120 let Lázní Železnice
Dne 29. 6. 2024 mě volala Simona Hrabalová z Lázní Železnice a chtěla video o Václavu Vojtovi. Tak jsem neváhal a zapnul jsem PC a vynašel jsem složku Vojta Václav, a to video jsem ji zaslal a i to druhé.
Prof. Václav Vojta
První tvrčí období v Československu
Profesor Václav Vojta se narodil 12.07.1917 v obci Mokrosuky v Čechách. V roce 1937 začal studovat medicínu na Karlově univerzitě v Praze. Odpromovat mohl z důvodu německé okupace teprve v roce 1947. V témže roce se začal specializovat na neurologii a dětskou neurologii.
V letech 1948 až 1956 pracoval jako asistent u profesora Hennera na Neurologické klinice Karlovy Univerzity v Praze, od roku 1956 řídil oddělení dětské neurologie IV. kliniky lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Roku 1961 byl pověřen vedením fakultní polikliniky dětské neurologie v Praze.
Od roku 1968: Vojtovo působení v Německu / habilitace na Karlově univerzitě v Praze
Profesor Imhäuser, tehdejší primář Ortopedické univerzitní kliniky v Kolíně nad Rýnem, přizval na podzim roku 1968 profesora Vojtu jako vědeckého pracovníka na svoji kliniku a poskytl mu tak možnost dál rozpracovávat jeho studie a výzkum vývojové kineziologie a také vést diagnostické kurzy pro lékaře a vzdělávací kurzy pro fyzioterapeuty.
Na jaře roku 1975 přestoupil profesor Vojta do Dětského centra v Mnichově. Zde se stal zástupcem profesora Hellbrügga a vedoucím rehabilitačního oddělení. Po pádu komunistického režimu v Československu byl dr. Vojta habilitován na profesora dětské neurologie a rehabilitace na Karlově univerzitě v Praze. O 25 let dříve mu byla habilitace jako „politicky nespolehlivé osobě“ odepřena.
31.12.1995 odešel profesor Vojta z Dětského centra v Mnichově do důchodu, ale nadále v Mnichově působil jako vědec, lékař a učitel.
12. září 2000 profesor Vojta po krátké těžké nemoci zemřel.
Objevení reflexní lokomoce
Neurokineziologické vyšetřovací techniky vytvořené profesorem Vojtou – polohové testy a reflexologie – se dnes po celém světě používají pro časnou diagnostiku motorických vývojových poruch u kojenců a malých dětí. Jsou základem pro co nejčasnější zahájení terapie – i když ještě nelze klinicky rozeznat žádné konkrétní poruchy.
Fyzioterapeutický koncept vytvořený profesorem Vojtou a založený na reflexní lokomoci vznikl na základě jeho poznatků o vývoji držení těla a pohybů dítěte. Tato terapie se rozšířila po celém světě.
Profesor Vojta objevil základy reflexní lokomoce při svých pokusech najít možnou terapii pro dospívající pacienty se spastickou cerebrální parézou. Dnes se reflexní lokomoce s úspěchem používá u mnoha onemocnění v kojeneckém a dětském věku i u dospívajících a dospělých pacientů, např. u onemocnění jako meningomyelokéla, periférní parézy, arthrogrypóza, skoliózy, dysplazie a luxace kyčlí, po zraněních lebky a mozku, u příčných lézí míšních a mnohých dalších.
Během své činnosti na fakultní neurologické klinice v Praze dostal profesor Vojta roku 1954 od tehdejšího přednosty kliniky profesora Hennera úkol, aby vytvořil pro nově založenou kliniku v severovýchodních Čechách terapii pro děti s CP. Právě tehdy objevil profesor Vojta základy terapie pro děti s cerebrální parézou. Prostřednictvím této terapie začal od roku 1959 vyvíjet Vojtův princip.
