Historie

První golfové hřiště na území dnešní České republiky bylo postaveno v roce 1904 v Karlových Varech. Hned rok nato bylo otevřeno golfové hřiště v Mariánských Lázních. Obě byla určena hlavně pro zahraniční lázeňské hosty a místními hráči byla jen velmi málo využívána. Jejich existence před první světovou válkou proto nevedla prakticky k žádnému rozvoji domácího golfu.

Začátky českého golfu před 1. světovou válkou

Z toho důvodu začátky golfu skutečně českého odvozujeme až od aktivity rodiny Ringhofferů těsně před první světovou válkou, která vyústila v úpravu soukromého pozemku u obce Volešovice na golfové hřiště.

Na tuto soukromou aktivitu, která byla později zastřešena rodinným Ringhoffer Golf Clubem Volešovice, navázala aktivita širší, jejímž jedním z organizátorů byl též František Ringhoffer. Vyústěním této aktivity bylo založení prvního českého golfového klubu, a to v Praze v roce 1926 pod názvem Golf Club Praha (GCP). GCP si vybudoval hřiště v Praze–Motole a v roce 1927 zde uspořádal první soutěž. 

Zcela nezávisle na obou již zmíněných aktivitách byla třetí, jejíž začátek spadá do roku 1923: tehdy si přivezla skupinka přátel z Anglie starý set golfových holí a na loukách u obce Stránčice začala se zkoušením golfu. Z této aktivity se v roce 1928 zrodil druhý český golfový klub, Golfový klub Líšnice (GKL), který si upravil pozemek u obce Líšnice na golfové hřiště. Na konci roku 1931 se tyto kluby, spolu s jediným existujícím slovenským Golf Clubem Piešťany, sdružily do Golfového svazu ČSR (GS ČSR). Západočeské kluby z Karlových Varů a Mariánských Lázní do svazu při jeho založení nevstoupily. Předsedou GS ČSR byl zvolen František Ringhoffer, generálním tajemníkem Ing. Josef Charvát. V roce 1929 se mariánskolázeňské hřiště rozšířilo na osmnáct jamek a v Karlových Varech byla započata výstavba nového osmnáctijamkového hřiště.

První národní šampionát v roce 1930

Centrem českého golfu v období let 1927 až 1934 bylo hřiště v Motole. V roce 1930 se zde hrálo první národní mistrovství ČSR na rány o putovní Masarykův pohár, vítězem se stal František Ringhoffer ml. V roce 1931 se vítězem téže soutěže stal Sáša Schubert. Téhož roku se v Motole hrálo první meziklubové utkání mezi GCP a GKL, v němž Líšničtí zvítězili 7:6.

Od roku 1932 se z rozhodnutí GS ČSR hrála Mezinárodní amatérská mistrovství ČSR mužů a žen na jamky. V letech 1932 a 1933 se mistrovství mužů konalo v Motole, mistrovství žen v Piešťanech. V roce 1932 zvítězili Němec Stefan Samek a Maďarka Elisabeth von Szlávy, v roce 1933 Hanno Tonder a opět E.v.Szlávy. V roce 1934 musela být obě mistrovství pro špatný stav hřiště v Motole odvolána.

Tento stav dal podnět k zahájení jednání GS ČSR s GC Marienbad o uspořádání mistrovství republiky na hřišti v Mariánských Lázních. Jednání byla úspěšná a tak v roce 1935 se na tomto hřišti konala hned tři mistrovství – první Otevřené mistrovství ČSR a obě mezinárodní amatérská. Vítězem Otevřeného mistrovství se stal skotský profesionál Mark Seymour, amatérským mistrem Jan Bečvář a mistryní opět E.v.Szlávy. V roce 1936 v Open v Mariánských Lázních zvítězil opět Mark Seymour, mezi amatéry byl nejlepší Američan J.W.Bailey. Mistrovství žen se nekonalo. V roce 1935 bylo otevřeno nové hřiště v Karlových Varech a v roce 1937 se zde konaly dvě první velké soutěže, obě Amatérská mistrovství ČSR. V nich zvítězili anglický hráč John de Bender a počtvrté E.v.Szlávy. Open se již potřetí konalo v Mariánských Lázních a jeho vítězem se stal tehdejší uznávaný nejlepší hráč světa Henry Cotton. V následujícím roce 1938 se místa obrátila, Open se konalo v Karlových Varech, amatérské mistrovství mužů v Mariánských Lázních. Vítězem Open se podruhé stal Henry Cotton, amatérským mistrem ČSR též podruhé Hanno Tonder. Mistrovství ČSR žen se konalo na nově otevřeném hřišti v Klánovicích, stavěném podle projektu Ing.Charváta. Mistryní se stala Luisa Raudnitzová. Koncem roku 1937 byla založena Evropská golfová asociace a jedním ze zakládajících členů byl i GS ČSR. 

V roce 1936 se obec českých klubů rozšířila o dva, Golf Club Brno (GCB) a Golf Klub Třemšín (GKT). Zatímco Brňané pro turnajovou hru využívali hřiště v Piešťanech, GKT si zřídil hřiště u obce Leletice, nedaleko kopce Třemšín, kde pořádal řadu soutěží včetně klubových mistrovství. Oba kluby vstoupily do GS ČSR.

Otevření nového klánovického hřiště v roce 1938 navazovalo na ukončení existence motolského hřiště v roce 1937. Po navázání spolupráce mezi GS ČSR a západočeskými kluby došlo i k jejich začlenění do svazu. V roce 1938 vznikla celostátní soutěž družstev, nazvaná Ringhofferův memoriál, která svým názvem reagovala na smrt Františka Ringhoffera ml. v roce 1937.

Okupace a 2. světová válka vývoj zastavily

Na podzim roku 1938 došlo k okleštění republiky a odejmutí pohraničních území. Český golf tím ztratil možnost hry na třech hřištích, která spadala do odtržených území. Zůstaly tedy Klánovice, Líšnice a Leletice. V roce 1939 byla zahájena výstavba hřiště ve Svratce. Od roku 1939 se hlavní golfové dění odehrávalo v Klánovicích na velmi hezkém a dobře udržovaném lesním hřišti. Dne 15. 3. 1939 byl zřízen Protektorát Čechy a Morava a zanikla republika. Přesto se ještě v tomto roce konalo Amatérské mistrovství republiky, při němž se uděloval Masarykův pohár – mistrem se stal potřetí Hanno Tonder, mistryni Kitty Linhartová. Golfový svaz ČSR se přejmenoval na Českomoravský golfový svaz.

Válka, která vypukla 1. 9. 1939, samozřejmě ovlivnila i český golf. Nejvíce se to projevilo v tom, že řada předválečných golfistů přestala golf hrát a již se nikdy ke golfu nevrátila. Osud některých známe, osudy většiny však ne. Koncem roku 1940 zemřel předseda svazu F.Ringhoffer. Golf však přežíval, konaly se soutěže, i když méně obsazené. V tomto období zcela mimořádně herně vyrostl Hanno Tonder, který byl v domácím prostředí téměř bez konkurence. Nejvíce se mu přibližoval Karel Hynek, který svůj golf opíral o mimořádně vytříbený styl. První válečné mistrovství, kdy se uděloval již jiný pohár než Masarykův, vyhrál – při neúčasti Hanno Tondera – Karel Hynek. Vítězku ženského mistrovství bohužel neznáme. V následujících třech letech však vždy zvítězil Hanno Tonder, který již dosáhl úrovně hráče s plusovým hendikepem. Mistrovství žen vyhrála v roce 1941 Anna Strobachová, v roce 1942 Kitty Linhartová.

