Ahoj Kterak Masaryk do Prahy přijel

Po vyhlášení 1. světové války v roce 1914 se otázka české státnosti v rámci rakousko-uherského mocnářství poněkud upozadila. Stále ji však přiživovali čeští politici, mezi nimi i budoucí prezident Tomáš Garrigue Masaryk, dlouholetý zastánce české autonomie a od roku 1890 poslanec monarchistické Říšské rady. Často cestoval do zemí západní Evropy a seznamoval světové politiky s nároky svého národa. Odjel i v roce 1915. Tentokrát do Švýcarska. Spojení s domovem mu zajišťoval Edvard Beneš. Masaryk ještě téhož roku v Ženevě vyhlásil požadavek samostatného státu. O rok později, za pomoci Milana Rastislava Štefánika, se setkal s francouzským premiérem Briandem. V Paříži poté vznikla Československá národní rada.

Národní výbor vedený Karlem Kramářem 28. října 1918 v Ženevě jednal s Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Dohodli, že státním zřízením bude republika a prezidentem se stane Masaryk. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem, což si Čechoslováci vyložili jako uznání nezávislosti. Masaryka zpráva o vzniku státu zastihla v USA, nedlouho poté zamířil i s dcerou Olgou ze Spojených států zpět do Československa. Prezident – osvoboditel přicestoval vlakem z exilu 20. prosince 1918, do Prahy dorazil o den později.

Zkouška na výbornou

Ovšem než dorazil do metropole, čekala jej triumfální jízda z hranic v Horním Dvořišti. 19. prosince, v 6:40 vydala ČTK zprávu s odkazem na dění v Českých Budějovicích, kam mezi tím vyrazil pražský uvítací výbor. Na hranicích u Dvořiště již stála vkusná slavobrána. „Nádraží jsou obestřena prapory veselých slovanských a dohodových barev, ověnčena chvojím, opatřena vítajícími nápisy,“ napsala mj. ČTK.

Vyzdobeno nebylo jen hraniční nádraží. „I České Budějovice jsou vyzdobeny prapory, věnci, slavobránami a odpoledne před radnicí na náměstí hraje hudba 39. pluku československého vojska národního, přišedšího z Itálie.“ Přípravy byly dotaženy do posledního detailu.

Prezident – osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk překročil hranice krátce před 13. hodinou v Horním Dvořišti. Zemi opustil o 4 roky dříve, 19. prosince, a to právě na stejném místě, ovšem jako politicky nepohodlný. Když vlak vjížděl do stanice, prezident Masaryk stáhl okénko a kochal se.

Vyzdobená byla i lokomotiva

Ještě před příjezdem se na místo dostavil ministr dr. Zahradník s prezidentovým synem Janem. Sjeli se i členové Národního shromáždění. Na nádraží byla také vojenská hudba 29. pluku za velení podpraporčíka Hajšmana a čestná setnina vojska. Z dobových fotografií je patrné, že lokomotiva byla ověnčená chvojím.

Prezident vystoupil, následovala jej dcera Olga. Mimochodem, Olgu srdečně přivítal bratr Jan. Posléze se vroucně objal i se svým otcem. Postupně z vlaku vystoupili všichni členové prezidentova doprovodu a obklopili jej. Zmíníme ministra residenta Francie v Praze Clementa Simona, velitele československého armádního sboru v Itálii generála Piccioneho, představitele hlavního stanu britské armády pro země československé a jihoslovanské plukovníka Sira Thomase Montogomery Cunninghama a další.

Přijel na jih Čech

Jak známo, ještě před odjezdem Masarykovy soupravy odjely dva vlaky: v prvním jela, mimo jiné, čestná setnina, ve druhém dr. Zahradník a ve třetím pak Masaryk. Tři speciály po cestě vítalo obyvatelstvo na všech nádražích, i podél trati napočítali novináři davy obyvatel.

Rušno už bylo v té době i v Českých Budějovicích. Do města se sjely tisíce hostů. Dobové noviny zmiňují i 39. pluk československé národní armády v italské výstroji, který vytvořil na náměstí i v ulicích města špalír, za nímž se tísnily tisíce obyvatel „všech vrstev“, aby mohly pozdravit svého prezidenta. Ten měl městem v průvodu projet právě v odpoledních hodinách. Když krátce po 13. hodině odpolední byly odpáleny tři dělové rány na znamení, že prezident přejel státní hranici, natěsnaly se do ulic další davy, jež s napětím a nadšením vyčkávaly příjezdu.

V 15:47 začala dělostřelecká baterie opět střílet. Tentokrát zaznělo 24 ran na znamení prezidentova vjezdu do města, nádherně vyzdobeného a svátečně naladěného. Současně s tím začaly na všech budějovických věžích znít zvony.