Ohlédneme-li se zpět, uvědomíme si, že terapie podle Vojty nebyla objevena náhodou a není ani založena na izolovaném nápadu. Naopak je výsledkem Vojtovy více než desetileté systematické práce založené na jeho neuvěřitelně přesném pozorovacím talentu, citu pro detail při rozeznávání komplexních lokomočních souvislostí a především na takřka nevyčerpatelném nadšení pro výzkum.
Na začátku profesor Vojta vypozoroval, že lze v určitých polohách těla ovlivněním ekvinozity nohy vyvolat kontrakci šíje a trupového svalstva a že lze naopak vědomým zvednutím hlavy zesílit napětí ekvinozity nohy.
Na základě toho pak prováděl v různých výchozích polohách pokusy s pohyby hlavy proti odporu a obdobné pokusy s osovým orgánem. Přitom překvapivě zjistil, že lze aktivovat svalové skupiny, které by jinak nebylo možné zaktivovat a že zejména děti s cerebrální parézou podrobené této terapii pak vykazovaly zlepšení rytmu chůze, držení těla a řečových schopností (!). Tyto první úspěchy ho povzbudily k dalšímu úsilí. Na základě svých zjištění zkoušel ovlivnit u dětí s CP často se vyskytující primitivní flekční držení pánve. Uvedl tyto dětské pacienty do polohy vkleče s nohama volně visícíma na hraně stolu. Při pokusu ovlivnit v této poloze reklinaci hlavy a dosáhnout reakce opory horních končetin pozoroval masivní reakce extenzorů šíje, rotaci hlavy, napřímení osového orgánu, kontrakci břišního svalstva atd.
Celá řada dalších pokusů v „poloze vkleče“ přivedla profesora Vojtu nakonec k objevení dalších komplexních svalových reakcí a především k poznání, že se mnohé z objevených pohybových komplexů vztahují k jednotnému kauzálnímu vrozenému (lokomočnímu) pohybovému modelu.
Vývoj terapie podle Vojty
Na základě získaných zkušeností poté profesor Vojta objevil a během relativně krátké doby otestoval mnoho mechanismů k cílenému vyvolávání těchto vrozených pohybových modelů. Současně rozvíjel celou řadu rozhodujících představ k pohybovému vývoji a k pohybové analýze pohybu. Jejich použití umožňuje lépe analyzovat, naplánovat a vyhodnotit průběh terapie. Zároveň si Vojta vytvořil na základě neustálého zpracovávání velkého počtu zpráv o průběhu terapie představu o efektivitě a limitech svého konceptu.
I když se zpočátku zaměřoval na oblasti pediatrie, velmi záhy bylo možné první části terapeutického konceptu aplikovat i na neurologické problémy dospělých pacientů, u kterých dnes také s úspěchem aplikujeme Vojtovu terapii.
Zároveň se profesor Vojta prostřednictvím své terapie zasadil o další rozvoj diagnostiky pomocí polohových testů.
Polohové testy pro časnou diagnostiku vývojových poruch
Díky svému výzkumu rozšířil Vojta naše znalosti polohových testů a na tomto základě vytvořil koncepty pro ranou diagnostiku cerebrálně paretického ohrožení. Velmi významný je objev retardačního kvocientu při poruše posturální reaktivity. Je-li tato retardace harmonická, je nutné počítat s poruchou mentálního vývoje již v raném kojeneckém věku.
Prof. dr. Václav Vojta při terapii předčasně narozeného dítěte.
Neurokineziologická vyšetření podle Vojty umožňují nejen vyhodnocení posturální reaktivity pomocí polohových testů, ale i posouzení spontánní motoriky a vzpřimovacích mechanismů na pozadí posturální ontogeneze (posturální aktivita) a vyhodnocení dynamiky odeznívání neonatálních reflexů (primitivních reflexů).
