02/04/2026 04:40:55
PLES PRO POTRAVINOVOU BANKU
Milé členky, milí členové a příznivci Golf Clubu Praha.
Představujeme vám novou exkluzivní událost s nejlidštějším posláním. Povečeřme a bavme se společně pro ty, kteří potřebují naši pomoc. Čeká vás večer plný hudby, tance a inspirativních setkání s lidmi, kteří chtějí měnit svět k lepšímu.
PLES PRO POTRAVINOVOU BANKU
- března 2026
Obecní dům Praha
Vstupenky lze zakoupit na www.praguegala.cz
Akce se koná pod záštitou primátora hlavního města Prahy,
pana doc. MUDr. Bohuslava Svobody, CSc.
Pozvánka v příloze.
Tým GCP
01/30/2026 09:23:52
Klára Davidson Spilková letos zahajuje 16 sezonu
01/20/2026 12:21:03
Vzpomínka na Miana Hroudu
V těchto dnech jsem si vzpomněl na Milana Hroudu, který tady byl učitelem golfu a učil děti hrát golf. Milan Hrouda (na snímku vlevo) - v roce 2008 začínal jako cvičitel golfu u nás v Klánovicích, v loňském roce hrál ligu ČGF za náš klub Twin Chapels, v letošním roce už to nezvládl..., prohrál svou životní hru... RIP. Angažoval se i do Whisky&Kilt Golf Club, kde byl první prezident clubu Foto
01/19/2026 12:08:45
Sto let golfu u nás. Jaký byl osud prvního pražského golfového klubu, jenž byl založen v Motole
- ledna 2026 11:00
Dnes společně vyrazíme na green. Skutečně, zajímat nás bude významná klubovna sportu, který hlavně za minulého režimu neměl na růžích ustláno. Pojďme tedy na golf!
Golf má u nás dlouhou tradici. První golfová hřiště vznikla v západočeských lázeňských městech, byť tehdy šlo převážně o sezonní německé oddíly, určené pro lázeňské hosty.
Nicméně v polovině dvacátých let byl založen z původně recesní iniciativy studentů oddíl v Líšnici. V Praze byl ustaven golfový klub 15. března 1926 ve čtvrti Motol na západním okraji metropole. Bohužel to nebyla šťastná volba, neboť pozemky si musel Golf Club Praha (GCP) pronajmout od vojáků, kteří zde měli cvičiště (sám jsem tu v sedmdesátých letech absolvoval vojenskou přípravu v rámci studia na ČVUT a nemám na to moc hezké vzpomínky).
Dalším problémem byl postupný vznik motolské nemocnice – první pavilon, pro lupusní pacienty, podle projektu architekta Rudolfa Kvěcha byl vystavěn v polovině třicátých let. Situaci k tomu komplikovaly i plány města stavět kolonie rodinných domků, a tak byl pozemek hřiště postupně různě oklešťován.
Klubovna v Motole i Klánovicích
Vyrostla tu však dřevěná klubovna podle návrhu smíchovského stavitele Josefa Beneše a členy vedení klubu se staly vlivné osobnosti z oblasti politiky, průmyslu i kultury. I z dnešního pohledu nešlo vůbec o malá jména: patřil k nim např. čestný předseda Jan Masaryk, František Ringhoffer, Mikuláš z Bubna-Litic a další. Ve vedení klubu se vystřídali Jaroslav Jahn, baron Ringhoffer, hrabě z Bubna-Litic a Jaroslav Hilbert, tím posledním byl v letech 1947–1948 dr. J. Skalický, v té době byla čestnou předsedkyní paní Zdena M. Havránková.
Mírně svažitý pozemek u klubovny, upravený dle návrhu Františka Ringhoffera, pak sloužil pro pořádání různých turnajů, jako byl Švestkův pohár – což vlastně bylo amatérské mistrovství republiky s účastí zahraničních diplomatů –, dále Dámská cena a konečně oficiální Národní mistrovství ČSR, jehož prvním vítězem a držitelem putovního poháru T. G. Masaryka se stal baron Ringhoffer.
Stará klubovna byla rozebrána a znovu postavena v nové lokalitě, současně se rozhodlo o vybudování nové klubovny s restaurací v romantickém duchu.
Bohužel bylo toto krátké období také stálým bojem o pronajaté pozemky, větší investice tak přestávaly dávat smysl a nakonec se vedení GCP rozhodlo poohlédnout jinde. V katastru tehdejší Prahy to však bylo prakticky nemožné, nová lokalita se tak hledala v tehdejších satelitech Suchdole, Chuchli, Jílovišti, Chodově, Modřanech nebo Ruzyni.
Nakonec GCP získal pozemek v Radošovicích u Říčan, ale ten byl vzápětí vyměněn za příhodnější parcelu v Klánovicích, malé obci s lázněmi při silnici na Kolín, která byla oblíbenou výletní destinací Pražanů. Stará motolská klubovna byla rozebrána a znovu postavena v nové lokalitě (sloužila pak jako caddie-house), současně bylo rozhodnuto o vybudování nové velké klubovny s restaurací, jejíž plány v romantickém duchu vypracoval renomovaný architekt Victor Fürth (1893–1984), rovněž člen klubu.
