Maminko mámo Antonin Tony Brych & Agaty Pro Vladimíru Novákovou Hradeckou ( Dadula )
Karlovi Vary Dadulka Hradecká pózovala po turnaji Salignac Cup 1971 první místo 76 ran
Antonín „Tony“ Brych
Moje matka a Antonín „Tony“ Brych se seznámili v Učňovské škole ČKD, kde oba pracovali. Tony byl zakládajícím členem legendárního a dodnes velmi populárního dixielendu Steamboat stompers. Na jejich stránkách řadu let po Tonyho smrti píšou, že jejich atraktivitu tvořila humorná nadsázka umocňovaná neopakovatelným vokálním projevem Antonína "Tonyho" Brycha. S matkou jsme na Tonyho a Stemboat stompers chodili na malou scénu na Výstaviště. Když neměl Tony vystoupení, tak s manželkou a psem přijeli ze Žižková k nám do Klánovic. Naše zahrada má 40 arů a Tony si to u nás na zahradě velmi užíval. Někdy si přinesl housle nebo kytaru a u táboráku nám hrál a zpíval. Jednou byla u nás matčina kamarádka a Tony zpíval, doplňoval známý text a všechny nás v té písničce vyjmenoval. Občas v nelichotivé souvislosti přidal jméno někoho z politiků. Když ho kamarádka matky napomínala, že ho zavřou, byla normalizace, hned přidal další jména mocných. Jednou matku zaujalo pobrukování někoho z terasy. Šla tam a zjistila, že je to Tony, který se učil texty k písničkám. Tony byl nepřekonatelný ve frázování a jeho projev byl nezaměnitelný. i beze slov Na revanš jsme my jezdili k nim na Žižkov. Když matka zemřela, tak mě párkrát Tony navštívil s dcerou Evou manželem Lubošem. Eva Luboš tady měli svatební veselici. Fotky z Klánovic
Vzpomínka na Golfový odkaz tisíciletí
Golfový odkaz tisíciletí
Zveřejněno dne 28. 12. 2005 (35x přečteno)
Následující film je s velkou mírou nadsázky završením posledních dvou bouřlivých desetiletí stoleté historie golfového hřiště v Mariánských Lázních. Jeho děj se odehrává ve dvou naprosto rozdílných společenských zřízeních a v krátkosti mapuje a připomíná změny, kterými během této dekády mariánskolázeňský golfový, teď již královský klub prošel.
Den s velkým D, kterým tento film začíná, nastal na mariánskolázeňském golfovém hřišti za sychravého odpoledne 26. září 1987. Pod mnohoznačným názvem "Zakopání tisíciletí" se na první jamce sešli na pozvání party mladých golfistů z TJ Žízeň, organizátorů mnoha povedených oslav a taškařic, desítky členů nejen Golf klubu Mariánské Lázně. Dvacáté šesté září 1987 se mělo stát, což se později i ukázalo, největším dnem v historii TJ Žízeň, klubu existujícího uvnitř jiného, mnohem většího, silnějšího a slavnějšího. V tento den se totiž s přáním dobré budoucnosti a s předsevzetím nezapomenout minulost podařilo uschovat pro příští generace osobní věci i soudobé reálie konce osmdesátých let minulého století. Skvělý odhad budoucího vývoje celé společnosti a především golfového sportu předvedl všemi uznávaný doktor Špacír alias Boťan. Celé odpoledne zahájil tehdejší předseda mariánskolázeňského golfového klubu. Bylo to jeho poslední interview na kameru. Karel Horáček krátce na to, v roce 1988 zemřel. Klub TJ Žízeň byl založen zcela spontánně, bez jakýchkoliv předsevzetí, na silvestra 31. prosince 1980 ve sněhem a mrazem zcela odříznuté golfové klubovně. Jak uvádějí dobové vzpomínky jeho zakládajících členů, zazněl návrh přesně ve dvacet jedna hodin. Klubu, který se narodil úplně náhodně, nedával nikdo velkou šanci na přežití. Budoucnost však ukázala, že všichni pochybovači se mýlili. TJ Žízeň neznamená pouze chuť na pivo, ale také na golf, na dobrou náladu a hlavně žízeň po životě. Na počátku osmdesátých let 20. století, v době tuhé normalizace komunistického Československa, byl takový pikantní název obzvláště ve spojení s golfem značně provokující. Sedm let po svém vzniku pozvali na podzim 1987 členové TJ Žízeň své golfové přátele do útulné mariánskolázeňské devatenácté jamky. Pozvání přijali i zástupci tří dalších klubů, které sice sídlily v úplně jiných městech, ale své domovské hřiště měly právě v Mariánských Lázních. Desítky příznivců tehdejší terminologií buržoazního sportu se ale 26. září 1987 sešli v klubovně mariánskolázeňského