Represe po atentátu na zastupujícího říšského protektora R.Heydricha v květnu 1942 přivedly na popraviště řadu golfistů. Nejvíce jich bylo z Brna, z Líšnice to byl prezident klubu Ludvík Vaněk, z Golf Clubu Praha člen výboru Veleslav Wahl. Ten byl zatčen přímo na  klánovickém hřišti. Klubovna hřiště byla zabrána pro účely okupační armády spolu s přilehlou částí hřiště. Do roku 1944 bylo hratelných pouze šest jamek. Od podzimu 1944, kdy bylo klánovické hřiště uzavřeno a leletické hřiště pro dopravní nedostupnost opuštěno, přežíval český golf až do konce války pouze na Líšnici. Během válečných let byli někteří golfisté vězněni, mezi nimi i Hanno Tonder.

Doba poválečná a další totalita

V prvních třech poválečných letech nabral rozvoj golfu v ČSR opět obrátky. První poválečné mistrovství mužů a žen se konalo v roce 1946 v Klánovicích a vítězi byli Karel Hynek a Mia McLaughlinová. Další mistrovství se již uskutečnila v Mariánských Lázních, kde hřiště z válečného zanedbání uvedla do dobrého stavu americká armáda. V roce 1947 se konalo první poválečné mezistátní střetnutí se Švýcarskem. Celostátní aktivity řídil Československý svaz golfu. V tomto roce se mistry stali Hanno Tonder a Věra Petersová. V témž roce byl založen Golf Club Mariánské Lázně a to lidmi, kteří přišli osídlit vylidněné pohraničí. Jedním z nich byl i válečný letec a hrdina, Ivo Tonder.

Přišel únorový puč 1948 a s ním totalitní vláda komunistů. Změny života celé společnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. V tělovýchově se to projevilo záhy po Všesokolském sletu. Všechny kluby či sportovní spolky musely být zrušeny nebo se musely včlenit do celostátní totalitní organizace, maskující se názvem Sokol. A tak všechny golfové kluby se v zájmu zachování své existence staly oddíly tělovýchovných jednot Sokol, přidružených buď k výrobním závodům či úřadům tzv. lidosprávy. A tak Český golfový klub, vzniklý již dříve sloučením původního Golf klubu Třemšín s Golf Clubem Praha, se stal oddílem golfu závodního Sokola závodu Jana Švermy, Golfový klub Líšnice stal oddílem golfu Sokola Líšnice atd. Československý svaz golfu byl nahrazen Golfovým ústředím ČOS v čele s ústředním tajemníkem Arturem Štikou. V roce 1948 se klánovický klub herně posílil o nové členy z řad bývalých caddies. Tito hráči se okamžitě zařadili mezi nejlepší hráče republiky.

Mistrem republiky v roce 1948 se stal v Mariánských Lázních Hanno Tonder, jméno mistryně neznáme. V roce 1949 se novými mistry republiky stali poprvé Miroslav Vostárek a mariánskolázeňská Adéla Novotná. V následujícím roce Adéla Novotná svůj mistrovský titul obhájila, mistrem se však již podeváté stal opět Hanno Tonder.

Na konci roku 1950 byla zakázána hra na klánovickém hřišti a uzavřena klubovna. Tím prakticky skončil krátký život tohoto krásného a ještě nedostavěného hřiště. Pokus o jeho další otevření ztroskotal na averzi vládnoucí totalitní garnitury vůči golfu. Z rozhodnutí republikových tělovýchovných orgánů byl golf vyřazen v roce 1952 ze sportů a klánovické hřiště rozoráno a osázeno stromky. V roce 1952 byl také podniknut obdobný pokus o likvidaci golfu na Líšnici a v roce 1953 hrozilo rozorání i krásnému mariánskolázeňskému hřišti. Naštěstí k tomu nedošlo a Mariánské Lázně se staly na téměř deset let hlavním střediskem českého golfu.

Paradoxem totality byla skutečnost, že současně s likvidací jednoho golfového hřiště ve středních Čechách vyrůstalo pod rukama nadšených golfistů obnovované golfové hřiště v Karlových Varech. Od roku 1949, kdy byl založen golfový oddíl při Sokolu Karlovy Vary, docházelo k svépomocné obnově nejdříve zchátralého původního golfového hřiště v Karlových Varech, aby se záhy veškerá obnovitelská aktivita zaměřila na nové hřiště u obce Olšová Vrata. Původní golfové hřiště, postavené v roce 1904, již z válečné devastace obnoveno nebylo a zaniklo.

Padesátá léta minulého století byla pro existenci golfu v ČSR nejnebezpečnější. Totalitní moc v golfu spatřovala projev západního způsobu života, což bylo považováno za ideologickou diverzi. Proto golf byl jako „buržoazní sport“ na všech úrovních diskriminován. Jedinou výjimkou byl tolerantní postoj krajských tělovýchovných orgánů v západočeských lázních, které golfu ponechaly místo i ve svých tělovýchovných strukturách. Proto mohlo být každoročně konáno v Mariánských Lázních mistrovství v golfu, i když pod krycím názvem Pohár města Mariánských Lázní. V tomto období zcela bezkonkurenčně vládl českému golfu Miroslav Vostárek, který, kromě roku 1952, kdy se mistrovství nezúčastnil (v tomto roce zvítězil Vladislav Holan), zvítězil ve všech od roku 1951 až do roku 1956.

V roce 1956 bylo po 18 letech obnoveno mistrovství ČSR na rány. Iniciativa vzešla od karlovarských golfistů a mistrovství se konalo na jejich, ještě ne zcela obnoveném hřišti. V tomto mistrovství zvítězil pražský hráč Jiří David ml., v ženách Božena Mikutová. Zhruba v polovině padesátých let začal nástup dvou vynikajících českých golfistek, Hany Brožové-Chrástkové a Ludmily Plesníkové-Křenkové. Tyto dvě hráčky se v dalších sedmnácti letech přetahovaly o mistrovské tituly a jen výjimečně některý z těchto titulů přenechaly jiné hráčce. O zbývající mužské mistrovské tituly v padesátých letech se podělili Miroslav Vostárek, Karel Hynek, Ladislav Bartůněk st. a Jiří David ml.

V roce 1956 byla veškerá sjednocená tělovýchova zastřešena Československým svazem tělesné výchovy (ČSTV). Do této organizace byly včleněny pouze oba západočeské golfové oddíly, zatímco všichni pražští golfisté ze zaniklých Klánovic byli mimo a mimo byl i stále na klubové úrovni existující Golfový klub Líšnice. V tu dobu, po zrušení organizací Sokol, byli mimo oficiální tělovýchovné struktury i brněnští golfisté. V průběhu roku 1957 začala jednání o založení golfových oddílů při větších pražských tělovýchovných jednotách. V roce 1958 přijaly tři pražské jednoty do své struktury golfové oddíly: TJ Tatran Praha, TJ Dynamo Praha (později přejmenovaná na TJ Slavia Praha) a TJ Slavoj PZO. Golfové oddíly u prvních dvou byly tvořeny převážně z hráčů bývalých Klánovic, oddíl při TJ Slavoj PZO vznikl z kompletního bývalého GKL. V roce 1959 vznikla z iniciativy západočeských oddílů sekce golfu při Městském výboru ČSTV v Karlových Varech. Tím byl golf reprezentován alespoň na krajské úrovni.

Šedesátá léta – nová éra

Šedesátá léta znamenala pro golf nový rozvoj. V roce 1960 bylo otevřeno po obnově osmnáctijamkové hřiště v Karlových Varech. Od tohoto roku se začala hrát i celostátní liga družstev, která se svým kolektivním pojetím přibližovala preferovaným sportovním formám. Postup přihlašování do ligy i veškeré náležitosti vykazované na jednotných formulářích ČSTV byly společné i s ostatními sporty.