Kde domov můj…

Když prezident vystoupil za zvuků hymny hrané armádní hudbou, přivítal jej opět ministr Zahradník. Tentokrát mu však předal obrovskou kytici se slovanskými stuhami. Po slavnostním aktu se hlavě státu hlásil přednosta stanice, okresní hejtman a staniční velitel, podmaršálek Diviš i se svými pobočníky. Posléze se představili předseda národního výboru prof. Zdráhal a místopředseda Svoboda. Prof. Zdráhal uvítal Masaryka proslovem. Následovala prohlídka čestné setniny československého vojska a přivítání italským armádním velitelem Českých Budějovic. Když se prezident vrátil, přistoupil poslanec Pavel Blaho, jenž Masaryka slovensky pozdravil jménem volného a osvobozeného Slovenska.

V autokoloně

V průvodu po přijetí vyšel před nádraží. I tento prostor byl zcela zaplněn tlačícím se davem. I přes sněžení nastoupil do vozu. Celkem od nádraží odjela kolona třinácti vozidel se všemi významnými hosty z řad Národního shromáždění i ministerstev. Průvod jel za nepopsatelného jásotu obyvatelstva městem až k radnici. Prezidenta přivítal předseda správní komise městské dr. Zátka.

Posléze Masaryk i se svou suitou přespal ve svém vlaku. Druhého dne, tj. 21. prosince 1918, vyrazily z Českých Budějovic dva vlaky.

Do první zastávky, ve Veselí-Mezimostí, vlak přijel v 10:35. Stejně jako všude byl Masaryk opět bouřlivě přivítán. Podle stejného scénáře s družičkami se ceremoniál odehrál i zde. Masaryk je vlídně oslovil a pohladil. Nato je přivítal starosta Kolín a exposlanec Vacek.

Zahráli Marseillaisu

Další zastávkou byl Tábor. Město Masaryka přivítalo hodinu před polednem. Na nádraží byla opět hlava na hlavě, místní hudebníci při vjezdu do stanice zahráli fanfáry z Libuše. Vlak zastavil, prezident vystoupil a opět byl vítán četnými funkcionáři, jejich jménem hovořil starosta dr. Kos. Obecenstvo jásalo a provolávalo prezidentovi slávu. Doktoru Kosovi prezident poděkoval, zapsal se do pamětní knihy a opět vyzval všechny k práci.

Posledním místem zastavení celé anabáze byl středočeský Benešov. Do Benešova, kde byla učiněna poslední zastávka před Prahou, přijel vlak s prezidentem po poledni a ve 12:27 odjel do Prahy.

Praha vítá

Ten pravý slavnostní ruch ve městě panoval právě v den příjezdu. Od Wilsonova nádraží přes Václavské náměstí a dále k Národnímu divadlu a nábřeží (Smetanovo) a Staroměstskému náměstí stála hradba těl. Mezi nimi však vynikala široká vozovka, budoucí koridor, po kterém projede prezidentova kolona. Slávu doplňovali muzikanti, tisíce standart a státních vlajek.

První větší uvítání Praha připravila už na vršovickém nádraží. Ač vítající dav věděl, že prezident Masaryk sedí v druhém vlaku, neodpustil si veselé mávání a provolávání hesla „na zdar“. Vlak s TGM vjížděl do nádraží přesně ve 13 hodin. Strojvedoucí na pokyn inspektora Ducháčka snížil rychlost.

Peron Wilsonova nádraží se pyšnil bohatou výzdobou, na rudých kobercích stála čestná setnina pěchoty s hudbou, Sokolové, legionáři z Itálie ještě s ovázanými hlavami, filmaři i politici a osobní přátelé TGM. První zajišťovací vlak dorazil ve 13 hodin. Z něj vystoupili ministr železnic Zahradník, generál Diviš a další. Druhá souprava dorazila přesně o čtvrt hodiny později, za výbuchů z děl. Opět zněly i zvony.

Šťastní potomci

Na nástupišti už byla připravena i dcera Alice. Doprovázel ji dr. Šámal. Vlak zastavil, rozlétla se dvířka vozu a Jan Masaryk vyzvedl Alici. Potom byl prezident uvítán na peronu a přijal hlášení prof. Domina a generalissima dr. Schreinera, potřásl si rukou starosty a odešel špalírem Sokolů do salonu.

Když Masaryk odcházel z přijímacích salonků u prvního nástupiště do nádražní dvorany, zahráli vojáci hymny spojeneckých národů. Provázel jej premiér Karel Kramář a spolu s ním vykonal i přehlídku čestné setniny a Sokolské stráže a přijal hlášení velitelů. Než se Masaryk ve dvoraně objevil, čekali lidé tiše. Následně předstoupil i spisovatel Alois Jirásek s uvítací řečí. Před východem ven ho ještě uvítali dva preláti. Jim slíbil, že v demokratickém státě bude osvobozena i katolická církev.

Složení slibu

Konečně vyšel Masaryk na ulici, před burácející dav. Nenastoupil však do ověnčeného kočáru se čtyřspřežím běloušů. Vstoupil do automobilu k předsedovi sněmovny. Narychlo tedy vyzdobili ještě jeho vůz. Automobil považoval za demokratický. Teprve po epochálním průjezdu a složení prezidentského slibu mohl navštívit svou manželku Charlottu Masarykovou ve veleslavínském sanatoriu a vyzvednout ji odtud. V neděli 22. prosince 1918 přednesl na Pražském hradě své první poselství. To už je ale zase jiný příběh.