golfu i z jiného důvodu, než bylo tradiční zakončení sezony. Uvědomili si totiž, že by budoucím generacím, které je jednou na greenech nahradí, měli zanechat nějakou vzpomínku. Právě k budoucnosti českého golfu v příštím tisíciletí směřovalo na přítomné zástupce tří klubů nejvíce otázek. Petr Pitrýs Nitra, moderátor a hlavní organizátor večera, se ale tehdy nezajímal jen o osud českého golfu v roce 2005. Část otázek směřovala i na ryze praktické věci z běžného života. K mikrofonu si 26. září 1987 pozval Petr Nitra i tři špičkové české golfisty konce osmdesátých let a zajímalo ho, zda se po osmnácti letech, v roce 2005, zúčastní avizované akce TJ Žízeň. Po společné večeři, kterou pro všechny připravil kuchař Jarda Veselý, se další část večera již odehrávala pouze v režiji členů TJ Žízeň. Odkaz příštím generacím, drobné upomínkové předměty jednotlivých členů mariánskolázeňského golf klubu, dobové noviny, které v duchu konce osmdesátých let referovaly o událostech ve společnosti nebo naprosté rarity pak byly přiipraveny k uložení do měděné, proti vlhku, jak si tehdy všichni mysleli, dobře chráněné truhly. Historický poklad sice neobsahoval žádné zlato ani peníze, ale zachycoval jeden den jedné generace jednoho sportovního klubu. Truhla měla podle všech předpokladů zůstat v zemi na neznámém místě až do roku 2005, kdy golf v Mariánských Lázních bude slavit 100 let a TJ Žízeň 25 let existence. Golfovou sezonu 1987 zakončil u pomníku jednoho ze zakladatelů mariánskolázeňského hřiště, anglického krále Edwarda sedmého, Jirka Kunšta. Téměř přesně na den po osmnácti letech, tak jak si v roce 1987 slíbili, se 24. září 2005 sešli na terase nově zrekonstruované klubovny Golf klubu Mariánské Lázně téměř všichni žijící pamětníci tehdejších událostí. Stejně jako před osmnácti lety je i tentokrát pozvali členové stále aktivní TJ Žízeň. Kroky všech účastníků směřovali pod vedením Petra Nitry a Tondy Kunšty, jediných dvou členů klubu, kteří znali přesné místo zakopané truhly, k jamce číslo patnáct. Právě nedaleko jejího greenu byla v blízkém lesíku měděná truhla s historickým odkazem před osmnácti lety uschována. Několik desítek členů klubu všech věkových kategorií bylo připraveno se na jejím vyzdvižení z vlhké země podílet. Podle historického plánku bylo přesné místo od teď již mnohem vzrostlejšího smrku odkrokováno a prvního kopnutí krumpáčem se ujal Jahoda, jeden ze členů TJ Žízeň. U krumpáče, lopaty a rýče se jako první postupně vystřídali všichni přátelé kvalitního zlatavého moku, dobré nálady a především golfu, členové TJ Žízeň. Naprostá většina juniorů, seniorů i žen byla přesvědčena, že truhla, i přestože ležela v zemi téměř dvě desítky let, půjde vykopat snadno. Neobdělávaná težká lesní půda, která v těchto místech slouží zároveň jako odkladiště posečené trávy, je však brzy přesvědčila o opaku. Až po několika desítkách tvrdě odmakaných minut se Pitrýsovi podařilo alespoň odkrýt kousek víka měděné truhly. Jak trefně poznamenala známá herečka a moderátorka Bára Štěpánová, která se jako příznivkyně mariánskolázeňského golfu akce také zúčastnila, členové TJ Žízeň by se asi v rolích kopáčů příliš neosvědčili a pravděpodobně by brzy zahynuli bídnou smrtí. Bára zároveň začala na pamětnících sondovat, co že to v truhle vlastně je uloženo a jaké vzpomínky se jim ve spojení s žízní, truhlou a golfem vybavují. Vzhledem k tomu, že mládí se k manuální práci příliš nehrnulo, chopili se nástrojů ti nejstarší. Obzvláště aktivní byl, do určité doby, čtyřiaosmdesátiletý Boris Tunkl. Tonda Kunšta mezitím přemýšlel, zda půjde truhla vůbec vyndat, když nemá uši a před osmnácti lety ji do díry spouštěli na laně. Do pomalu se prohlubující díry se v naleštěných botkách a světlých kalhotách spustil i Pepa Mrůzek. Ten musel zastoupit Petra juniora, který sice v roce 1987 účast přislíbil, ale nakonec se nemohl dostavit a poslal za sebe pouze otce a svého syna Filipa. Ve chvíli kdy mužskou část rodiny Mrůzků vystřídal v jámě Ranko Pecič, objevil se konečně alespoň kus izolační