Od začátku šedesátých let začal v českém golfu dominovat Jiří Dvořák. První mistrovský titul získal v roce 1960 ve hře na rány. Od té doby kraloval českému golfu dlouhých devatenáct let. Jeho nejtěsnějšími pronásledovateli byli bratři Jan a Jiří Kunštovi, dále ze začátku šedesátých let Jiří Staněk (dvakrát mistrem), Bohumil Landa a Jaroslav Dvořák (po jenom titulu). V ženském golfu vládly střídavě Hana Brožová a Ludmila Křenková.

V roce 1963 se po téměř ročním jednání včlenil golf organizačně do struktury ČSTV jako tzv. Řídící komise golfu, která však ještě nebyla na organizační úrovni vrcholných orgánů ostatních sportů. Předsedou této komise byl Miloslav Plodek.

V polovině šedesátých let využil český golf mírného politického „oteplování“ a navázal sportovní kontakty se zahraničím. Na mezinárodní akce začali přijíždět golfisté ze Švédska, Rakouska a Německa a naši hráči několikrát vyjeli do ciziny k meziklubovým utkáním. Významná byla účast našich hráčů na nejprestižnější světové profesionální soutěži dvoučlenných družstev s názvem Canada Cup, později World Cup.

V roce 1966 došlo konečně k úplnému uznání golfu jako sportu na stejné úrovni, jako sportů ostatních. Formálně to bylo uděláno rozhodnutím sekretariátu ÚV ČSTV, které přeměnilo Řídící komisi golfu na Ústřední sekci golfu ČSTV. Sekce golfu v té době zastřešovala deset golfových oddílů. Ke stávajícím hřištím přibylo golfové hřiště v Boskově u Semil a ve výstavbě bylo hřiště v Poděbradech.

Politické oteplení vyvrcholilo Pražským jarem v roce 1968. Těch pár měsíců Pražského jara lze v golfu směle přirovnat k silnému nadechnutí o dvacet let později. V ČSTV došlo k zakládání sportovních svazů s poměrně velkými pravomocemi. Golfisté stihli založit Československý golfový svaz (ČGS) v roce 1969, předsedou svazu byl zvolen Miloslav Plodek. ČGS se záhy přihlásil za člena Evropské golfové asociace, organizace, na jejímž založení se československý golf v roce 1937 významně podílel a od které byl přes dvacet let násilně vzdálen. Mezinárodní kontakty v rámci Evropy se tím posílily, a navíc začaly zájezdy českých seniorů do USA na seniorský turnaj do Colorado Springs. Byla zahájena jednání o obnovení hřiště v Klánovicích.

Po roce 1969 však nastalo opětné utužování totalitní kontroly nad veškerou svazovou činností. Sedmdesátá léta byla ve znamení hájení získaného postavení a obrany proti stále sílící zlovůli nadřízených orgánů. Nejmarkantněji se to projevilo na povolování zahraničních výjezdů. Stěžejními soutěžemi byla samozřejmě dvě mistrovství, na jamky a na rány a pak rozsáhlá celostátní soutěž družstev, liga, která měla několik výkonnostních úrovní.

Na celostátní lize se nejlépe sleduje rozvoj golfu v tomto období. Do soutěže se zapojovala nová družstva jak ze stávajících, tak z nově se tvořících oddílů. Ke třem golfovým centrům, kterými byly Praha, Mariánské Lázně a Karlovy Vary se přidružila nová, Poděbrady, Semily a Ostrava. Zvláště Ostrava obohatila český golf o osmnáctijamkové hřiště v Šilheřovicích. Iniciátorem tohoto projektu byl Ing. Jan Cieslar. Ožila i dlouho ladem ležící Svratka, která se stala střediskem obnoveného brněnského golfu. V průběhu sedmdesátých let začala výstavba hřiště v Praze, kterou zabezpečoval nově založený Golf Club Praha. Tento klub, posílený sloučením s oddílem Slavia Praha, navázal na tradici předválečného GCP. Na Slovensku vznikl první poválečný golfový oddíl při TJ Elán Bratislava.

Dominantní hráčskou postavou byl i nadále Jiří Dvořák, který i v těchto letech získal dvanáct mistrovských titulů, poslední v roce 1979. O ostatních osm se rozdělili Jan Kunšta a Arnošt Kopta po dvou, po jednom Jiří Kunšta a Jaromír Fuchs. Dva tituly si odvezli zahraniční hráči.

V ženách již bezkonkurenčně kralovala Ludmila Křenková, která z dvaceti možných titulů získala čtrnáct. Z ostatních šesti získala Hana Chrástková dva, Helena Kropáčová jeden, Amara Robětínová jeden a dva si odvezly zahraniční hráčky.

V polovině sedmdesátých let zemřel po těžké nemoci předseda ČGS Miloslav Plodek. V něm ztratil český golf neúnavného bojovníka za uznání a stabilitu golfu v rámci nepřátelsky naladěného prostředí sjednocené Tělovýchovy. Novým předsedou byl zvolen Doc.Ing. Ivan Rais. Řízení golfu přejímal v situaci, kdy golf se již nemusel obávat náhlé likvidace, ale i nadále byl ohrožen výrazným nedostatkem finančních prostředků a normalizačním nezájmem složek, které k jiným sportům byly mimořádně štědré.

Československý golfový svaz se přejmenoval na Československý svaz golfu. V roce 1979 se podařilo díky obětavosti a nadšení řady golfistů uspořádat v Mariánských Lázních Mistrovství Evropy juniorů. Tato akce byla po organizační stránce neobyčejně úspěšná a všemi zúčastněnými družstvy kladně hodnocena. Po sportovní stránce pouze potvrdila, že bez širokých mezinárodních sportovních kontaktů není možné aspirovat na přední místa při měření sil s golfově rozvinutými evropskými zeměmi. Zvítězili hráči Irska, v jejich řadách hrál pozdější vynikající profesionální hráč Ronan Rafferty.

V osmdesátých letech k nám již pravidelně zajížděly velké skupiny zahraničních hráčů na Mezinárodní mistrovství na rány. Hlavní zásluhu měl na tom mezinárodní tajemník ČSG Hanuš Goldscheider, který měl s představiteli řady zahraničních golfových asociací velmi dobré vztahy. Nejpočetnější výpravy byly ze Švédska, Německa a Rakouska, přijížděli ale i hráči z Řecka, Jugoslávie, Velké Britanie, Holandska , Francie, Švýcarska, Finska, Lucemburska, Dánska, ale i ze vzdálených USA, Austrálie, Kanady a Brazilie. Z pozdějších světových jmen jsme u nás hostili Němce Thomase Gögeleho a Dána Thomase Björna.

Domácí mistrovské tituly se již dělily mezi více hráčů: Miroslav Brtek (4x), Jiří Kunšta a Pavel Fulín (oba 3x), Jan Kunšta (2x) a po jednom získali Jiří Zavázal, Jan Juhaniak a Miroslav Němec. Pět mistrovských titulů si odvezli cizinci.

Rok 1989, Český golf vzkvétá

Přišel konec roku 1989 a s ním zásadní politické změny. Na jaře 1990 změnil ČSG své jméno na Československou golfovou federaci. Došlo i k volbě nového presidenta, kterým se stal Ing. Milan Moučka, dřívější mnohaletý předseda sportovně-technické komise svazu. Nově založeny byly národní golfové orgány a to Českomoravského golfového svazu (ČMGS) vedený prezidentem Pavlem Reslem a Slovenská golfová unie, v čele s prezidentem Ing. Jurajem Lupsinou. Současně byl zahájen proces osamostatňování golfových oddílů, které začaly opouštět své tělovýchovné jednoty a stávaly se opět samostatnými golfovými kluby.

V roce 1992 Ing. Moučka z funkce prezidenta ČGF odstoupil a řízením federace byl pověřen Hanuš Goldscheider. To se již blížil konec společné republiky Čechů a Slováků, k rozdělení na dva samostatné státy došlo od 1. ledna 1993. Nástupnickou organizací po ČGF v České republice byl ČMGS. Na konferenci Českomoravského golfového svazu v roce 1993 bylo rozhodnuto používat nadále názvu Česká golfová federace (ČGF) a prezidentem této federace byl zvolen Hanuš Goldscheider.