Vojtova publikační a pedagogická činnost
Profesor Vojta publikoval během své kariéry v Československu a Německu více než 100 vědeckých prací a dvě rozsáhlejší monografie. Obě jeho učebnice, „Mozkové hybné poruchy v kojeneckém věku“ (7. přepracované a rozšířené vydání, Hippokrates Verlag, 2007) a „Vojtův princip“ vydaný společně s Anne Petersovou (třetí, kompletně přepracované a rozšířené vydání, Springer Verlag, 2007)vyšly v několika vydáních a byly přeloženy do mnoha jazyků.
Jeho práce iniciovaly vznik celé řady dalších vědeckých statí na celém světě. Vedle rozvoje diagnostiky v oblasti pediatrie a tvorby terapeutického konceptu se profesor Vojta věnoval i pedagogické činnosti.
Již před emigrací do Německa začal Vojta vytvářet systém dalšího vzdělávání pro lékaře a fyzioterapeuty. Od roku 1967 pořádal semináře pro lékaře na téma neuokinezilogická diagnostika a pro fyzioterapeuty semináře zaměřené na aplikaci terapie na základě vývojové kineziologie u kojenců, malých dětí, mladistvých a dospělých s pohybovými poruchami.
Obecně prospěšné sdružení Mezinárodní Vojtova společnost (IVG) se sídlem v Mnichově, kterému předsedal profesor Vojta až do své smrti, organizuje v Německu každoročně vzdělávací semináře pro lékaře, zaměřené na kineziologické a neurologické vyšetřovací techniky u novorozenců, kojenců a malých dětí. Kromě toho každý rok zajišťuje vzdělávání pro zhruba 150 fyzioterapeutů v oblasti terapie kojenců a dětí i terapie dospělých.
Ve všech kurzech se profesor Vojta aktivně podílel na výuce. Jeho charisma, autorita a odborné znalosti určovaly charakter kurzů a účastníci si z nich odnášeli intenzivní a nezapomenutelné zážitky.
Vedle kurzů v Německu hostoval profesor Vojta v mnoha zemích Evropy, Asie, Ameriky a Austrálie, kde přednášel a vedl kurzy. Vzdělávací kurzy podporoval nejen ve své původní vlasti, dnešní České republice, ale i v Nizozemsku, Rakousku, Španělsku, Norsku, Polsku, Koreji, Japonsku, Mexiku, Itálii, Argentině a Chile.
Vyznamenání
Roku 1974 byl profesor Vojta vyznamenán Cenou Heinricha Heineho, nejvyšším vyznamenáním Německé ortopedické společnosti (Deutsche Gesellschaft für Orthopedie). Roku 1979 mu propůjčil spolek Aktion Sonnenschein medaili „Společně růst“ („Miteinander wachsen“). Roku 1983 obdržel cenu Ernsta von Bergmanna za rozšiřující vzdělávání lékařů od Spolkové lékařské komory, roku 1990 Von Pfaundlerovu medaili od Profesního svazu dětských lékařů za vzdělávání dětských lékařů. Profesor Vojta byl nositelem Spolkového kříže zá zásluhy. Vysoká vyznamenání mu byla propůjčena v Japonsku a Koreji. Collegium Catholicum Medicinae v Soulu / Korea ho roku 1994 jmenovalo hostujícím profesorem. Od roku 1992 pravidelně přednášel až do konce života na „své“ Neurologické klinice Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde mu byla roku 1996 předána obnovená habilitace a byl jmenován mimořádným profesorem neurologie a dětské neurologie. V České republice byla prof. Vojtovi v říjnu 2000 posmrtně propůjčena prezidentem Václavem Havlem medaile Za zásluhy.
Životopis
Prof. MUDr. Václav Vojta (* 12.7.1917, Mokrosuky; † 12.9.2000 Mnichov) byl český lékař, specializací dětský neurolog. Je autorem metody reflexní lokomoce nazývané Vojtova metoda používané k léčbě dětí s dětskou mozkovou obrnou.
V roce 1937 začal studovat medicínu na Karlově univerzitě v Praze. Odpromovat mohl z důvodu německé okupace teprve v roce 1947. V témže roce se začal specializovat na neurologii a dětskou neurologii.
