Vzpomínka na Hanuše Goldscheidera
Dne 28. 02 2001 zemřel
Také vzpomínám na Hanuše Goldscheidera, kterímu jsem dělal Caddio a poslese jsem byl joho osobní caddie. když nehrál tak mě pujčoval jiným golfustům. Hlavně každý rok švédovi Kennetovi Strihovi
Lady Luisa Abrahams Dagmar a Hanuš Goídscheiderovi
V Mariánských Lazních golf
Vnuk Robert Mach Hanuš Goldscheider caddie Tomáš Hradecký Vladimíra Hradecká ( Dadula )
Hanuš Goldscheider na vznikajicím hřišti v Nové Bistřici
Silva Machová Skábová Rená Goldscheiderová Machová a syn Robert Mach 
Caddie Tomáš Hradecký s obrazem Hanuše Goldscheider
Vzponka na Hanuše Goldscheidera od synovce Alexandera Goldsscheidera
Dnes je to už 25 let, čtvrt století, kdy zemřel můj drahý strýc Honza, který později přešel ke jménu Hanuš.
Když jsem dnes vzal jeho fotku z doby krátce po válce, abych z ní udělal kratičké video, byl jsem šokovaný: aniž bych vyjádřil jakékoliv přání, Honza se dal do kroku a nasadil svůj přesně takový rozhodný výraz, jaký s ním mám spojený! I umělé inteligenci bylo vše hned jasné!
A také jaký mi byl vzorem: nic nebylo nepřekonatelné, všechno bylo možné! Zatímco můj táta byl něžný, Honza byl rázný, ale jedno měli společné: moc se jim nedalo odmítnout.
Na videu vpravo je Honza vpravo, uprostřed jeho žena, má tetička Dagmar, a můj táta vlevo.
"Je po válce a nás nedostali. A už nikdo nedostane! A kéž budeme konečně šťastní!"
V podstatě pravda: válku přežili Honza s tátou z rodiny jediní, jen Honza byl v první polovině 50. let v době Slánského procesů zavřený pro změnu komunistickým režimem kousek od slavné továrny v Plzni, Goldscheiderovce, v naopak neslavné věznici Na Borech.
Ale pak byli v rámci možností šťastní všichni, dlouhá léta jsme bydleli ve Zlatnické ulici takřka pospolu, 50 metrů od sebe, a co bych za to dal se na jakkoliv dlouhý moment se do té doby vrátit a všem říci, jak jsem jim za vše vděčný a jak jsem všechny miloval.
Táta Saši Goldscheider, Dagmar a Hanuš Na Příkopě po válce