V témž roce se v Mariánských Lázních uskutečnilo Mistrovství Evropy družstev mužů. Během devadesátých let došlo k značnému nárůstu počtu hráčů a klubů. Vyrostla řada nových golfových hřišť. V České republice se podařilo, zvláště zásluhou Hanuše Goldscheidera, uspořádat několik profesionálních turnajů nejvyšší evropské profesionální ligy. Byla založena Profesionální golfová asociace České republiky, která sdružuje profesionální učitele golfu a profesionální závodní hráče golfu. Golf se stal na samém konci dvacátého století v České republice vyhledávaným a dynamicky se rozvíjejícím sportem.

Vstup do jednadvacátého století byl v českém golfu poznamenán úmrtím prezidenta ČGF Hanuše Goldscheidera. Novým prezidentem ČGF byl zvolen dlouholetý golfista, organizátor řady domácích i mezinárodních soutěží, člen a prezident Golf Clubu Mariánské Lázně, JUDr. Milan Veselý. Dynamický rozvoj golfu v České republice pokračoval a jeho organizační řízení vyžadovalo značné úsilí. Zmnohonásobil se počet hráčů, klubů i hřišť. Na růstu počtu hřišť se v tomto období významně podílela i přijatá zásada, že členem ČGF se může stát pouze klub, který je schopen samostatné sportovní činnosti na vlastním či smluvním hřišti, aniž by byl odkázán na „dobročinnost“ ostatních klubů. Tím došlo k rovnoměrnému rozvoji herních kapacit a členské základny. V současné době Česká golfová federace počtem svých členů, klubů i rozsahem svých aktivit, patří mezi největší sportovní svazy v České republice.

Historii českého golfu zaznamenal 
Prokop Sedlák

Historie Golfu v Klánovicích v Klánovickém Zpravodaji 7 - 8. 2025

Baráček kde bydlel Josef Truhlář s Manželkou. U nich měli skalní golfisté zázemí a hráli tři jamky u Hajenky když zabrali Němci Klubovnu a tři jamky 

Vila Josefa Charváta 

projekt golf Hřiště  Josefa Charváta 

Když 10. listopadu 1936 Golf Club Praha zakoupil od knížete Lichtensteina 89 hektarů lesních pozemků v Klánovickém lese, málokdo tušil, že právě zde vyroste jedno z nejkrásnějších golfových hřišť střední Evropy. Za vizí stáli odvážní mecenáši Zdenka M. Havránková, baron František Ringhoffer a Dr. F. Tonder, kteří dokázali přetavit sen ve skutečnost — byť s nemalými kompromisy. Golf se do Klánovic přestěhoval poté, co pražský klub přišel o hřiště v Motole, v místech dnešní nemocnice. Po dlouhém hledání padla volba na Klánovice, tehdy poklidné letovisko 20 kilometrů od Prahy, obklopené hlubokými lesy. Projekt osmnáctijamkového hřiště svěřili inženýru Josefu Charvátovi, prvnímu českému specialistovi na rozsáhlá golfová hřiště, a návrh elegantní klubovny zpracoval věhlasný architekt Victor Fürth. Avšak rozpočet dovolil zatím jen vybudovat deset jamek a klubovnu. Z velké vize zůstala prozatím jen polovina.

LÉTA PŘEDVÁLEČNÁ

Rok 1937 přinesl první konkrétní práce. Pod vedením francouzského inženýra Arsena Varina se začalo formovat hřiště, budovat zavlažování a tvarovat greeny. Klubovna, inspirovaná anglickými sídly, začala růst. Starou dřevěnou budovu z Motola přivezli a přetvořili na caddie house. Klánovická kronika tehdy vítala nový projekt s nadějí, že golf přinese obci rozvoj. Dne 25. června 1938 bylo provizorní desetijamkové hřiště slavnostně otevřeno. Již v srpnu se zde konalo Mezinárodní dámské mistrovství za účasti prezidenta Evropské golfové asociace, majora P. C. Burtona, který chválil Klánovice v britském Golf Illustrated a přirovnal je k nejlepším greenům Evropy. Jenže už v červenci 1939 tajemník klubu, inženýr Charvát, hlásil návštěvu gestapa. Přesto se pokračovalo ve výstavbě druhé devítky, vysazovaly se nové stromy, kultivoval se les. Hřiště získávalo osobitý charakter:

První jamka vedla „lesním tunelem“ a prudce se ohýbala, čtvrtá jamka se hrála přes rybníček a vřesoviště, pátá měla na odpališti břízu, která zůstala navzdory stížnostem hráčů. Sedmá jamka byla dlouhá na pět ran, osmá vyžadovala přechod lávkou přes Blatovský potok. Na deváté hráči podle dobových záznamů „svlažili nožičky“ v podmáčené půdě.

WEHRMACHT NA GREENECH

Zdejší správce, pan Truhlář, každý den pečlivě udržoval trávník, aby greeny zářily perfektní úpravou. Hřiště si rychle získalo pověst jednoho z nejhezčích ve střední Evropě. Léta 1939 až 1942 paradoxně přinesla ještě golfové turnaje: Piešťanský pohár.  Ringhofferův memoriál či Mistrovství Čech a Moravy. Ale po atentátu na Heydricha přišel v květnu 1942 zákaz sportovní činnosti. Klub zasáhly tragédie — prezident golf Klubu Lišnice Dr. L. Vaněk a angazovan ve výborů GCP byl zastřelen 31. Května 1942.  Na jaře 1944 zabral Wehrmacht klubovnu a první tři jamky. Hřiště osiřelo a uzavřelo se až do konce války. Ale skalní golfisté hráli tři jamky u hajenky, kde jim pani Truhlářová s jejím manželem udělali zázemí.  V květnu 1945 zde probíhala vyjednávání o kapitulaci německé posádky. Po osvobození se členové klubu vrátili, zahájili opravy poničených jamek, poslali zdravice svým čestným členům — prezidentu Benešovi a ministru Janu Masarykovi.Nová naděje však netrvala dlouho.

Historie Klánovic 3

Historie Klánovic 2

Putovní Masarykův pohár a obraz T. G. Masaryka v Klubovně Golf Klubu Lišnice 

Prezident JUDr. Ludvík Vaněk před klubovnou GKL. Byl angazován i ve výboru Golf Clubu Praha 

Na pamět svého prezidenta JUDr. Ludvíka Vaňka zavrazděného Němci 31 května 1942 ( Golfový klub Lišnice ) 

ZAČÁTEK KONCE

Nástup komunistického režimu v roce 1948 znamenal začátek konce. Golf Club Praha byl rozpuštěn a sloučen do Českého golfového klubu. Ministerstvo zemědělství chystalo znárodnění a golf přešel pod hlavičku Sokola. V dubnu 1950 se ještě hrál Memoriál obětí nacismu, ale brzy poté byla činnost ukončena, hřiště zrušeno a klubovna zabrána. Poslední záchvěv naděje přišel v letech 1951-1952, kdy TJ Sokol Újezd nad Lesy usiloval o obnovení tradice. Zprovoznilo se dvanáct jamek, šest dalších bylo připraveno k osetí. Ale v roce 1952 byl golf v Klánovicích definitivně zakázán. Jamky byly rozorány a zalesněny, čas neúprosně zahladil stopy někdejší slávy.

Po roce 1989 se objevila nová naděje:

Golf Club Praha požádal o navrácení pozemků a klubovny. Realita však byla tristní — hřiště zarostlé, klubovna chátrala. Z kdysi hrdého areálu zbyly jen ruiny a vzpomínky.