vrstvy chránící truhlu před vlhkostí. Po nekonečných devadesáti minutách, desítkách zkonzumovaných plíškáčů s dešťovkou, mnoha více či méně zasvěcených radách teoretiků, se před stále se rozrůstajím zástupem přihlížejících konečně otevřel pohled do nečekaně hluboké jámy, ve které se ve vodou nasáklé zemině objevily obrysy tolik očekávaného pokladu tisíciletí. Porušená izolace a spodní voda, která se okamžitě začala do vykopané díry stahovat, vyvolaly v myslích členů TJ Žízeň ty nejčernější myšlenky. Dlouhé minuty neslábnoucí pramínek pachnoucí vody vytékající z útrob bedny, který se objevil po prvních zatím marných pokusech o vyzvednutí, jen potvrzoval jejich obavy maskované notnou dávkou ironie. Až na pátý pokus se za použití brutální síly a primitivních staletími ověřených pracovních pomůcek podařilo členům TJ Žízeň vyzdvihnout po osmnácti letech mnoha bájemi opředenou truhlu. Už na první pohled bylo jasné, že izolace tak dlouhý pobyt v zemi nevydržela a stav uvnitř uložených věcí se okamžitě stal předmětem nejrůznějších spekulací. Převládaly především pesimistické hlasy. Zvědavci si ale museli ještě nějakou dobu počkat. Členové TJ Žízeň totiž rozhodli, že truhla se nejprve převeze a především očistí od nánosů smradlavého bahna. Samotné otevření a představení v ní před dvěma desítkami let uložených věcí se mělo stát hlavním bodem společenského večera v golfové klubovně. Jedinou vyjímku sám sobě udělil Pitrýs, který neudržel zvědavost na uzdě a v jakési předpremiéře sáhnul jako první do truhly a na denní světlo vytáhl láhev značkového alkoholu. Krátce před devatenáctou hodinou 24. září 2005 už klubovna Royal Golf klubu Mariánské Lázně téměř praskala ve švech. Do posleního místečka ji zaplnili všichni ti, kteří se nemohli dočkat chvíle, kdy členové TJ Žízeň po dlouhých osmnácti letech otevřou tak dlouho utajovaný odkaz tisíciletí a na denní světlo vynesou věci, které především mladší ročníky a potomci původních aktérů spatří poprvé v životě. Role vrchních rozbalovačů se ujali patřičnými hygienickými pomůckami vybavení Tonda Kunšta a Chosé. Už první pohled napovídal, že s obsahem truhly si voda pěkně zašpásovala a prostranstvím před klubovnou se začala linout opravdu "libá vůně". Ještě větší chmury bylo možno vyčíst z výrazů zasvěcenců po otevření polystyrenové kazety, ve které byly uloženy nejcennější kusy pokladu - fotografie, kinofilmy a především véháesková kazeta s filmovým záznamem památného večera z osmdesátého sedmého roku. Veškeré materiály byly totálně promočené a smradlavá voda z nich přímo crčela. Přesto se ani největší pesimisté nevzdávali poslední naděje a doufali, že unikátní a nenahraditelný materiál není zcela zničen. Po alespoň provizorním vysušení byly veškeré poklady z bedny přemístěny do interiéru klubovny, kde již bylo vše připraveno k zahájení večera věnovanému oslavám sta let golfu v Mariánských Lázních, dvaceti pěti letům existence TJ Žízeň a osmnácti letům, které uplynuly od zakopání odkazu tisíciletí. Moderovaní večera se ujala Bára Štěpánová, která několika málo nezasvěcencům nejprve v krátkosti připomněla děj a pak představila ty, kteří to vše spískali. Ze členů TJ Žízeň se Bára pokusila vydolovat, co konkrétně oni do truhly vložili. Odpovědí jí bylo buďto mlčení nebo vyhýbavé odpovědi s odkazem na skutečnost, že jako správní žíznivci si z inkriminového večera nepamatují ani děj, tak jak by si mohli vzpomenout, co potomkům odkázali. Po Báře se mikrofonu chopil Pitrýs a zbytek večera pak byl už zcela v jeho režii. Poté co Pitrýs vzpomenul Karla Horáčka, Jirku Kunštu a Ivana Raise, tři z pěti předsedů, se golfová klubovna dočkala tolik očekávaného a před osmnácti lety slíbeného projevu. Naštěstí se ale píše rok 2005 a mariánskolázeňský golf slaví sto let v úplně jiném společenském zřízení. Jak Petr Nitr neopomněl zmínit, mohl se po sametové revoluci bez obav vrátit domů a díky listopadu 1989 dodržet slib a vykopat se svou partou truhlu. A když oslavy, tak s celou rodinou. Pitrýs proto představil pět generací jedné imaginárních