Štěpán Jaoschy bubeník Steamboat Stompers
11. 5. 1929
17. 5 2009
Púvodní sestava Steamboat Stompers
Jan Mimra, Pavel Janík, František Staněk, Antonín Brych, Jiří Kadlus a Štěpán Jaroschy.
Štěpán Jaroši se zúčastnil nahrávání LP u Bílého Koníčka. Matka mě od toho nahrávání zrazovala že jednu melodii uslyším několikrát, já jsem ji přesvědčil abychom tam jeli abych to nahrávání zažil. Bylo to moc hezké i zábavné.
Z komentáře Zbyňka Máchy k původnímu LP albu 1115 4249 " Steamboat Stomp" skupiny Steamboat Stompers vydanému v roce 1987 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Československý tradiční jazz si za dobu své dnes již čtyřicetileté existence získal doma i v zahraničí velký umělecký věhlas. A je také proč! Naše orchestry přispěly svým důležitým vkladem do procesu formování této hudební oblasti v mezinárodním měřítku, úspěšně se orientovaly prakticky na všechna starší stylová období t.j. od archaického pochodového jazzu až po swingovou éru a některé z těchto vývojových etap jazzové historie samy oživily do současné znějící podoby. K tomuto rozvoji našeho tradičního jazzu přispívají již téměř dvacet let svým specifickým způsobem i Steamboat Stompers. Tento soubor si vytvořil ojedinělý umělecký profil, který sice zcela pochopitelně, jako u všech revivalistických orchestrů, vychází na jedné straně z historických vzorů, ale zároveň se vyznačuje velkou dávkou toho, co jej odlišuje od ostatních tradičních souborů. Vyznavači tradičního jazzu rádi zařazují své oblíbence do stylových "škatulek", ale to se nám právě u Steamboat Stompers jen velmi těžko podaří. Jeho protagonisté sice navázali zpočátku na odkaz černošských neworleanských a chicagských veteránů, kteří se v období renesance historického jazzu vrátili na přelomu třicátých a čtyřicátých let zpět do nahrávacích studií a na koncertní pódia, k tomu se připojily i vlivy kalifornské, anglické či dixielandové, ale postupně se čím dále tím více prosazovala přirozená individuální muzikálnost jednotlivých členů souboru a zejména snaha o hledání vlastních výrazových prostředků. Z nich na předním místě dominuje neutuchající smysl pro humor, který se stal i jejich poznávací a ochrannou známkou...Po více než deseti létech vychází Steamboat Stompers druhá LP deska. Obsahuje reprezentativní výběr z jejich osvědčených programových titulů. Gramofonová deska nemůže sice zachytit také vizuální stránku jejich vystoupení, která je pro Steamboat Stompers tak typická, ale i samotný zvukový záznam hodně napoví, že jde o zábavu v tom nejlepším slova smyslu v jejím uceleném pódiovém podání. To by však bylo jen jednostranné hodnocení, protože zároveň tu jde o citlivé umělecké ztvárnění zvoleného repertoáru v pečlivě připravené dramaturgii...Svou průzračností nemůže hudba Steamboat Stompers navodit jinou než dobrou náladu, za níž se však skrývá hluboké poznání všech inspirujících vlivů, profesionální zručnost a vlastní tvůrčí přínos, který právě svou přirozeností zařazuje Steamboat Stompers na čelné místo v seznamu špičkových souborů na domácí i mezinárodní tradiční jazzové scéně.
Informace o albu
Z komentáře Zbyňka Máchy k původnímu LP albu 1115 4249 "Steamboat Stomp" skupiny Steamboat Stompers vydanému v roce 1987 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Československý tradiční jazz si za dobu své dnes již čtyřicetileté existence získal doma i v zahraničí velký umělecký věhlas. A je také proč! Naše orchestry přispěly svým důležitým vkladem do procesu formování této hudební oblasti v mezinárodním měřítku, úspěšně se orientovaly prakticky na všechna starší stylová období t.j. od archaického pochodového jazzu až po swingovou éru a některé z těchto vývojových etap jazzové historie samy oživily do současné znějící podoby. K tomuto rozvoji našeho tradičního jazzu přispívají již téměř dvacet let svým specifickým způsobem i Steamboat Stompers. Tento soubor si vytvořil ojedinělý umělecký profil, který sice zcela pochopitelně, jako u všech revivalistických orchestrů, vychází na jedné straně z historických vzorů, ale zároveň se vyznačuje velkou dávkou toho, co jej odlišuje od ostatních tradičních souborů. Vyznavači tradičního jazzu rádi zařazují své oblíbence do stylových "škatulek", ale to se nám právě u Steamboat Stompers jen velmi těžko podaří. Jeho protagonisté sice navázali zpočátku na odkaz černošských neworleanských a chicagských veteránů, kteří se v období renesance historického jazzu vrátili na přelomu třicátých a čtyřicátých let zpět do nahrávacích studií a na koncertní pódia, k tomu se připojily i vlivy kalifornské, anglické či dixielandové, ale postupně