V letech 1948-1956 pracoval jako asistent u profesora Hennera na Neurologické klinice Karlovy Univerzity v Praze, od roku 1956 řídil oddělení dětské neurologie IV. kliniky lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Roku 1961 byl pověřen vedením fakultní polikliniky dětské neurologie v Praze.
Profesor Imhäuser, tehdejší primář Ortopedické univerzitní kliniky v Kolíně nad Rýnem, přizval na podzim roku 1968 profesora Vojtu jako vědeckého pracovníka na svoji kliniku a poskytl mu tak možnost dál rozpracovávat jeho studie a výzkum vývojové kineziologie a také vést diagnostické kurzy pro lékaře a vzdělávací kurzy pro fyzioterapeuty.
Na jaře roku 1975 přestoupil profesor Vojta do Dětského centra v Mnichově. Zde se stal zástupcem profesora Hellbrügga a vedoucím rehabilitačního oddělení. Po pádu komunistického režimu v Československu byl dr. Vojta habilitován na profesora dětské neurologie a rehabilitace na Karlově univerzitě v Praze. O 25 let dříve mu byla habilitace jako „politicky nespolehlivé osobě“ odepřena.
31.12.1995 odešel profesor Vojta z Dětského centra v Mnichově do důchodu, ale nadále v Mnichově působil jako vědec, lékař a učitel.
12. září 2000 profesor Vojta po krátké těžké nemoci zemřel.
Neurokineziologické vyšetřovací techniky vytvořené profesorem Vojtou – polohové testy a reflexologie – se dnes po celém světě používají pro časnou diagnostiku motorických vývojových poruch u kojenců a malých dětí. Jsou základem pro co nejčasnější zahájení terapie – i když ještě nelze klinicky rozeznat žádné konkrétní poruchy.
Fyzioterapeutický koncept vytvořený profesorem Vojtou a založený na reflexní lokomoci vznikl na základě jeho poznatků o vývoji držení těla a pohybů dítěte. Tato terapie se rozšířila po celém světě. (zdroj životopisu: https://www.vojta.com/cs/vojtuv-princip/profvvojta)
Program:
* 13:00 hod. – Zahájení a pozvánka do nové stálé expozice Historie lázní v Železnici
* 13:05 hod. – Duo BigBand Turnov & Sáva Klobušická (nádvoří muzea)
* 14:30 hod. – Loutková pohádka Červená Karkulka (LS Na Židli Turnov, za roubenou
chaloupkou)
* 15:00 hod. – Drabinek restaurant band ze Železnice (nádvoří muzea)
* 16:30 hod. – Módní přehlídka – Příběh módy (móda let 1904–1938)
* 16:50 hod. – Vyhlášení dětského soutěžního kvízu a Fotosoutěže Josefa Čermáka
* 17:00 hod. – RENEGADES hrají k poslechu i tanci
Doprovodný program: řemeslný jarmareček, rukodělné dílničky pro děti, soutěžní kvíz pro děti „Jak dobře znáš písničky z českých filmových a televizních pohádek?“ o zajímavé ceny, volný vstup na výstavu obrazů a litografií Emmy a Barbory Srncových a do roubené chaloupky, fotovýstava – fotosoutěž o zajímavé ceny; prodej občerstvení…
Železnice v roce 1848, J. Rameš
Po Turgovcích bylo panství v majetku pánů z Jenštejna (asi do období kolem roku 1500), kdy přešlo do držení rodu pánů z Valdštejna. V roce 1533 se stal majitelem našeho města spolu s částí bývalého rozsáhlého panství bradleckého Albrecht z Valdštejna. Ten pak postupně svůj majetek rozprodával, takže v roce 1539 došlo i na Železnici, která spolu s Těšínem a Bradleckou Lhotou byla prodána za 3047 kop grošů městu Jičínu. Od té doby byla Železnice v poddanství tohoto města, a to až do roku 1848, tedy do zrušení roboty.