rodiny, která by mohla odvyprávět skoro celou historii golf klubu v Mariánských Lázních. Boris Tunkl 84 let, téměř šedesátník Láďa Bartůněk, Petr Nitra 43 let, Karel Zavadil osmnáct a jako poslední, mírně omlazený benjamínek Olda Nechanický junior. V další, tolik očekávané části golfového večera, se Petr s Bárou konečně dostali k vybalování a komentování osmnáct let starých vzpomínek. Mezi předměty našel Tonda Kunšta dokonce i Popelčin oříšek, do kterého před osmnácti lety schoval Láďa Bartůněk svůj svérázný odkaz příštím generacím, pánskou ochranu - prezervativ. Neztratila se ani další z tehdy pohřbených lahví alkoholu, kterou podle vlastního tajného receptu naplnil magistr farmacie Ivo Krulich. Složení v roce 1987 neprozradil a protože při rozbalování už nemohl být osobně přítomen, nenašel se žádný odvážlivec, který by jeho výrobek zkusil okoštovat. Z truhly se podařilo vyndat i nepoškozenou obří číši, která byla v roce 1987 určena jako hlavní cena pro vítěze golfového turnaje vypsaného TJ Žízeň s velkým předstihem na rok 2005. Na závěr Petr Nitra poděkoval své spolumoderátorce Barunce a s kamarády si ještě jednou zazpívali hymnu klubu.
Autor: redakce
Jiří Furst a Tomášek Hradecký
Každý rok jsme na prázdniny jezdili autobusem, a to s golfisty, kteří jezdili na ligu, a to půlka vystoupila na Karlovarském golfovém hřišti a půlka na Golfu v Mariánských Lázních. V červenci v tom autobuse jezdili i rodinní příslušnici, a to Tomášek Hradecký s babičkou Jiří Fürst s rodiči a Rena Goldscheiderová s rodiči. Mi tři děti jsme v Mariánských Lázních s rodiči zůstávali na prázdniny. Všechny tři děti hlídala moje babička Karolína Nováková (Karlička) a rodiče hráli golf. Ten autobus objednávala matka Vladimíra Hradecká ( Dadula ) s tím že ho bude řídit zaměstnanec CSAD Holan, který také hrál golf. Takhle jsme jezdívali několik let. Potom my jsme také jezdívali autobusem, který nás vyhodil u Závíšina-Zádubu a to matka spočítané kolik nas je a vždy při vystupovaní nás a kufry spočítala a šli jsme polní cestou se ubytovat a potom hurá na golfové hřiště s golfovými holemi, kde jsme si zaplatili skřínku a do ní jsme ty hole dali. Foto
Petr Nitra
Toto mě poslal Petr Nitra ( Pitrís ) v roce 2015
Ahoj Tomáši, milý kamaráde, Petr Nitra
27. května 2015 Všechno nejlepší k Tvým krásným kulatým narozeninám Ti přeji opravdu to nejlepší, co jen si můžeš přát. Potkáváme se řadu let, vlastně desetiletí a vždy potkávám toho veselého Tomáše s úsměvem na tváři. Nedovedu si představit český golfový svět bez Tvé osobnosti, bez Tvého fotoaparátu,který jistě zdokumentoval celou řadu událostí, které se na české golfové scéně odehráli. Máš jistě také mnoho přátel mezi golfovými profesionály a proto přijmi také jejich pozdravy a přání k Tvému životnímu jubileu. Petr Nitra
NIC TO NECHCE HRÁT TO LEHCE
V roce 1979 se hrál v Mariánských Lázních mezinárodní turnaj juniorů. Na tomto turnaji jsem začal jako caddy Ira Romana Rafertyho. Nestačil jsem tempu a byl jsem stažen. Pomáhal jsem pak pořadatelům jinými způsoby a dostal jsem za to i nějakou odměnu. Raferty mě každý den říkal jak hrál a byl jsem nejvíc v kontaktu s irskými hráči. Tento film byl vloni promítnut na Večeru Golfu jako vzpomínka na tento turnaj. Na tomto turnaji jsem dělal caddieho Irskému golfistovi Rafertovi a můj brácha Irovi Henovi. Bohužel jsem toho caddieho dělal jen u tréninkových kol, protože pro mě to jejich tempo bylo moc rychlí a nestačil jsem a i měli limit. Při turnaji jsem měl důležitou práci a to že jsem psal výplatní lístky pro caddie. Nebyl jsem na tom byt a dostával jsem také výplatu, kterou mě dával Fulín ( otec Pavla Fulína ). Když jsem výplatní lístky napsal tak jsem chodil po hřišti a koukal jsem se jak to hrají. Na každý jamce byl nás nejlepší hráč nebo hráčka ( na sedmé jamce byla mnohonásobná mistryně Duna Křenková ). Irove vyhráli. Když dostávali ceny za vítězství tak dali pohár, kde bylo napsáno Ladies místo man
Tento pohárek každý Irský hráč dostal. Brachův hráč mu ho strčil do ruky aby si ho vzal.