Jde o mimořádně zajímavou stavbu s hrázděnými prvky, odkazující na tradici britských i amerických kluboven a zapadající do kontextu tehdejší tvorby respektované dvojice Ernst Mühlstein – Victor Fürth, jež přešla těsně před válkou od funkcionalismu k romantičtějším formám.
Konec buržoazního sportu
Klubovna však byla dostavěna až na samém prahu druhé světové války (její autor byl židovského původu a emigroval do Anglie, poté působil jako profesor architektury na University of Miami v americkém státě Ohio). Klub museli samozřejmě opustit další členové židovského původu, nicméně válečná léta nakonec díky úsilí tehdejšího předsedy Mikuláše z Bubna-Litic, jenž byl členem protektorátní vlády, přežil.
Po válce – a zejména po komunistickém puči v roce 1948 – však nastaly horší časy. GCP byl spojen s Golfovým klubem Třemšín v Leleticích, oddílem, který vznikl těsně před válkou. Ten byl už jako Český golfový klub začleněn do struktur Sokola a po jeho nuceném zániku Československého svazu tělesné výchovy.
Jenomže golf byl – podobně jako třeba tenis – označen komunisty za buržoazní sport, a klánovický areál tak byl v roce 1952 uzavřen. Golfisté pak dostali ze sportovního vedení dobrou radu: „Doporučuje se sovětská lidová hra gorodky jako vhodná zejména pro starší lidi. Jistě by mezi vašimi příslušníky našla velkou oblibu a našli by v ní takovou náhradu za golf, že by si na něj ani nevzpomněli…“
Kdysi oblíbený sport, v rámci ČSTV obnovený po roce 1969, našel své pražské zázemí nakonec opět v Motole, a to nedaleko původní destinace. O získání svého areálu v Klánovicích se pražští golfisté marně v devadesátých letech snažili. Proti byli tehdy ochránci přírody....
převzaro z LIDOVÝCH NOVIN
01/01/2026 21:40:00
Novoroční puter 2026
Dopoledne jsem si sestavil puter. Došel jsem si na oběd. Po obědě jsem si poslechnul projev prezidenta Petra Pavla a po projevu jsem si položil jamku pod stromeček a za jamku videokameru a šel jsem ke dveřím kde jsem měl puter a dva míčky a zaputoval jsem si
02/20/2025
Převzato dne 20. 2. 2025 z profilu Alexadera Goldscheidera a z původních stránek Tomáše Hradeckého
Alexander Goldscheider synovec Hanuše Goldscheidera
Na Facebooku jsem léty nabral 4.365 přátel, z nichž, jak my Angličané diplomaticky formulujeme, znám některé více než jiné (česky: celou řadu vůbec neznám). Tu a tam dostávám přes messenger nejrůznější vzkazy s fotkami i videi, tu a tam mimořádné, kde tu a tam je klíčové slovo.
Když však dostanu něco od Viktor Škaroupka, tak se automaticky pousměji a hned si říkám, že mám asi svátek, který neslavím, nebo snad narozeniny, na něž jsem zapomněl. Pousměji se proto, že jsem s s ním poznal ve studiu ČT, kde jsem v roce 1999 komplikovaně natáčel Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK do svého stominutového Requiem. Zkoušel jsem novou technologii, s níž nikdo neměl zkušenosti, byla to náročná, a nakonec bohužel ne právě úspěšná práce, z velké části vinou technologie, v níž jsem pojal větší víru, než jsem měl. Ve složité situaci jsem měl oporu v senzačním hudebním režisérovi Sváťovi Rychlém, který byl opravdu svatý, a v mladičkém zvukovém technikovi, jenž věřil jak v novou technologii, tak ve mně, a byl mi velkou podporou.
Jmenoval se Viktor Škaroupka, od té doby na mne nikdy nezapomněl a pravidelně se mi ozývá zmíněnými přáními i příležitostně jinak. Navíc z ČT odešel do UPM, instituace, která je mi velmi milá, neboť v ní pracovala moje Irma a senzačně ji snad půl století vedla spolužačka a rodinná přítelkyně Helena Koenigsmarková. Před 13 lety mimochodem byla první světová výstava angličáků, modelů Matchbox, z nichž půlka byla z mé sbírky.
V neděli mi Viktor poslal zničehonic obrázek z jakéhosi jarního pochodu, trochu mě tentokrát zaskočil, neboť jsem v prvním momentě nechápal proč, a pak mi úsměv spojený s Viktorovým jménem roztál na tváři ještě více: ten pochod, jak jsem bližším pohledem zjistil, směřoval Goldscheiderovou ulicí pojmenovanou po mém strýci Honzovi/Hanušovi ke golfovému hřišti a klubu, o jejichž existenci se strýček přičinil v rámci své legendární aktivity o poválečné znovunastolení golfu za socialistického režimu, který mu zásadně nepřál.
Byl jsi, jak se říká, Mensch, můj drahý strýčku, a ty, Viktore, jsi mimořádně milý a fajn kluk. Děkuji za vše!
Vzpomínka na Oslava pojmenování ulice na Goldscheiderovu na GCP hřiští
Inaugurace ulice a sázení stromů věnovaný Hanušovi Goldscheiderovi
Tomášek Hradecký osobní caddie Hanuše Goldscheidera