FINÁLE GOLFOVÉHO PŘÍBĚHU

Zlom nastal v roce 2005, kdy společnost Forestgolf Resort Praha areál odkoupila od Golf Clubu Praha a zahájila revitalizaci. Nové tréninkové plochy přilákaly návštěvníky a 30. června 2006 se golf v Klánovicích symbolicky vrátil k životu. Areál hostil společenské akce, svatby, brunche i dětské letní školy s golfem, angličtinou a lesními vycházkami. Sen o plnohodnotném hřišti však narazil na odpor veřejnosti. Plán na výstavbu devítijamkového hřiště čelil kritice kvůli kácení lesa. V referendu v roce 2009 byl projekt odmítnut. Definitivní tečku udělalo hlavní město Praha v roce 2014, kdy změnou územního plánu golf v Klánovicích definitivně uzavřelo. V březnu 2023 Praha areál vydražila za 46,4 milionu korun. Nový cíl? Proměnit místo na zázemí pro volnočasové aktivity dětí a mládeže. Příběh golfu v Klánovicích je kronikou ambicí, nadějí i zániku. Z původní vize špičkového hřiště, podporované elitami meziválečného Československa, se stal symbol doby, která místo rozvoje přinesla okupaci, perzekuce a později komunistickou likvidaci elitních sportů. A nakonec střet mezi rozvojem a ochranou přírody. Každá éra tu zanechala svůj otisk — od mezinárodního uznání přes válečné tragédie až po krátkou renesanci, ukončenou verdiktem veřejnosti. Klánovice dnes nejsou jen příběhem zaniklého hřiště, ale i zrcadlem proměn české společnosti napříč staletím.

Josef Vokoun 

poupravil Tomáš Hradecký 

Klánovický golfový kluci 

Skalní golfisté, které hráli golf na třech jamkách u Hájenky a to Jaromír Fuchs ( Míša ),  tři Vostárkové, Bohouš Landa, Formánek

Jiří Staněk, Klement. Bohouš Landa

Mirek Vostárek

Jaromír ( Míša ) Fuchs 

Letos Royal Golf Club Mariánské Lázně Slaví 120 Let 

Arthur Lees 

Mariánské Lázně Roba Tcherpel Hanuš Goldscheider Milan Moučka Arthur Lees 

Lady Luisa Abraháms 

2006 01. 01 Novoroční drive na hřišti Motol 

Lady Luisa Abraháms  O Lady Luise Abraháms  Rozhovor 

6 Jamka = 7 Jamka a pohled na Golf Hotel = Parkhotelgolf převzatí z facebooku 

Starý golf Mariánské Lázně

Něco málo fotek z mého archívu Foto 

Nevím kdo mě to dal nebo poslal 

Roba Tcherpel nebo Zavázal Jíří 

Bartuňková, Marie Jirásková, Tamara a Vejšická Koptová

Jan a Jiří Dvořákové, Jan a Jiří Kunštové Zavazal Jiří, Čechovský Karel Pinkas Václav

Mistrovství Evropy žen 1997, Karlovy Vary

1975 Soustředění
Čechovský Karel, Bartuněk Láďa, Kunšta Jiří, Zavázal Jiří, Nechanický Olda st, Kopejtko Stanislav, Pinkas Václav, Kunšta Jan

Mistři Ligy 1975
Pinkas Václav, Dvořák Jan, Kunšta Jiří, Zavázal Jiří Kunšta Jan

                                       Legendy PGA 

Nick Faldo 18. července 1957

Save Ballesteros Narození 9. dubna 1957 Úmrtí  7. května 2011 (ve věku 54 let),

Sandy Lile Narozený  9. února 1958 (66 let)

Berhand Langer Narození27. 8. 1957 (67 let)

Casa Serana 2008 a 2009

Ian Woosnam  Narozený 2. března 1958

EXHIBICE PROFESIONÁLNÍHO GOLFU `93 Mariánské Lázně 

To byli legendy mého mládí

Ian Woosnam a Save Ballesteros tady byli na začátku Devadesátých let minulého století 

Vzpomínka na Jiřího Macha, který zemřel 19. 8. 2024 a na 70 Hanuše Goldscheidera

Mach Jiří, Renne Goldscheiderová Machová, Robert Mach a Hanuš Godscheider ( Goldy ) 

Robert Mach a otec Jiří Mach Karlovy Vary rok nevím

Robert Mach s otcedm 

Renné Goldscheiderová Machová, Karel Vopička a Robert Mach 

Silva Machová Skábová 

Silvie Machová Renné Goldscheiderová Machová a Robert Mach

Silvie Machová Skábová s otcem Jiřím Machem 

                                      Historie Golfu 

Goldscheider, Horáček, Fulín a Nitra 

Pavel Resl, Eman Marek a Karel Vopička 

Jiří Trnka a Hanuš Goldscheider ( Goldy ) 

Radim Matolín a Lady Luisa Abraháms       nevím to jistě ale myslím si že v poadí sedí Thomas Baatz?  

Kehl Jan

Tyto fotky jsem našel na  facebooku Historie Mariánských Lázní 

Videokazety od Filmové agentury AGES

Pavla Martinková Novotná ( Čamula ) 

Jan Fulín 

 Kameraman František a Tomášek Hradecký ( František už nedělá a je v důchodu 
 

Nevím v jakém roce mě volala Pavla Martinková Novotná ( Čamula)  kam mě má dát videokazety. Já jsem ji řekl ať mě je dá do Samosu, kam jsem chodil na jídlo. Čamula mě řekla že mě to dá do Besedy. Tak jsem si pro ně zašel. Letos jsem je našel a zabalil a poslal do Digitální vzpomínky a ty mě je daly na FLESCH do formátu mp4.  Jsou to moje hezké vzpomínky na mládí a setkání s Filmovou agenturou AGES na velkých golfových turnajích

Videokazety a Flasch

Český amaterský golf 2000

Dětská Tour  2001

Český amatérský golf 2002

Miss golf 2001

XX Večer českého golfu

Na facebook jsem dostal od Golfové Marušky Stilerové ʺAhoj Tome, těším se na večer, až Ti budeme předávat ocenění.ʺ. Na oběd jsem nešel, protože mě kamarádka Maruška přinesla jídlo, abych se mohl v klidu upravit a nehonil se. Nakonec jsem vytáhnul Jiřího Smetanu o něco dřív a šli jsme do Samosu. Tam jsem si dal kávu a Jiří Smetana polévku a čaj. Vše jsme vypili a dojedli a vyrazili jsme do Kongresového centra. Zastavili jsme se u Jiřího Smetany doma. Odtud jsme pak vyrazili před půl šestou do Kongresového centra. Chtěli jsme zaparkovat v garáží, ale vjeli jsme na parkoviště hotelu Holiday Inn. Šli jsme ke vchodu číslo 5. Myslel jsem, že jsme tam první, ale všude už se hemžili hosté večera. Potkával jsem zase mnoho známých. Tak jsem je fotil nebo nás někdo s nimi fotil. Dostavila se i Klárka Spilková. Než jsme šli do sálu, vytočil jsem Míšu Fuchse, pozdravoval ho z Večera Českého golfu a předal jsem ještě Míšu prezidentovi ČGF Zdeňku Kodejšovi. Šel jsem si sednout do sálu. Měl jsem vyhrazena dvě místa ve třetí řadě vedle pana Punčocháře a z druhé strany Petra Robětína s jeho sestrou Amarou,měl ještě přijít Karek Robětínm ale ten nedorazil. ( co vím od něj tak má těžce nemocnou manželku a musí se o ni starat). V téže řadě o kus dál seděly celoživotní kamarádky Duna Křenková a Rena Goldscheiderová Machová. Celým večerem provázel Petr Vondráček s jeho kapelou Lokomotiva. Vyhlašovalo se podle kategorií. Do Síně slávy přibyli dva již nežijící zasloužilí členové golfového klubu Karlovy Vary. Dlouholetý předseda klubu Otakar Řezáč a Robert Robětín, hokejista, posléze golfista. Za pana Řezáče přebíral Pavel Fulín a za Robu Robětina syn Petr Robětín a dcera Amara Zemplinerová. Na začátku vyhlášení nových členů sině slávy prezident ČGF pozdravil všechny přítomné od Míši Fuchse, člena sině slávy, který je v sociálním zařízení na Pleši. Řekl, že za ním vyšle delegaci. Po uvedení do síně slávy byla uvedena Výroční cena ČGF za rok 2015 třem členům, mezi nimi Tomášovi Hradeckému. Byl jsem hodně dojat. Potom byl promítnut film z turnajů ČGF. Po promítnutí filmu byli vyhlášeni ještě golfistka a golfista roku 2015. Po vyhlášení byl v prostorách raut, kde jsem potkal další moje kamarádky a kamarády. Cestou domů jsme se stavěli ještě v Klánovicích v Babiččině Besedě, kde jsme narazili na členy Golfové Společnosti Újezd nad Lesy a Klánovice, kteří tam měli výroční sezení. Divili se, že jsme slavnostně oblečeni. Sako a kravatu mám jednou za uherský rok. Připomněl jsem Štěpánce Hofmanové pozdrav Míšovi Fuchsovi z Večera českého golfu. Štěpánka nám řekla, že Míša spadl z postele a zlomil si ruku.