Bydlení v Mariánských Lázní
Babička s matkou bydleli v hotelu Golf (Parkhotel Golf ) naproti golfového hřiště. Jednoho dne jim pokojská řekla, proč bydlíte v hotelu a platíte hodně peněz a našla jim ubytování v soukromí vedle hotelu. Tam jsem jako osminedělní dítě přijel. Domácí Jejkal udělal prkno, aby zvětšil postel abychom tam mohli na ní spát tři a to matka babička a já. Nevím to jistě ale vím to že pro matku jezdil domácí na motorce na nádraží, když jezdila turnaje sama anebo jen o prázdninách, aby nemusela jezdit autobusem a byla co nejdřív u mě. Pan domácí zemřel a pořád jsme tam bydleli, a to už to patřilo paní Vítkové, která byla učitelkou nebo ředitelkou Mateřské školky. V té vile jsme bydleli až do roku 1968 nebo 1969? kdy paní Vítková zemřela. Srpen 1968 jsem tam zažil, kdy jsme nevěděli, co se to děje, jenom jsme viděli po silnici jezdit tanky. To už byl i brácha Vít, který tam také bydlel. Matka byla v Praze kvůli Geologickému kongresu, který předčasně skončil a matka pro nás jela. Potom jsme bydleli různě, a to v hájovně pod hotelem Panoráma. Jeden rok jsme bydleli v hotelu Panoráma jeden rok jsme spali v chatičce na Krakonoši, teď je tam Park Boheminium. Nad restauraci v Zádubu ( Hotel Morris ) a i v domečku s deseti pokojíčky na každé straně, než jsme zakotvili zase v soukromí u Korců
Když jsme bydleli na Panoramě tak jsme chodili pěšky z golfu přes Krakonoš okolo DVOU vil a jedna se jmenovala Ticho a každý den jsme u nich zpívali Stojí voják na vartě a pan domácí už věděl v kolik půjdeme okolo a čekal na nás a říkal Ten voják Pořád stojí na vartě. Myslím že i tak trochu bral na babičku, která vždy šla za námi v závěsu. To jsme ještě neměli auto. Jednoho dne jsme šli lesem a narazili jsme na rozhlednu o který matka nevěděla že je tam.
Rozhledna Hamelika
Rozhledna má název podle vrchu Hamelika, na kterém stojí. Říká se jí také rozhledna Panorama podle stejnojmenné kavárny. Stavba byla postavena stavitelem Fridrichem Zicklerem roku 1876.
Je 20 m vysoká a má 100 schodů. Rozhledna stojí v nadmořské výšce 722 metrů. Při pohledu směrem na západ je možné z jejího vrcholu zahlédnout část Českého lesa s vrcholem Dyleň.
v okně je Jiří Frst Furtovi bydleli dole a já s Babičkou v prvním patře
6. 8. 2005
14. 8. 2010
V té vile jsme každý rok dva měsice bydleli a to v horním okně a v dolním okně bydleli Furstovi. My dva jsme si posilali psaníčka v krabičče od zapalek Jirka měle dovoeno mě vezt v kočárku na golf. V tom okně na černobílé fotce je Jirka Furst
Korcovi: V tomto baráku jsme spali když skončila hospoda s ubitováním ( Golf hotel Morris )
Fotka od Antonína Kunšty
Tomáši, bydleli jste u pí. Vítkové to je ta vlevo vpravo je maminka Jirky Dvořáka a před ní sedím já.
