Historie a současnost skautingu

Na počátku skautského hnutí stál anglický generál Robert Baden-Powel(link is external), který po zkušenostech z africké Burské války viděl potřebu naučit - často zhýčkané - anglické chlapce orientovat se a přežít ve volné přírodě a kromě fyzické zdatnosti a vědomostí jim vštípit i potřebné charakterové a morální vlastnosti. Roku 1907 tedy založil skauting pro chlapce, roku 1910 pak byl založen skauting dívčí. Toto hnutí se za krátko setkalo s takovým ohlasem a přijetím, že se během několika málo let rozšířilo do většiny světa.

Skautské hnutí dnes sdružuje přes 40 miliónů členů ve 216 zemích a teritoriích světa, od předškolních dětí přes mládež, dospělé až po aktivní seniory, křesťany, židy, muslimy, hinduisty, buddhisty. Spojují je skautské ideály a principy, vzájemné bratrství a touha zanechat svět zase o kousek lepší.

Do Čech přinesl myšlenky skautingu prof. Antonín Benjamín Svojsík(link is external) v roce 1911. Dobře však chápal, že nemůže plně kopírovat anglický model, ale je nutné uzpůsobit skauting českému a moravskému prostředí. Stál tak u zrodu specifické národní podoby skautského hnutí, jeho kniha Základy Junáctví představuje jeden z pilířů našeho skautingu.
Junák byl třikrát zakázán totalitními režimy, protože vychovává k samostatnému myšlení a odpovědnosti za sebe i za druhé. Nejprve za 2. světové války hitlerovskými okupanty, v letech 1950 a 1970 pak komunistickým režimem (v roce 1968 byl obnoven). Před statečnými muži a ženami, které prošli skautskou výchovou, se oba režimy měli na pozoru, a tak z nich mnoho skončilo na popravištích, ve vězeních a v pracovních táborech. Ani tím však nedokázaly zlomit charaktery většiny těchto lidí a nepodařilo se jim umlčet skautské myšlenky a ideály.

Junák – svaz skautů a skautek ČR 

je největší skautskou organizací v naší republice. Má ca 44 000 členů a je tak největší výchovnou organizací mladých lidí v ČR. Zároveň je členem mezinárodních skautských organizací. Svou činností a výchovou si vydobyl respekt a uznání u státních institucí, nevládních organizací i významných osobností. Junák je dobrovolné, nezávislé a nepolitické občanské sdružení, sdružující své členy a členky bez rozdílu národnosti, náboženského vyznání, politického přesvědčení, rasy nebo jiných rozdílů.
Posláním Junáka je podporovat rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí, jejich duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností, aby byli po celý život připraveni plnit povinnosti k sobě samým, bližním, vlasti i přírodě a držet se nepomíjejících hodnot. Junák chce vychovávat zdatné, všestranně rozvinuté a vnímavé lidi s úctou k tradičním hodnotám a mravním zásadám v souladu s principy a metodami stanovenými zakladateli českého a světového skautingu.

Antonín Benjamin Svojsík (Nové Město)

Český pedagog, hudebník, zakladatel českého skautingu, člen Sokola.

Antonín Benjamin Svojsík se narodil 5. září 1876 v Praze, zemřel 17. září 1938 v Praze 2.

Antonín Benjamin Svojsík, vlastním jménem Antonín František Svojsík se narodil nejspíš na Smíchově v rodině četnického strážmistra, který brzy pracoval jako soudní zřízenec. Měl tři bratry, straší Alois byl knězem. Brzy po Antonínově narození se rodina přestěhovala do Dvora Králové nad Labem. Otec však záhy zemřel a matka se s dětmi vrátila zpět do Prahy. Svojsík od mládí sportoval, byl členem Sokola a byl nadaný pohybově a také hudebně. Chtěl se stát učitelem a vystudoval učitelský ústav. V době studií chodil hodně pěšky, údajně prochodil značnou část Rakouska-Uherska. Stal se profesorem a v letech 1901–1914 učil tělocvik na žižkovském reálném gymnáziu na Sladkovského náměstí. Byl spoluzakladatelem Českého pěveckého kvarteta, a právě zde jako nejmladší člen získal svou přezdívku Benjamin. Kvarteto v roce 1902 sklidilo velký úspěch na svém světovém turné. Byl také jednatelem hudebního odboru Umělecké besedy, kde se podílel na osamostatnění Hudební matice české.

V listopadu 1909 se oženil s Julií Stránskou a do roku 1914 spolu bydleli na Vinohradské třídě čp. 1381/77.

V roce 1909 a ještě jednou v roce 1911 vycestoval do Anglie, kde se seznámil se skautingem a navštívil tam skautský tábor. Rovněž požádal Roberta Baden-Powela, aby mohl jeho příručku Scouting for Boys vydat v češtině. Skautské hnutí s jinou výchovou mládeže ho velmi oslovilo, proto po návratu hned založil první družinu ze svých studentů a podnikli první výpravy. Věnoval se propagaci, psal články a pořádal přednášky. Kromě britského skautingu čerpal také z tradice lesní moudrosti (woodcraftu) kanadského zálesáka a spisovatele a malíře Ernesta Thompsona Setona. V květnu 1912 vydal knihu Základy junáctví, do níž přispěly i další významné osobnosti, např. Alois Jirásek, Karel Václav Rais, dr. Guth-Jarkovský a další a Mikoláš Aleš nakreslil obálku knihy. V létě 1912 se konal první tábor třinácti chlapců poblíž Lipnice nad Sázavou. Jeho průběh Svojsík popsal v brožuře Den v táboře Junáků.

Vznik skautingu podporoval třeba i prezident T. G. Masaryk nebo ministerský předseda Karel Kramář. Antonín Benjamin Svojsík si přál začlenit skauty pod Sokol , ale to se nepodařilo. O uvedení skautingu do českého prostředí se snažili i jiní, ale Svojsík přispěl ke sjednocení těchto snah. Založil samostatnou organizaci a 15. června 1914 tak vznikl spolek Junák-Český skaut, který po skončení první světové války, dne 7. 6. 1919 přeměnil na Svaz Junáků-skautů Republiky Československé. Stal se jeho prvním náčelníkem. Ke světovém skautskému znaku, lilii,  přidal jako symbol našeho národa chodský znak, tj. černou psí hlavu na bílém štítě.

1. B. Svojsík byl také od roku 1915 vydavatelem časopisu Junák. Vycházel i v době války, navíc skauti spolupracovali s Červeným křížem. Při vzniku Československa zajišťovali tzv. skautskou poštou komunikaci mezi Národním výborem v Praze a venkovem. Během první republiky Svojsík pracoval v ústředí organizace.

V létě roku 1938 navštívil Sovětský Svaz, aby se seznámil s tamní výchovou mládeže. Avšak nezvyklá strava, nepohodlí při cestování a velká vedra vedla k onemocnění a brzkému návratu domů. Do Prahy přijel 2. srpna již zesláblý. Dostal vysoké horečky, byla u něj zjištěna streptokoková nákaza a přes péči lékařů za několik týdnů nemoci podlehl a zemřel. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v hrobu č. 15-57. Na jeho poslední cestě ho doprovázelo na tři tisíce junáků.

Je autorem několika dalších děl např.: Umění pozorovati, Táboření nebo V přírodě.

Po Svojsíkovi je v ČR pojmenováno několik ulic, vyhlídek, turistických cest apod. V Praze 2 má A. B. Svojsík pamětní desku v Náplavní ulici 2011/5 na Novém Městě, kde bydlel od roku 1914 až do své smrti.