Fotky 

Senioři Tomášek Hradecký, Bohouš Pospíšil Vašek Janoušek, Pavel Tichý a Prokop Sedlák     foto © Ivan Paggio

Výroční cena ČGF 2015 pro Alžbětu Cieslarovou (přebíral synovec Václav Cieslar), Tomáš Hradecký a Josefa Punčocháře. Předávali Prokop Sedlák prezident Zdeněk Kodejš 

Tomášek Hradecký s Becherovkou v Restauraci bar Samos 

Tomášek Hradecký s dopisem v restauraci Babiččině Besedy od České Golfové Federace 

Ben Hogan

Ben Hogan-Pursuit of Excellence

Here is an amazing documentary from the 1970's, called "Ben Hogan-Pursuit of Excellence." It shows in great detail behind the scenes of how the Ben Hogan Company revolutionized the golf club, shaft, grip, and golf ball industry. Their Quality Control program was second to none. It was the meld of Mr. Hogan's vision and efforts to make the best golf equipment available at the time. Perfection!

Ben Hogan-Pursuit of Excellence

Zde je úžasný dokument ze 70. let, nazvaný „Ben Hogan-Pursuit of Excellence“. Velmi podrobně ukazuje zákulisí toho, jak společnost Ben Hogan Company způsobila revoluci v odvětví golfových holí, shaftů, gripů a golfových míčků. Jejich program kontroly kvality byl na špičkové úrovni. Bylo to spojení vize a snahy pana Hogana vyrobit v té době nejlepší golfové vybavení. Dokonalost!

Malá vzpomínka na moje focení na golfu v Klánovicích  

Takhle jsem fotil na golfu v Klánovicích. Dnes tyto děti už jsou dospělé, a i už pracují. Fotil jsem i natáčení pořadu Nedej se, a i jsem s nimi jezdil po lese k hájovně a i mě natáčeli při odpalu a i pattování. Při odpalu kameraman byl tak blízko mě že jsem se bál že rozbiji tu kameru. Dopadlo to dobře, a i jsem se dobře strefil. Fotky

Toto video mě poslal Václav Brtek 

                                       Video z Olšových Vrat 

video z pořadu Písničky pro Rudolfa 

Olšová Vrata (Espenthor)

Obec Olšová Vrata, německy Espenthor, dnes součást města Karlovy Vary, leží na náhorní plošině v nadmořské výšce mezi 572 a 641 m n.m. zhruba 4,5 kilometru jihovýchodně od centra Karlových Varů. Nejvyšším vrcholem je Vítkova hora (641 m n.m.). Katastr obce měří 12,23 km². Název obce byl pravděpodobně odvozen od dřeva, z něhož byla vyrobena vrata kostela sv. Kateřiny. Starý německý název Espenthor však odpovídá překladu osiková nebo také topolová vrata, případně brána. Je možné, že byl název chybně přeložen při opakovaném střídání národnostního složení obyvatelstva obce.

Historie objektu

Dopisování s Laurene von Klan

Hello Tomas -

I hope you can read this as I am writing in English.  I just started learning Czech two days ago!  I am now 66 years old, so maybe I will be able to say a few words by the time I am 70.

Your blog/website is magnificent.  It is a treasure.  I am writing because your father, mother and maybe grandfather, would have known my father Jiři Klan and Zdeněk Klan.  I was delighted to find a photo of my grandfather on your website

I am beginning a process of research, trying to find out more about the life of my father, who died in 2010 and my grandfather, who died after release from prison (one of the fake trials) in 1950. 

I am hoping we can begin a dialogue.  I am eager to know more about the Klanovice and Lišnice golf course and their experiences there.   My father left CZ in 1950. 

I hope you receive this email.  Please get back to me if you can.

Thank you for your great website,

Laurene von Klan

Ahoj Tomáši -

Doufám, že to můžete číst, když píšu v angličtině.  Před dvěma dny jsem se začal učit česky!  Teď je mi 66 let, tak snad do 70 stihnu říct pár slov.

Váš blog/web je úžasný.  Je to poklad.  Píšu proto, že váš otec, matka a možná i dědeček by znali mého otce Jiřiho Klana a Zdeňka Klana.  Potěšilo mě, že jsem na vašich stránkách našel fotku mého dědečka

Začínám proces výzkumu a snažím se zjistit více o životě svého otce, který zemřel v roce 2010, a mého dědečka, který zemřel po propuštění z vězení (jeden z falešných procesů) v roce 1950. 

Doufám, že můžeme zahájit dialog.  Chci se dozvědět více o golfovém hřišti Klanovice a Lišnice a jejich zážitcích.   Můj otec odešel z CZ v roce 1950. 

Doufám, že tento e-mail obdržíte.  Prosím, vraťte se mi, pokud můžete.

Děkujeme za váš skvělý web,

Laurene von Klan

(To „von“ v názvu mohu někdy vysvětlit!) Jsem v Santa Monice v Kalifornii, USA

odpověd 

Klánovický golf

Golf Club Prague was founded in 1926 and was located in Motol, where the Homolka Hospital is now. After 10 years, he had to find another location and found the Klánovice forest, which belonged to Baron Lichtestein who donated about 90 hectares of forest and construction began. 12 holes were played and the others were under construction. The 50's came and golf was banned by the communists in Klánovice I know almost nothing about Lišnické golf I don't know if my mother Dadula knew Zdenek Klán. But I do know that he was said to have played and coached golf in Klánovice. Can you tell me or copy me the link where you found your grandfather. Thank you in advance.

 Laurene von Klan 

Great to talk with you Tomas.  I hope we can connect when I am in Prague in a year or so.  Here is a link which might interest you.  

Hanka Jirásek a Holanová 

Hanka Jirásek dlouho žila v USA a nikdo o ni nevěděl ani její sestra Marie, která se s ní nestýkala ani nepsala. My jsme Marii, a i jejich matkou znali, a i hráli golf v Mariánských Lázních. Po roce 1989 matce Bohouš Landa řekl že je tady Hanka a že bydlí v Běchovicích. Matka se ho optala, kde bydlí a on ji to řekl. Tak jsme se tam za ni vypravili, a i byl doma. Tak jsme s ní navázali kontakt a navštěvovali jsme se, a to jednou u ní a podruhé u ní. Jezdili jsme s ní na výlety. Po smrti matky mě Hanka vozila po úřadech. Jeden rok pozvala Vlastimila Harapese, Juraje Hertze, Terezu Pokornou Hertzhovou a Augustína Bubníka na běh Teryho Foxe. Pochopitelně jsem tam by i já a vše fotil ale ještě ne digitálním fotoaparátem. Po běhu jsem šel domů ale Augustín mě vzal pod podpaždí a zatáhnul mě do Besedy = Babiččina Beseda. Já mu říkám že tam nepatřím a že mě nikdo nepozval ale Augustín Bubník mě řekl že mě tam pozval on, tak jsem tam seděl s nimi, to už Hanka Jirásek postavila vilu a bydlela tady v Klánovicích. Jiří Brabenec se divil že se s Terezou Pokornou Hertzhovou známe a Tereza mu řekla proč se známe

                          Ivo Tonder

Ivo Tonder, který stojí v horní řadě

Dnes 16.4. 2025 Ivo Tonder by oslavil sto dvanácté narozeniny.  

