Rozhovor s Michalem Černým, odcházejícím ředitelem.

Michal Černý je ředitelem klánovické školy 28 let a mnozí Klánovičané jiného ředitele nepamatují. Pan Černý letos uspěl ve výběrovém řízení na pozici "ředitele ředitelů", a to odboru základního vzdělávání a mládeže na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT), kam nastupuje od července. Na rozloučenou se ve Zpravodaji spolu ohlížíme za klánovickými roky.

Jste ředitel školy, učitel matematiky, prezident Asociace ředitelů základních škol, vystupujete v médiích s informacemi pro veřejnost. A kdykoli se na Vás obrátím, vyhovíte mi a odpovíte mi, za což Vám velmi děkuji. Ale – jak to zvládáte? Máte nějaké kouzlo na natahování času?

To kouzlo nemám, odnášejí to moji blízcí. Směrem k rodině a kamarádům působím jako sobec, který své práci obětoval osobní rovinu. Snažím se to vynahrazovat o prázdninách a podobně, ale v průběhu školního roku jsem doma skoro nepoužitelný.

Do Klánovic jste přišel před 28 lety. Čím jste přesvědčil tehdejšího zřizovatele, že vybral právě Vás?

Po pravdě, moc jsem přesvědčovat nemusel. Panovaly obavy, aby se vůbec někdo sehnal. Do prvního kola konkurzu se nepřihlásil vůbec nikdo, ve druhém kole jsme byli dva. Nicméně tím nechci říct, že jsem nebyl připraven, měl jsem velmi jasnou koncepci vzdělávání, kterou jsem představil a během svého působení také do značné míry naplnil. Samozřejmě i mé názory se během těch 28 let trochu posunuly.

Jaká byla klánovická škola, když jste přišel? Pamatujete si, jaké byly Vaše první kroky? První slepé cesty? A první úspěchy?

Vtipné bylo, že v době příchodu jsem byl ve škole třetí nejmladší, z učitelů vůbec nejmladší. Bylo potřeba si zjednat respekt, taky proto trvalo asi dva roky, než jsem si s některými učiteli začal tykat  .

Za první rok jsem zavedl desítky, možná stovky opatření, z nichž přežila tak pětina. Musel jsem přijít na to, že i když máte dobrý nápad, neprosadíte ho, pokud lidi nepřesvědčíte, aby ho chtěli taky.

Některé cesty byly opravdu slepé. Třeba si vzpomínám, jak jsem si někde přečetl, že oranžová barva stimuluje myšlení a nechal jsem první třídy vymalovat na oranžovo. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu, ale děti v těch třídách byly šíleně divoké a paní učitelky byly doslova na nervy, takže jsme učebny velmi brzy pokorně přemalovali na bílo.

Na druhou stranu, některé tradiční akce, školní časopis, základní principy komunikace s rodiči a další věci nám z té doby vydržely dodnes.

A z jaké školy dnes, po 28 letech odcházíte? Za čím se můžete s dobrým pocitem ohlédnout?

Myslím, že škola si zjednala v okolí určitý respekt a renomé. Vždy jsme se snažili v první řadě kvalitně pracovat, ale zároveň to i „prodat“, dbát i na PR. Jsou školy, které mají PR fantastické, ale v praxi je to „naleštěná bída“. A jsou školy, které pracují úžasně, ale nikdo o tom neví. Doufám, že my nejsme ani jeden z těchto případů.

Za dobu mého působení se několikrát přistavovalo, škola má dnes poměrně moderní prostory i dobré vybavení, přesto je v tomto směru pořád co zlepšovat, zejména v zázemí pro učitele je pořád hodně rezerv.

Co se týče pedagogického sboru, vždy jsem raději sázel na osobnosti než na formálně bezchybné, ale lidsky nezajímavé typy. Tím pádem jsou ve sboru výrazné osobnosti s mnoha originálními vlastnostmi. Je obtížné tento soubor uřídit, ale když se to povede, výsledky jsou velice zajímavé. Mou snahou rozhodně vždy bylo, aby se děti ve škole nenudily.

Co vidíte jako hlavní úkol pro svou nástupkyni nebo nástupce?

Citlivě navázat na to dobré, co ve škole je. Dotáhnout věci, které jsem nedotáhl a případně odhalit nedostatky, které už jsem neviděl kvůli „provozní slepotě“. Teď bude potřeba přepracovat školní vzdělávací program, zapracovat do něj novou výuku informatiky.
A co se týče prostor, ve škole moc chybí dílny a také školní klub pro starší děti.

S trochou nadsázky odcházíte nyní z první linie do velína. Budete mít svobodu pracovat na smysluplných věcech? Nepřepadla Vás obava, zda nevstupujete do Kafkova zámku?

Já doufám, že Kafkův zámek to úplně nebude, protože z ministerstva i teď občas vypadne něco smysluplného. Že to bude úplně jiný, a pro mě ze začátku obtížně pochopitelný svět, na to se snažím připravit. Budu se ale snažit si vybojovat to, abych skutečně mohl dělat na smysluplných věcech, aby mě úřední šiml zcela nepřeválcoval.

Čemu se chcete na ministerstvu zejména věnovat?

Určitě revizi rámcového vzdělávacího programu, po zhruba patnácti letech se chystá naprosto zásadní změna a modernizace „osnov“. Stejně tak se chystají velké změny v systému a organizaci vzdělávání, má být třeba obnoveno cosi jako bývalé školské úřady, ale mělo by to být mnohem méně byrokratické a školám, ale i zřizovatelům především pomáhat.

Také způsob financování školství bude přecházet od rozvojových programů k systematickému státnímu financování. Laicky řečeno, v současnosti nemá třeba školní psycholog nebo asistent pedagoga žádnou dlouhodobou jistotu, že na svém místě zůstane. Tohle chceme změnit.

Poslední otázkou se dotknu šikany. O Vás je známo, že jste k šikaně nesmlouvavý, že poznáte skutečnou oběť i pravého agresora, mnohdy skrytého v pozadí. Ale – dokázal byste zkušenost ze školní šikany zevšeobecnit pro veřejný prostor? A poradit, jak s šikanou účinně bojovat?

To je velmi dobrá otázka, šikana se určitě neomezuje jenom na školy a podobné instituce.
Zvlášť v dnešní době informačních technologií se veřejný prostor stává velmi těsným a propojeným, takže skutečně připomíná instituci, ze které „není úniku“.

Bylo by to na dlouhé povídání, ale ta nejjednodušší rada pro oběť zní: šikanu si nepřipouštějte, nepodléhejte jí, odreagujte se od ní v prostředí, kde se cítíte dobře a kde vám nikdo neubližuje. Pokud se konfrontaci s agresorem nevyhnete, nevkládejte do komunikace emoce, nepouštějte si agresora k tělu, nenechte se vtáhnout a zasáhnout. Pokud se vám to nedaří, neváhejte se obrátit na psychologa.

Pane řediteli, Váš odchod je pro Klánovice velká změna. Dovolte mi, abych Vám za Klánovický zpravodaj velmi poděkovala a popřála Vám do nové pracovní etapy vše dobré, úspěch a spokojenost. Co vzkážete na rozloučenou našim čtenářům?

Klánovice jsem si opravdu zamiloval. Určitě také víte, že žijete v jednom z nejlepších míst pro život, minimálně v rámci Prahy. Držím vám palce, aby se tato situace měnila pouze a jenom k lepšímu!

Rozhovor vedla Zita Kazdová

text převzat ze stránek Městské části Praha Klánovice

Příspěvek od Městská část Praha-Klánovice facebook