Chatičky na Krakonoši ( Park Boheminium ) jak je ta šipka tak v té chatičce jsme bydleli
Nové vzpomínky a dnes
Tomáš Hradecký vytvořil své stránky tomashradecky.cz, které obsahují množství unikátních informací z minulosti i současnosti českého golfu s výsledky nejvyšších turnajů, případně z agentury ( ČTK, AP, Reuters) nikoli o vlastní texty,
Objevili se i weby, kde autor měl seriózněji informovat o golfovém dění, ale po opadnutí nadšení a bez přísunu financí (odměny za psaní) tyto platformy postupně uvadli. Tak dopadly např. stránky golfnet.cz, existující již od roku 2003. Vznikali také ryze osobní blogy, autory byli nadšeni hráči, ovšem bez novinářských zkušenosti. Jmenujme např. stránky golf.postak.com, golfpierre.cz, dobrou úroveň měl golfblog.cz.
Vedle nich stále existuji i výjimečné osobní stránky tomashradecky.cz, jejichž autorem je Tomáš Hradecký syn Vladimíry Novákové – Hradecké úspěšné sportovní hračky a členky Golf Clubu Praha ještě před z dob před rokem 1948. Stránky obsahuji množství informací, a především fotografii tykajících se jak současného golfu, tak minulosti hry Tomáš Hradecký (1955), od narození postižení mozkovou obrnou, vyrůstal v Klánovicích a díky matce zcela v obklopení golfovým prostředím. Jako dítě doprovázel Hanuše Goldscheidera a posléze byl jeho "osobním caddiem". Začal se také aktivně věnovat fotografováním a nechyběl na žádné z významnějších golfových akcí. Stránky obsahuji početnou kolekci mapující dění v českém golfu jsou také kronikou této hry českém prostoru již od prvorepublikových dob. Zároveň ilustruji neobyčejný život člověka spjatého s golfem, ale kvůli postižení golf běžně nehrajícího. Jsou výpovědí o lidském osudu i prostým příběhem golfové hry.
5. 5. 2022
Křest knížky ČESKÝ GOLF HISTORIE OD ROKU 1990 DO SOUČASNOSTI
Na dnes jsme se domluvili s Pavlem Jankovským, že mě odveze na křest golfové knížky od ANDREJE HALADY, který knižně pokračoval historii golfu od Prokopa Sedláka, který napsal Historii Golfu v Čechách a na Slovensku a dával to na stránky Golf.cz. posléze to vydal knižně i s fotkami v nakladatelství Svojtka &. Co. Při otevírání Zbraslavského hřiště Prague city golf jsem tu knížku dostal díky kamarádovi, který mě strčil do místnosti, kde byla tiskovka a já jsem dostal tašku s touto knížkou. Na této knížce jsem hodně spoupracoval a i několik nocí až do rána. Když jsem se kouknul z okna tak jsem si myslel, že je večer a že se stmívá ale ono se rozednívalo. Tak jsem si šel na chvíli zdřímnout. Fotky z roku 2004
Tak se pomalu chystám a už jsme si psali. Pavel Jankovský přijel tak jak jsme si domluvili a já nasednul a vyjeli jsme do Hostivaře. Dojeli jsme asi po 15 hodiny. Mě vyhodil před vchodem a jel zaparkovat. V klubovně jsem byl překvapen, jak to tam předělali. Terasa je uzavřená. Nevím, jestli to je jen na zimu anebo celoročně. Zase jsem se potkal s kamarádkami a kamarádi, moderoval to Aleš Libecajt. Kmotrů bylo 5 a Andrej Haladaj. Fotky
Kamarádi ze Švédska
Jednou jsme seděli v klubovně u stolu a na parkoviště přijelo auto a z něho vystoupilo několik hráčů, ale nevěděli jsme kdo to je a z jaké země jsou. Jeden z nich na mě mával abych k němu šel a řekl mě anglicky že ho posílá Hanuš Goldscheider abych mu děla caddieho (nosič) tak jsem nastoupil tahal jsem mu asi 15 let. Dozvěděl jsem se, že to je jeden z deseti nejbohatší za Švédskou Královnou. Mojí matce říkali všechny Švédové Mamá. Já s nimi byl od rána do večera a matka nevěděla kde jsem až večer jsme se šesti. Vzal mě i do auta a jezdil se mnou všude možně. Posadil mě ido zadu a vedle si sednul jeho kamarád a při jízdě otevřel skřinku ( bar) a v ni byla Becherovka, Jägermeister a sklebičky a nalil mě. Vždy nas pozval na přivitací oběwd nebo večeři. když odjížděli tak co nepotřebovali tak to nám dali. Tak jsem i dostal nedopitou lahhev Jägermeistera oblečení a atd. Foto
04/03/2025 00:03:07
SMS od Antonina Kunšty
Ojoj, už šetřím, hřiště už bude fungovat. Zítra jedu do Prahy, do Motola máme tam konferenci seniorů. Jako klubovej kapitán na to jezdím každý rok. Ty se drž, hodně zdraví a v květnu na viděnou.