Doba svrchovanosti města Jičína, zejména pak období po třicetileté válce, je nepřetržitým řetězem sporů a bojů mezi železnickými poddanými a jičínskou vrchností, z nichž některé propukají ve zjevné vypovídání poslušnosti a mají za následek i několik povstání - zejména v druhé polovině 17. a 18. století.
Hlavní budova lázní, foto P. Prášil
V roce 1953 vznikla v areálu rašelinných lázní léčebna dětské obrny. Léčebné metody jejích zakladatelů - prof. Vojty a prof. Lesného - proslavily toto zařízení po celé Evropě. Bohužel díky přístupu posledního provozovatele a nedořešeným restitučním sporům byla léčebna na podzim roku 2002 uzavřena.
V osmdesátých letech dostala novou budovu mateřská škola a vybudováním motelu Achát (dnes je již zbourán) byla vyřešena otázka chybějících ubytovacích kapacit.
V devadesátých letech a vlastně až do současnosti je nejvíce finančních prostředků vynakládáno na novou infrastrukturu (vodovod, kanalizace, čistírna odpadních vod) a na nové chodníky a komunikace.
Sobotní výlet 13. 7. 2024
Bývala ozdravovna 13. 7, 2024
Asi před čtrnácti dní mě zazvonil mobil a tam se ozvala paní, že našla na mých stránkách video o Václavu Vojtovi, který s prof. Lesným založili léčebnu pro dětskou obrnu. Jeden z prvních pacientu jsem byl já, který tam byl před, a i po operaci Achillovi šlachy v Hradci Králové, kterou mě prodlužovali abych chodil. Matka musela podepsat revers a to protože, kdyby se ta operace nepovedla tak bych celý život měl dlahu. Naštěstí se ta operace zdařila a já chodím bez dlahy. Když jsem měl sádru tak mě matka tahala všude. Když byla doma a bylo hezké počasí, tak jsem měl levou nohu ve neckách ve vodě a druhou se sádrou na obrácených neckách a matka si vzala golfovou hůl a přihrávala míčky do vody abych měl zábavu a ona trénink v přihrávkách k jamce. Jamku měla, kde jsem měl levou nohu s vodou. Říkám to kamarádce, že mám možnost se zúčastnit se 120 let Železnice a ona mě řekla že mě tam vezmou s manželem i s Borůvkou. Tak jsme koupili nájezdy.
Jizva po operaci Achylové šlachy v Hradci Králové
Po 11 hodině pro mě a Borůvku přijeli s kamarádem, kterého jsme nechali v kempu a mí jsme jeli do Železnice na to 120 let výročí, kde jsem zavolal ty paní a nás navedla kam se máme postavit. Tak jsme zastavili v jedné ulici a sundali jsme Borůvku a zjistili jsme, že vypadla páčka, se kterou se Borůvka řídi. Tak jsem z toho byl nervosní ale jet jsem mohl. Tak jsem zavolal tomu pánovi, co mě tu Borůvku nabídnul. On mě řekl abych zavolal v pondělí, a i napsal mail. Šli jsme na oběd a já jsem zavolal tu paní nebo ona mě to už přesně nevím a ona mě že se za mnou přijde. Přišla a přinesla mě vytištěnou celou historii. Byl jsem se i kouknout na tu vilu kde jsem byl a i jsem si i vyfotil na památku. Naložili jsme Borůvku a jeli jsme pro toho kamaráda. Tam byla sranda, kde mě silný kluci vzali tak jako berou zdravotníci nemocny. Ale já jsem zapomněl že ta pravá ruka není tak pohyblivá a když mě vynesli na tu restaurační terasu tak mě ta pravá začala bolet. Už je to dobré. Když jsme šli do auta tak mě ty sami kluci radši posadili na židli a odnesli mě k autu a jeli jsme ještě k tomu kamarádovi na chalupu. Foto