Bratři v švihu

(GOLF) Byli to bezesporu výjimeční lidé, zajímaví sourozenci. Starší z bratrů, Ivo Tonder, se proslavil jako válečný pilot RAF a zemřel v požehnaném věku v hodnosti generálmajora. Mladší, Hanno Tonder, byl nejlepším československým golfistou poloviny minulého století, ale zemřel předčasně.

Mezi golfisty je Hanno známou osobností, mezi příznivci československé vojenské minulosti je Ivo legendou. Ale málokdo z obou sfér ví o tom, že ten „jejich“ Tonder měl i stejně pozoruhodného bratra a že jejich životy byly osudově propojené.    

Je s podivem, že jejich společný příběh ještě nebyl literárně či filmově zpracován. Přitom by měl všechno, co má dobré drama mít: triumf i tragiku, nebezpečí i smrt, odvahu a ušlechtilost. Mohl by to být atraktivní hollywodský spektákl. Jenže kdo za oceánem ví o tomto ryze středoevropském příběhu, do kterého se vepsala válka i komunistická zvůle? Určitě by také nebylo lehké nalézt dva dostatečně disponované herce, kteří by obě hlavní role ztvárnili. Oba by totiž museli hrát velmi dobře golf. Ba co víc: jeden by ho musel hrát doslova na mistrovské úrovni.

Ze slavné rodiny

Mít takový rodokmen, tomu se říká terno. Předkové obou bratrů byli úctyhodní a vážení lidé Dědeček JUDr. Ferdinand Tonder (1852-1916) byl advokátem a zemským zástupcem následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Jako milovník a mecenáš umění rozpoznal i talent mladého architekta Jana Kotěry, kterému zadal stavbu své vily v rakouském městečku St. Gilgen. Jeho syn JUDR. Ferdinand Tonder (1882-1940) působil rovněž v advokacii, společně se svým bratrancem, otcem známého výtvarníka Adolfa Hoffmeistera, provozovali vlastní kancelář.

Matka bratrů Iva a Hanna Tonderových Miroslava (1884-1969) se jmenovala za svobodna Zátková a její rodina působící v jižních Čechách patřila k nejvýznamnějším výrobcům v oblasti potravinářství, produkovali i známé sodovky. V manželství Slávy Zátkové a Ferdinanda Tondera se nejprve narodil 16. dubna 1913 Ivo Tonder, o dva roky později, 13. října 1915, přišel na svět Hanno Tonder.

S golfem seznámil rodinu Tonderových Adolf Hoffmeister. Ten v roce 1923 přivezl z Anglie sadu holí a s přáteli nejprve hráli na loukách u Strančic, pak v roce 1928 založili Golfový klub Líšnice. Do klubu vstoupila v červnu 1929 i rodina Tonderových, otec Ferdinand zastával v roce 1930 také funkci prezidenta a byl činný v Golfovém svazu ČSR. Sláva Tonderová hrála i závodně a v 30. letech patřila k nejlepším československým hráčkám.

Sportovně výtečně na tom byli i oba bratři. Hanno na sebe upozornil už v roce 1932 jako šestnáctiletý, když vyhrál jamkové mistrovství Golf Clubu Praha. V roce 1933 získal i první titul mistra republiky, a to v jamkovce s mezinárodní konkurencí z Německa, Rakouska či Maďarska. Už tehdy byl čitelný rozdíl v povaze obou bratrů. Ivo byl prudký, smělý, veselý a jakžto fyzicky přitažlivý muž miloval život se vším, co k němu patří. Hanno byl rovněž velice pohledným mladíkem, ale mírnější. Příkladný chlapec z dobré rodiny, vnitřně velmi disciplinovaný. Nepochybně i proto se stal skvělým golfistou, neboť schopnost zvládat své emoce je klíčovým předpokladem úspěchu v této hře.   

Hanno byl od druhé půlky 30. let jednoznačně nejlepším čs. golfistou, několikrát se stal mistrem republiky na rány i na jamky, navíc se neztratil ani na mezinárodní scéně. Na poolympijských hrách v Baden-Badenu 1936 obsadil v tvrdé evropské konkurenci vynikající páté místo. Také Ivo byl v 30. letech dobrým hráčem, stálým členem líšnického sportovního týmu. V roce 1939 byl zařazen do širšího třináctičlenného reprezentačního týmu. Historik golfu Prokop Sedlák nicméně soudí: „Ivův naturel se zcela promítal do jeho golfové hry, která vykazovala rysy těžko zvládnutelné dobrodružné povahy a často doplácela na přehnané riskování.“

Rozdělené cesty

Pak přišla válka a ta změnila všechno. Ivo Tonder dostál své dobrodružné povaze, ale i vlastenecké povinnosti: jakožto někdejší pilot čs. armády odešel v prosinci 1939 do zahraničí, přes Balkán se dostal do Francie a posléze do Velké Británie, kde létal u 312. čs. stíhací peruti.

Dne 3. června 1942 však skončila Ivova stíhačka Supermarine Spitfire ve vodách kanálu La Manche. Pilot byl Němci vyloven a transportován do zajateckého tábora Stalag Luft III u tehdy německého Saganu (dnes polský Żagań). V táboře se dokonce hrál golf – existují o tom fotografické dokumenty, zajatci si vyrobili kožené míče, které jsou dnes uloženy v  muzeu v St. Andrews. Ve svých pamětech Na nebi i v pekle (vydáno 1997) však Ivo nezmiňuje, že by v zajetí golf hrál.

Věrný své povaze přemýšlel, jak uniknout. A to se podařilo. V noci z 24. na 25. března 1944 uprchlo 76 zajatců vykopaným tunelem, Ivo byl jedním ze tří Čechoslováků ve skupině (o dodnes slavné akci byl natočen v roce 1963 neméně slavný hollywoodský film Velký útěk se Steve McQueenem). Ivo se dostal po různém putování do Liberce a byl zatčen, další měsíce strávil v Praze na Pankráci. V lednu 1945 byl odvezen do vězení v Colditzu a už to s ním nevypadalo dobře: byl odsouzen k smrti. Naštěstí se ale Američanům podařilo vězení včas osvobodit a Ivo válku a její peripetie přežil.

Jiný osud měl Hanno. Do exilu neodešel proto, že nebyl jako Ivo vojákem, žili také ještě oba jeho rodiče a on je nechtěl/nemohl opustit. Tento postoj odpovídal jeho povaze. I on však byl – v souvislosti s bratrovým útěkem a vězněním na Pankráci – v roce 1944 zatčen Gestapem a uvězněn. Válka ho navíc okradla o možnost prosadit se po sportovní, golfové stránce: byl v nejlepších výkonnostních letech (v r. 1940 mu bylo 25), za normálních podmínek by soutěžil na evropské scéně, mohl uvažovat o přestupu k profesionálům. Se svým talentem a schopnostmi na to měl, před válkou byl jediným hráčem ze střední Evropy s tzv. plusovým hendikepem.