04/04/2025 22:10:06
Pozdravy z Schůze seniorů na Motolském hřišti
Schuze byla plodná, každého kdo tě mohl znát jsem od tebe pozdravovat, Nejdéle jsem pokecal s Amarou, Přeji hezký den 🌞👍
Tamara Golf
Tamara, Pužej a Noubauerová
Tak jsem po dlouhé době našel mail kamarádky z mládi, kdyý jsem si upravoval mojí stránku k mým 70tinám
Staré Foto golf Royal Golf Club Mariánské Lázně
Rok 2020
Nevím jak se jmenuje ale já mu řřikám 100% Fin ( při 110let golfu v Mariánských Lázních mě to řekl a tak od té doby\ mu tak říkám
Dana Svitková
U stolu jkde jsme vždy seděli al.e byli tam jiné stoly a židle viz černobílé fotky
Pužej a Jiří Smetana
Rok 2024
Rok 2025
Prezidenti RGCML v průběhu historie
- 1905 – 1907: kníže Trauttmansdorff
- ? – 1931: Max Porges
- 1947 – 1948: Karel Adam
- Éra komunismu: 1949 – 1969
- 1970 – 1987: Karel Horáček
- 1988 – 1989: Jiří Kunšta
- 1990 – 1994: Milan Veselý
- 1995 – 1996: Ivan Rais
- 1997 – 2011: Oldřich Tobrman
- 2012 – 2015: Milan Veselý
- 2016 – 2024: Jiří Pos
- od roku 2024: Jan Katina
Čestní členové RGCML
Sir Michael Francis Bonallack (1934 – 2023) Významný anglický golfový hráč, vítěz pěti The Amateur Championship a English Amateur. Působil jako dlouholetý sekretář The Royal and Ancient Golf Club of St. Andrews. Člen World Golf Hall of Fame. Sir Michael byl velkým příznivcem RGCML a obdivovatelem hřiště v Mariánských Lázních. Významně se zasloužil o udělení titulu Royal našemu klubu.
Hanuš Goldscheider (1921 – 2001) Zakladatel Československého golfového svazu, PGA České republiky a první prezident České golfové federace. Významná osobnost evropského golfu a dlouholetý podporovatel RGCML.
Jiří Dvořák (1944 – 2024) Největší hráčská osobnost československého golfu všech dob, 24 násobný mistr republiky. Je členem Síně slávy českého golfu za vynikající sportovní výsledky, kterých dosáhl v období 1960 až 1979. Dlouholetý greenkeeper RGCML v klíčových letech po roce 1990.
JUDr. Milan Veselý (1950) Člen Síně slávy českého golfu. Od roku 1988 pracoval ve Výboru Československého svazu golfu, poté v České golfové federaci, kterou 10 let řídil jako prezident. Mnoho let působil v Evropské golfové asociaci v Lausanne a v The Royal and Ancient Golf Club of St. Andrews. Bývalý prezident České golfové federace a RGCML. Podílel se na získání titulu Royal a pořádání prestižních turnajů.
Ing. Oldřich Tobrman (1953) Člen RGCML od roku 1968, dlouholetý hospodář a prezident klubu. Ve funkci prezidenta působil patnáct let od roku 1997 do roku 2011. Podílel se významně na získání královského titulu Royal, prosadil a realizoval přestavbu a dostavbu klubovny.
Výlet do Mariánských Lázní a vzpomínka na matku Dadulu
Letos to je 29 let co zemřela matka Dadula 3. 6. 1996 a moje 70 narozeniny, které oslavím v mém druhém domově, a to v Mariánských Lázních, a i tam si vzpomenu na matku, která tam jezdila skoro každý týden hrát golfové turnaje a já s ní od osmi neděl. Babička Karlička, jak ji děti říkávali také tam jezdila na dva měsíce a hlidala mě, Jiřího Fürsta a Renné Goldscheiderovou Machovou
Jedna vzpomínka na Dadulu. A to že mě brala na Sraz děvčat, které se učili v Arbiskupském gymnázium za Ludmilou. Po smrti mě několikrát pozvali na jejich posezení, že patřím k ním. Foto
Tak jsem byl zvědaví kdy mě vykvetou květy Ibišku. Jeden květ mě rozvil den před odjezdem a ty dva květy se asi rozvijí o víkendu kdy budu pryč. Den před odjezdem jsem si umyl Borůvku abych ji měl cistou a před deštěm jsem ji zandal do garáže.
