Převzato dne 20. 2. 2025 z profilu Alexadera Goldscheidera a z původních stránek Tomáše Hradeckého
Alexander Goldscheider synovec Hanuše Goldscheidera
Na Facebooku jsem léty nabral 4.365 přátel, z nichž, jak my Angličané diplomaticky formulujeme, znám některé více než jiné (česky: celou řadu vůbec neznám). Tu a tam dostávám přes messenger nejrůznější vzkazy s fotkami i videi, tu a tam mimořádné, kde tu a tam je klíčové slovo.
Když však dostanu něco od Viktor Škaroupka, tak se automaticky pousměji a hned si říkám, že mám asi svátek, který neslavím, nebo snad narozeniny, na něž jsem zapomněl. Pousměji se proto, že jsem s s ním poznal ve studiu ČT, kde jsem v roce 1999 komplikovaně natáčel Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK do svého stominutového Requiem. Zkoušel jsem novou technologii, s níž nikdo neměl zkušenosti, byla to náročná, a nakonec bohužel ne právě úspěšná práce, z velké části vinou technologie, v níž jsem pojal větší víru, než jsem měl. Ve složité situaci jsem měl oporu v senzačním hudebním režisérovi Sváťovi Rychlém, který byl opravdu svatý, a v mladičkém zvukovém technikovi, jenž věřil jak v novou technologii, tak ve mně, a byl mi velkou podporou.
Jmenoval se Viktor Škaroupka, od té doby na mne nikdy nezapomněl a pravidelně se mi ozývá zmíněnými přáními i příležitostně jinak. Navíc z ČT odešel do UPM, instituace, která je mi velmi milá, neboť v ní pracovala moje Irma a senzačně ji snad půl století vedla spolužačka a rodinná přítelkyně Helena Koenigsmarková. Před 13 lety mimochodem byla první světová výstava angličáků, modelů Matchbox, z nichž půlka byla z mé sbírky.
V neděli mi Viktor poslal zničehonic obrázek z jakéhosi jarního pochodu, trochu mě tentokrát zaskočil, neboť jsem v prvním momentě nechápal proč, a pak mi úsměv spojený s Viktorovým jménem roztál na tváři ještě více: ten pochod, jak jsem bližším pohledem zjistil, směřoval Goldscheiderovou ulicí pojmenovanou po mém strýci Honzovi/Hanušovi ke golfovému hřišti a klubu, o jejichž existenci se strýček přičinil v rámci své legendární aktivity o poválečné znovunastolení golfu za socialistického režimu, který mu zásadně nepřál.
Byl jsi, jak se říká, Mensch, můj drahý strýčku, a ty, Viktore, jsi mimořádně milý a fajn kluk. Děkuji za vše!
Vzpomínka na Oslava pojmenování ulice na Goldscheiderovu na GCP hřiští
Inaugurace ulice a sázení stromů věnovaný Hanušovi Goldscheiderovi
Tomášek Hradecký osobní caddie Hanuše Goldscheidera
V lednu jsem napsal Arnoštovi Hejdukovi, aby mi upřesnil, kdy a v kolik se bude oslava konat. Arnošt mi poslal 16. 2. 2016 pozvánku s datem akce 15. 3. 2016. Letošní valná hromada je pro Golf Club Praha velmi významná, koná se v den devadesátého výročí založení klubu. 15. března 1926 byl klub založen přípravným výborem tvořeným baronem Františkem Ringhofferem, lng. Jaroslavem Jahnem a britským vyslancem Sirem Georgem Clerkem. Dnes 15. 3. 2016 se konala oslava v podobě inaugurace ulice procházející golfovým areálem, která nově ponese název,,Goldscheiderova". Arnošt Hejduk mě poslal 10. 3. 2016 e-mail, ve kterém mě pozval na společný oběd s René Goldscheiderovou, mojí celoživotní kamarádkou, dcerou velké golfové postavy, jejíž jméno teď ponese motolská ulice. V pátek jsem zavolal Renu, že se na ten společný oběd těším. Rena řekla, že se také těší a že přijede i její syn Robert a později snad i dcera Silva. Tak Silvu uvidím po dlouhých letech. Já jsem ji viděl snad naposledy při oslavě narozenin jejího dědy v Mariánských Lázních v Golf hotelu (Parkhotel Golf).
Ráno jsem ještě zkontroloval spojení. Z domova jsem jel autobusem 262 k nádraží, kde jsem přestoupil na autobus 261. Na Nových Butovicích jsem šel na autobus 184. Nastoupil jsem a zjistil, že nemířím na Šafránkovou ale na Velkou Ohradu. Tak jsem přesedl na autobus 142. Ptal jsem se šoféra, jak se dostanu na zastávku Šafránkova. Po další projížďce po sídlišti Malé Ohrady a konečné autobusu 184 kam mě odvezl autobus 142 a jel jsem zpátky s tím samým autobusem zpátky na Šafránkovou přes Nové Butovic. Do klubovny jsem dorazil v 11:30. Dali mě čaj na zahřátí. Poseděl jsem si tam. Po 13. hodině přišel Prokop Sedlák a pak přicházeli ostatní. Přišla Renné Machová se synem Robertem. Sedli jsme si ke stolu, připili jsme si na setkání a na jejich otce a dědu Goldieho, kterému jsem mnoho let dělal caddio. Za námi se na nás Goldie díval z fotky s jeho typickým úsměvem. Odhalování tabule s jménem ulice jsme měli nadvakrát kvůli České televizi. Kvůli televizi jsme se museli obléknout a vyjít na terasu, kde jsme si zase připili. Česká televize udělala rozhovory a v klubovně to nastřihala a poslala do sportovní redakce aby to v 16:30 odvysílala. Mě a Renu naložili na buginy, které řídil Arnošt Hejduk a Robert Mach a jeli jsme na třetí jamku, kde se vysazoval památný strom kanadský javor. Každý do jámy přihodil dvě lopaty. Strom se bude jmenovat Goldie. Karel Vopička vše filmoval. Po ukončení jsme nasedli na buginy a jeli jsme do klubovny, kde už se scházeli lidé z České Golfové federace k oficiálnímu odhalení cedule ulice, která se jmenuje Goldscheiderová. Promluvil opět Arnošt Hejduk, pak Zdeněk Kodejš a prezident GCP Tůma. Prezident ČGF Zdeněk Kodejš předal panu Tůmovi prapor federace. Nakonec bylo velké focení u cedule ulice Goldscheiderová. Po skončení Arnošt Hejduk si zavolal taxi a mě sebou vzal k metru, kterým jsem jel na rajskou Zahradu ze které mě vzal Tomáš Plodek domu. Foto