Štěstí a charakter

Ivo se v květnu 1945 ve Velké Británii oženil, vzal si Češku, majorkou RAF Jiřinu Ascherovou. Po návratu do Československa se vzhledem k zdravotnímu stavu i politické atmosféře rozhodl odejít na venkov. U mariánskolázeňského golfového hřiště zakoupil farmu a vybudoval chov dvou tisíc slepic. Byl také jedním z iniciátorů založení nového Golf Clubu Mariánské Lázně (1947) a stal se jeho kapitánem. Bez jeho přispění by zdejší golf možná ani nepřežil. I Hanno se do golfového života znovu zapojil, nadále vyhrával republiková mistrovství (v letech 1933-1950 nasbíral celkem devět titulů), začal působit i v Golfovém svazu ČSR.

Ivovi bylo po nástupu komunistů k moci jasné, že s tímto režimem nevyjde. Se ženou a dvěma malými dětmi se rozhodl emigrovat. Byl dvakrát zatčen – poprvé propuštěn po intervenci A. Hoffmeistera, podruhé odsouzen na rok vězení (někteří v daném procesu dostali rovnou oprátku). I manželka Jiřina putovala do vězení. Nakonec v prosinci 1949 Ivo z vězení uprchl, přešel na Západ, dokonce se podařilo přejít hranice i Jiřině Tonderové a posléze přepravit také obě jejich děti.

Hanno Tonder takové štěstí neměl. Či nemohl mít, protože pomohl svému bratrovi ve chvílích nejtěžších? Protože opět neodešel – ale umožnil druhým odejít? Hanno projevil svůj ušlechtilý charakter a také za to tvrdě zaplatil. Právě za pomoc Jiřině Tonderové při útěku byl na podzim 1950 zatčen a 23. května 1951 odsouzen na tři a půl roku do vězení. Trest si odpykával v jáchymovských uranových dolech. Z lágru byl předčasně propuštěn na základě amnestie po nástupu Antonína Zápotockého do prezidentské funkce v květnu 1953.

Po propuštění se JUDr. Hanno Tonder, vzdělaný člověk vytříbeného vystupování, živil jako závozník… Občas zajížděl se svojí rodinou (měl dvě dcery) i na golfové hřiště Líšnice, jeho chuť žít však byla nalomena. Paradoxně to však byly především osobní, rodinné obtíže, které ho dovedly k tomu, že 21. února 1955 spáchal ve věku 39 let sebevraždu.

Vztahy a významy

O tom, jak oba bratři hráli golf a jaké mezi sebou měli vztahy, historik golfu Prokop Sedlák míní: „Často spolu v soutěžích družstev nastupovali ke čtyřhře a byla to silná sestava. Jejich vztah byl tehdy velmi srdečný, i když povahově byli velmi rozdílní. Oba byli odvážní, což dokázali svými životy. Zatímco z Iva jeho odvaha přímo tryskala, odvaha Hanna se projevovala v umírněnější formě – jednak jako prvek jeho mistrovské hry (zejména při hře na jamky), jednak v době jeho věznění za války a později v padesátých letech při pomoci své švagrové s útěkem z republiky. To si pak odpykal vězením a prací v uranových dolech. Chováním i povahou byl Hanno skutečným gentlemanem.“

Ivo Tonder jezdil po roce 1989 opět do rodné vlasti, zavítal i na hřiště na Líšnici a našel zde na dřevěných trámech v klubovně značky, které tu před svým odchodem do zahraničí udělal. Do hodnosti generálmajora byl povýšen 28. dubna 1995, čtyři dny před smrtí. Osud mu byl nakloněn, opět to stihl o příslovečný fous… Předání jmenovacího dekretu byla přítomna i Lady Luisa Abrahams (1910-2006), někdejší golfová mistryně ČSR z roku 1938 a velká podporovatelka Čechoslováků a golfistů za války i po ní.

O Ivo Tonderovi válečný kolega, spoluautor jeho pamětí a známý fotograf Ladislav Sitenský napsal: „Nikdy nic nevzdával, nepodléhal zoufalství. Celý život se pral s osudem… Faktem je, a mnohým to i tak připadalo, že přitom jednal lehkomyslně. Možná, ale nijak tím neklesala cena hodnot života a lidskosti, jež jsou mu bytostně vlastní a o které tolik bojoval. Připusťme, že měl i anděle strážné a dával jim pořádně zabrat. Ale jen tací, jako on, jsou hodni jejich pomoci…“

Někdo je v životě ryzím hráčem a má-li potřebné štěstí, vyhrává. Pro Ivo Tondera to platí stoprocentně. Hanno Tonder takovým smělým odvážlivcem nebyl, ale jeho lidskost rozhodně nebyla menší. Byl hráčem nikoli životním, ale „jen“ sportovním, na tomto poli také dokázal s přehledem trimfovat. Byl sportsmanem v pravém smyslu toho slova, hrajícím celý život slušně a čestně. I proto zůstává mimořádnou postavou českého golfu – nejen pro své výkony, ale také pro svůj charakter.

Článek vyšel v časopise Golf Digest

Ivo Tonder

 Dr. Otto Spaziera řečeného Boťana a JUDr  Ludvík Vaněk 

Také jsem si vzpomněl na Dr. Otto Spaziera řečeného Boťana a JUDr Ludvíka Vaněka

Dr. Otto Spazier řečeného Boťan

Otto Spazier byl vášnivý golfista, který jezdil do Mariánských lázní a bydlel u pana kavky, kde jsem 3x spal, a to při příležitosti 110 let golfu v Mariánských Lázní a při příležitosti 115 let. To jsem měl zamluvené ubytování v Penzionu U kočičky a pejska. Když jsme tam přijeli tak se divili že nám to potvrdili a že nemají místo a že to spaní zařídí. Jeli jsme na golf a volali že mají pro nás ubytování a že tu snídaní budeme mít i nich.  To třetí spaní si moc nepamatuji, protože to bylo s caddiem Jiřím Smetanou

Ludvík Vaněk uveden do Síně slávy českého golfu

Dne 24.11.2017 byl v rámci XXII. Večera českého golfu slavnostně uveden do Síně slávy českého golfu JUDr. Ludvík Vaněk, dlouholetý prezident našeho golfového klubu.

Ludvík Vaněk byl uveden do Síně slávy za mnohaletou organizační činnost ve prospěch českého golfu v obdobím předválečném a v těžkých podmínkách období válečného.

V roce 1928 byl jedním ze zákládajících členů Golfového klubu Líšnice. Na zakládající schůzi dne 21.11.1928 byl zvolen viceprezidentem GKL a od listopadu 1930 zastával funkci prezidenta našeho klubu.

Od založení Českomoravského golfového svazu působil v jeho vedení a na valné hromadě dne 4.5.1941 byl zvolen předsedou svazu. Stal se tak nejvyšším golfovým činovníkem ve velmi obtížném období protektorátu.

Jeho působení v českém golfu ukončilo zatčení gestapem na jaře roku 1942 za odbojovou činnost. Po atentátu na Heydricha byl Ludvík Vaněk jedním z prvních popravených.

JUDr. Ludvík Vaněk patřil k nejdéle sloužícím a nejrespektovanějším činovníkům českého golfu. Zřejmě byl v historii světového golfu jediným předsedou nejvyššího národního golfového orgánu, který byl za války popraven za svoji vlasteneckou odbojovou činnost.

Pro náš klub je velkou poctou ocenění Ludvíka Vaňka a uvedení dalšího člena Golfového klubu Líšnice do Síně slávy českého golfu.

Letos to bude v květnu 83 let od popravy JUDr. Ludvíka Vaňka

Pamětní deska Ludvíka Vaňka u první jamky na Lišnici 

                               Geizirpark 1928

                         Olšové Vrata golf

Jiří Kunšta, Jiří Dvořák, Karel Cechovský  

Karel Čechovský v roce 2005 na drivind range Mariánské Lázně  ( Duke of Edinburgh Golf Cup 2005 )