se čím dále tím více prosazovala přirozená individuální muzikálnost jednotlivých členů souboru a zejména snaha o hledání vlastních výrazových prostředků. Z nich na předním místě dominuje neutuchající smysl pro humor, který se stal i jejich poznávací a ochrannou známkou...Po více než deseti létech vychází Steamboat Stompers druhá LP deska. Obsahuje reprezentativní výběr z jejich osvědčených programových titulů. Gramofonová deska nemůže sice zachytit také vizuální stránku jejich vystoupení, která je pro Steamboat Stompers tak typická, ale i samotný zvukový záznam hodně napoví, že jde o zábavu v tom nejlepším slova smyslu v jejím uceleném pódiovém podání. To by však bylo jen jednostranné hodnocení, protože zároveň tu jde o citlivé umělecké ztvárnění zvoleného repertoáru v pečlivě připravené dramaturgii...Svou průzračností nemůže hudba Steamboat Stompers navodit jinou než dobrou náladu, za níž se však skrývá hluboké poznání všech inspirujících vlivů, profesionální zručnost a vlastní tvůrčí přínos, který právě svou přirozeností zařazuje Steamboat Stompers na čelné místo v seznamu špičkových souborů na domácí i mezinárodní tradiční jazzové scéně
JAK ŠEL ŽIVOT V PRAZE
Léta osmdesátá ubíhala. Steamboat Stompers pilně zkoušeli a hráli v Praze - v Malostranské Besedě, Redutě, Žofíně, Bílém koníčku, Alhambře, Gongu, Domě barikádníků a na vltavských parnících.Hráli i mimo Prahu - v Mostě, Liberci, Ústí nad Labem, Ostrově nad Ohří, Chomutově, Mělníce, Černošicích, Teplicích, Lounech, Karlových Varech atd. V tomto čase absolvovala kapela řadu koncertů organizovanými čs. kulturními středisky v NDR, Maďarsku a Polsku i řadu koncertních turné po jazzových klubech a jazzových festivalech v západní Evropě prostřednictvím Pragokoncertu. Většinu těchto vystoupení absolvoval s kapelou již klarinetista František Staněk, který v roce 1982 nahradil pracovně zaneprázdněného Jaromíra Kanůpku a do soundu kapely vnesl trochu acerlbilkovské klarinetové fráze.
V roce 1985 odstartovali několikaletý seriál letních čtvrtečních Podvečerů se Steamboat Stompers a jejich hostů na Malé scéně PKOJF. Pamětníci si jistě vzpomenou, že v průběhu každého léta měli možnost vidět a slyšet prakticky vše, co v oblasti tradičního jazzu a dixilandu v republice existovalo. Každý podvečer se na pódiu objevili minimálně dvě úplné kapely a mnohdy i několik jednotlivců a všichni se těšili na závěrečné jam-session, které bylo vždy vyvrcholením podvečera. Na jeden takovýto podvečer vzpomíná dlouholetý jazzový fanda Václav Víšek:
Na letní scéně v takzvané Fučíkárně (dnes Výstaviště) se hrál v létě jednou týdně dixieland. Vzpomínka na mládí. Jazz byl do jisté míry režimem tolerován. A tak pamatuju, že přijel orchestr Gustava Broma z Brna a diváky se zaplnil hokejový stadión na Štvanici. Studio tradičního jazzu Pavla Smetáčka bylo skoro stejně populární jako začínající idol šestnáctiletých rokenrolový Miki Volek. Ani Steamboat Stompers nebyl pro mne neznámý pojem. Dokonce jsem měl i jejich elpíčko. Možná ještě mám nebo jsem si ho přehrál. Někde to prostě mám. Příjemná muzika. Jeden člen skupiny Original Indigo, která hraje podobnou hudbu, říká, že hrají pro vysoce náročné publikum, které si na jejich koncert přišlo odpočinout. Sice vtipné, někdy pravdivé, ale občas cosi člověku vyrazí dech. Ten den jsem byl takhle postižen. Předem avizovaná Eva Olmerová se nedostavila, nikdo z přítomných se tomu moc nedivil. Prý nebyla tak úplně spolehlivá. Hosté byli i jiní. Přišel jsem na Olmerovou a měl bych být otrávený. U basy však stál mírně přihrbený sympatický člověk. Snad něco přes padesát. A zpíval. Hlavně scatoval. Nic takového jsem dosud neslyšel. Snad z nějakých amerických nahrávek, těch tu zase tolik neběhalo, ale tohle bylo stejně něco úplně jiného. Odborník by vysvětlil přesně. Já, který jsem ve škole měl zakázanou zpívat i hymnu, zvlášť sovětskou (učitelka se bála průs...), můžu říci, že jsem blahem slintal. Úplně jsem zapomněl, proč jsem tu. Antonín "Tony" Brych - moje nová hvězda. Bylo hezké počasí, vstupné za pětku, kelímkové pivo.
Pro zajímavost je dobré uvést, že v této době jenom v Praze existovalo 27 kapel hrajících tradiční jazz a dixiland a pro mnohé z nich bylo hostování v programu Steamboat Stompers jedinou příležitostí se prezentovat na veřejnosti. Kde je dnes Dixie ze FSI, Erastus, Golden swing, Storyville Jaz Band a další?
Nahrávání LP Steamboat Stompers u Bíleho Koníčka
Původní sestava
Jiří Kadlus trubka a kapelník
František Staněk Klarinet
Pavel Janik Trombon
Jan Mimra Piano
Antonin Tony Brych Kontrabas
Štěpán Jaroschy bubny
Steamboat Stompers