05/22/2025
SMS Tomáš Hradecký
Doufám že je v Marianských Lázních SLUNCE a teplo Tomas
odpověď SMS Antonin Kunšta
Dneska jsem hrál golf a byla hrozná zima a jemný déšť, ale má se to zlepšit
Letos to je 29 let co zemřela matka Dadula 3. 6. 1996 a moje 70 narozeniny, které oslavím v mém druhém domově, a to v Mariánských Lázních, a i tam si vzpomenu na matku, která tam jezdila skoro každý týden hrát golfové turnaje a já s ní od osmi neděl. Babička Karlička, jak ji děti říkávali také tam jezdila na dva měsíce a hlidavala mě, Jiřího Fürsta a Renné Goldscheiderovou Machovou. V pátek ráno se objevil bracha ale nečekal jsem ho tak brzo. To nevadilo. Naložili jsme Borůvku a vyrazili jsme pro neteře s matkou. Museli jsme se vrátit pro moje zuby a už jsme vyjeli na dobro pro neteře a matku. Naložili se a vyjeli jsme a proti jela pošta a za minutu brachu volal že má pro něj balík, tak se taká musel vrátit. Převzal balík a jeli jsme do Mariánských Lázní. Zajeli jsme na hřiště, kde jsme vyložili Borůvku a šli jsme se najíst a posedět. Manželka brachy ještě musela na dálku pracovat, tak si sedla jinam kde nikdo nebil. Já jsem se šel pozdravit s děvčaty v recepci a musel jsem si koupit kšiltovku, protože jsem si ji zapomněl doma. Koupil jsem si tam i svetr. Najedli jsme se a teprve jsme se jeli ubytovat a já už na Borůvce. Chtěl jsem vytáhnout občanku, ale už jsem ji nepotřeboval, protože recepční mé údaje našla v záloze. Ubytovali jsme se a vyjeli jsme na Chip & Putt, kde jsme si dali pivo. Já jsem si zajel na Driving Range, kde jsem potkal kamaráda a poseděl jsem si tam a zase jsem se vrátil na Chip & Putt. Odtud jsme šli na hotel, a i na večeři a na pokoje. Ráno jsme se nasnídali a já jsem jel na golf za kamarády, kteří šli hrát golf. Tak jsem se s nimi nechal vyfotit a odstartoval jsem je. V klubovně jsem zase potkal další kamarádky. K večeru jsem se musel jet na pokoj protože mě bolela hlava a byl jsem unavený. Ale bracha mě vytáhnul abych přijel na golf se vyfotit u kamene s prapradědečkem, krále Edwarda VII, kde byl vyfocený v roce 2005 jeho praprapravnuk Britský princ Edward (syn Alžběty II).
V neděli ráno jsme se nasnídali a já vyjel na golf, kde byla početná skupina Děvčat z Německa, kteří šli hrát golf, i když bylo nevlídnou a pršelo. Poseděli jsme tam až do oběda. Najedli jsme se a mě popřáli k narozeninám s dortem, který tam v kuchyni udělali a s mojí rodinou popřáli k narozeninám i golfisté, a i přespolní a i zatleskali. Po všem jsme se rozloučil a naložili jsme Borůvku, která mě nešla zapnout. Doma jsme vyložili neteřinky s matkou a bracha mě odvezl domu. Cestou jsme se museli zastavit v Hornbachu pro vypínač, aby mě ho vyměnil. Vyměnil a odjel za rodinou domů. Chtěl jsem dělat fotky, ale radši jsem se šel vyspat a ani jsem se nedokoukal na hokej
Foto
Narozeniny Tomáš Foto Vít
Video
Jízda po 70 letech ale v jiném vozíčku
Před 70 lety místo hotelu byla hospoda u Holubů. Okolo ní mě vozila dva měsíce na golf skrz les a tři jamky do klubovny. Když jsem chodil tak jsme tam chodili sám až do doby, kdy zemřela domácí paní Vítková. Nějaký čas jsme spali nad tou hospodou, než ji začali bourat a stavět hotel Morris. To už jsme měli auto a to Trabanta
