyspělé bigbandové formace do vojenské služby a po návratu (na podzim 1946) už mohl hrát jen v malém, tzv. švédském obsazení (pět saxofonů, trubka a rytmická skupina), avšak i toto obsazení ještě dále zúžil, až konečně od padesátých do konce sedmdesátých let hrál jen v malých seskupeních v barech ve vlasti i ve Finsku, v Kanadě, v Kolumbii a v Polsku. V Habartem vedených souborech účinkovali přední čeští jazzoví hudebníci (mimo jiné klavírista Vladimír Horčík, kytarista Antonín Julina, trumpetista Vlastimil Kloc, později klavírista Jaromír Bažant, klarinetista Ladislav Bezubka, trumpetista Richard Kubernát, hráč na bicí nástroje Jaromír Vrba, kontrabasista Bolek Ziarko, zpěvák Václav Irmanov, saxofonista Václav Křehla a další. V roce 1984 natočil ještě Habart s režisérem Jaroslavem Balíkem propagandisticky zaměřený filmový snímek Rytmus 34.Zprávy o spolupráci Ladislava Habarta s gramofonovou firmou Brunswick, stejně jako o nahrávání pro německé firmy Lyra s mandolínou, jež byly údajně používány k nacistickým propagačním účelům, nejsou ověřeny.
Klarinetista a altsaxofonista Ladislav Habart patřil ke generaci mladých jazzových nadšenců sdružených kolem vůbec prvního českého souboru, který provozoval "hot jazz", Orchestru Gramoklubu. Mezi jeho kolegy patřili Kamil Běhounek, Jiří Traxler či Jan Šíma, zakladatel tohoto jazzového souboru, v němž se v roce 1935 všichni tři jmenovaní muzikanti sešli, a s nímž také nahrávali gramodesky značky Ultraphon. Po rozpadu tohoto souboru Ladislav Habart účinkoval jako sólista ve swingovém souboru Blue Music bubeníka Karla Slavíka, v orchestru Blue Boys vedeném Karlem Vlachem a v roce 1941 ve swingovém orchestru klavíristy, kapelníka a komponisty Emila Ludvíka, s nímž nahrál i několik gramodesek značky Esta.
Některé prameny uvádějí, že v roce 1939 natočil ve studiu gramofonové společnosti Esta pod Habartovým vedením několik snímků určených pro vydání na etiketě Brunswick jistý "Swing-Symphony-Orchestra". Sám Habart se na toto nahrávání sice nepamatoval, jinak ale připouštěl, že se svými obvyklými kolegy-muzikanty nahrával během protektorátu celou řadu skladeb anglických a amerických autorů určených pro gramodesky různých značek, včetně proslulé německé etikety "Lyra s mandolínou", na kterou říšské ministerstvo propagandy umisťovalo nahrávky amerických swingových standardů opatřených parodickými texty v angličtině, zesměšňujícími válečné úsilí spojenců.
Svůj první velký orchestr Habart sestavil až po válce, v roce 1945. V prosinci téhož roku s tímto souborem natočil šest titulů na gramodesky značky Esta. Na Rudolfem Cortésem česky zpívaném standardu Good Night sice slyšíme hrát saxofonovou sekci v unisonním "glennmillerovském" stylu, zbývající nahrávky však výrazně ovlivnil spíše tehdejší zvuk orchestru amerického kapelníka Stana Kentona.
Další snímky orchestru Ladislava Habarta vznikly počátkem roku 1946 opět ve studiu gramofonové firmy Esta. Kromě asi tuctu nahrávek jazzových standardů mezi nimi překvapivě bylo i několik skladeb slovenských autorů, které s Habartovým orchestrem zpíval operetní tenorista František Krištof Veselý. Zároveň však šlo o vůbec poslední nahrávky, které měl Habartův orchestr možnost natočit – pan kapelník totiž musel nastoupit půlroční vojenskou službu a po svém návratu již všechny členy svého orchestru nedohledal. Soubor sice obnovil v menším obsazení, ale i tuto sestavu byl nucen redukovat. V roce 1953, v poslední fázi své existence, Habartův soubor vystupoval již jen v triu.
Až do sedmdesátých let minulého století se Ladislav Habart živil jako barový hudebník doma i v zahraničí a bavil svou hrou i pasažéry četných zaoceánských parníků. Věrní příznivci českých filmů možná zaznamenali i vůbec poslední pro veřejnost určené vystoupení Ladislava Habarta a jeho pro tento účel sestaveného barového orchestru v politicky tendenčním retrofilmu "Rytmus 1934" z roku 1984.
Tato sestava nahrávek orchestru Ladislava Habarta přináší kromě několika dalších slovensky zpívaných titulů všechny snímky, které byly s tímto souborem natočeny na gramodesky.
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel
Diskografie
Beguie The Beguine (Esta 1945);
A Flo-floem-flie (Esta 1945);
I´m Begining To See The Light (Esta 1945);
Good Night (Esta 1945);
You Belong To My Heart (Esta 1945);
Alexander´s Ragtime Band (Esta 1945);
Summertime (Esta 1946);
Svatební den (Esta 1946);
Volám tě písní svou (Esta 1946);
Hudba a smích (Esta 1946);
Gotta Be This Or That (Esta 1946);
Together (Esta 1946);
Solitude (Esta 1946);
Také The „A“ Train (Esta 1946);
Moonlight Mood (Esta 1946);
Hudba a smích (Esta 1946);
Kiss Me Again (Esta 1946);
Moonlight Serenade (Esta 1946);
Candy (Esta 1946);
Pavúk (Esta 1946);
Tá naša Anka (Esta 1946);
Charašo (Esta 1946);
Já vodku rád pijem (Esta 1946);
Tak jako v pohádkách (Esta 1946);
Keď má žena dvadsať (Esta 1946);
Yearning for Home (Esta 1946).